Působení statinů v primární i sekundární prevenci tromboembolismu

Úvod

Statiny snižují riziko projevů aterosklerózy, a to u pacientů s vysokým i nízkým kardiovaskulárním rizikem nezávisle na počáteční hladině cholesterolu. Navíc jsou jim přisuzovány pozitivní účinky v prevenci srdečního selhání, některých nádorových onemocnění, osteoporózy i demence. Tento pleiotropní efekt je vysvětlován jejich protizánětlivým a antioxidačním působením nezávislým na hypolipidemickém účinku. Četné studie naznačují pozitivní efekt statinů i v prevenci tromboembolické nemoci (TEN), jejíž některé patogenetické mechanismy mohou být společné s aterosklerózou. Navíc je statinům přisuzována blokáda degradace antitrombotických proteinů a inhibice koagulační kaskády.

Poznatky na základě studie JUPITER

Randomizovaná placebem kontrolovaná studie JUPITER, jež zahrnovala 17 tisíc účastníků a zabývala se efektem statinů v primární prevenci kardiovaskulárních chorob, tuto problematiku řešila v rámci sekundárního cíle. Výsledkem bylo 43% snížení rizika TEN při užívání 20 mg rosuvastatinu denně (HR = 0,57; 95% CI 0,37−0,86; p = 0,007). Populace v této studii však byla stran TEN málo riziková, a četnost tromboembolických příhod tedy byla obecně nízká.

Analýzou podskupin byla zjištěna významnější redukce u provokovaných tromboembolických příhod (u neprovokovaných statiny neměly statisticky významný preventivní efekt), a to signifikantněji u mužů než u žen a u pacientů ve věku 50−69 let oproti účastníkům starším 70 let.

Studie JUPITER také potvrdila dřívější hypotézu, že pokles rizika TEN nezávisí na hladině lipidů, a tedy že nestatinová hypolipidemická léčba nemá v tomto směru pozitivní vliv. Dle některých studií fibráty riziko TEN naopak zvyšují.

Další studie

Ostatní studie jsou většinou observační a retrospektivní, jejich výpovědní hodnota je nízká. Avšak téměř všechny včetně metaanalýz se na pozitivním efektu statinů v primární i sekundární prevenci TEN v různé míře shodují. Dle dánské populační studie je u pacientů užívajících statiny riziko rekurence TEN o 28 % nižší (HR = 0,74; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,68−0,80) a tato závislost je výraznější při užívání statinů s vysokou afinitou k HMG-CoA reduktáze (rosuvastatin a atorvastatin) oproti simvastatinu a pravastatinu. Nizozemská populační studie sledovala pacienty propuštěné z hospitalizace pro TEN. Pacienti současně léčení statinem měli o 50 % nižší riziko rekurence TEN (HR = 0,5; 95% CI 0,36−0,70), a to v průběhu antikoagulační léčby antagonisty vitamínu K i po jejím ukončení.

Diskuse a závěr

Přehledový článek zmiňuje několik dalších studií, které se vesměs shodují na pozitivním vlivu statinů v primární i sekundární prevenci TEN. Bohužel vzhledem ke svému designu a metodice mají s výjimkou studie JUPITER malou výpovědní hodnotu. Je otázkou, zda bude možné provést kvalitní intervenční studii, především s ohledem na velký počet pacientů, který by musela zahrnovat. Proto statiny přes slibné výsledky zatím nemohou být indikovány jako standardní součást léčby či prevence TEN.  

(zit)

Zdroj: Gaertner S., Cordeanu E. M., Nouri S. et al. Statins and prevention of venous thromboembolism: myth or reality? Arch Cardiovasc Dis 2016, 109 (3): 216–222, doi: 10.1016/j.acvd.2015.11.007.