Losartan v prevenci disekce aorty u Marfanova syndromu
Disekce kořene aorty je jednou z nejčastějších příčin úmrtí u pacientů s Marfanovým syndromem. Dle důkazů v publikované literatuře je patrný přínos losartanu v prevenci dilatace kořene aorty nad současným standardem terapie beta-blokátory zejména tam, kde jsou kontraindikovány.
V prestižním New England Journal of Medicine bylo nedávno publikováno randomizované klinické hodnocení, kde autoři porovnávali losartan a atenolol u dětí a mladistvých s Marfanovým syndromem. Primárním cílem studie bylo během 3letého období hodnotit z-skóre aortálního kořene, tj. míru dilatace aortálního kořene vyjádřenou jako změnu průměru kořene aorty měřenou v jeho maximálním rozměru vztaženou k povrchu těla. Sekundární cíl hodnocení zahrnoval sledování změn v absolutní hodnotě průměru aortálního kořene, změny v aortální regurgitaci, za jak dlouho nastane disekce aorty, operativní řešení disekce, mortalitu, tělesný růst a výskyt nežádoucích účinků.
Průběh a výsledky studie
Od ledna 2007 do února 2011 se ve 21 centrech zapojilo do klinického hodnocení 608 účastníků ve věku od 6 měsíců do 25 let, kteří měli z-skóre aortálního kořene > 3. Úvodní dávka atenololu 0,5 mg/kg se postupně zvyšovala dle hemodynamické odpovědi až do maximální dávky 4 mg/kg/den (ne více než 250 mg/den). V rameni s losartanem se iniciální dávka 0,4 mg/kg upravovala dále až do maximálních dávek 1,4 mg/kg/den (celková denní dávka ne více než 100 mg). Ve skupině s atenololem činil průměrný věk participantů 11,5 ± 6,5 roku a v rameni s losartanem 11,0 ± 6,2 roku. Vstupní hodnoty z-skóre aortálního kořene se mezi skupinami významně nelišily (–0,139 ± 0,013 a –0,107 ± 0,013 SD jednotek za rok; p = 0,08).
Po 3 letech byly gradienty z-skóre v obou léčebných ramenech významně nižší než nula, došlo tedy ke zmenšení průměru aortálního kořene vzhledem k povrchu těla. Frekvence událostí jako chirurgické řešení disekce, samotná disekce aorty a úmrtnost byly v obou skupinách srovnatelné.
Závěr
Losartan se zdá být srovnatelně účinnou farmakoterapeutickou modalitou v protekci disekce aorty u dětských pacientů s Marfanovým syndromem jako beta-blokátory, které jsou v současné klinické praxi v této indikaci stále první volbou. Dle publikovaných důkazů je losartan vhodnou alternativou u těch pediatrických pacientů, u nichž nejsou beta-blokátory vhodné.
(thom)
Zdroj: Lacro R. V., Dietz H. C., Sleeper L. A. et al. Pediatric Heart Network Investigators. Atenolol versus losartan in children and young adults with Marfan’s syndrome. N Engl J Med 2014 Nov; 371 (22): 2061−2071; doi: 10.1056/NEJMoa1404731.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
