Zánět, degenerace a jejich opravy u roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza (RS) je nejčastějším demyelinizačním onemocněním centrálního nervového systému (CNS). Její podstatou jde o autoimunitní onemocnění zahrnující jak zánětlivý, tak degenerativní proces. Zánět myelin a axony neuronů poškozuje, degenerace znamená jejich zánik. Pochopení těchto procesů je klíčem k boji s touto nemocí. Zasazuje se o to organizace ECTRIMS (European Comittee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis).
Mozek se o opravu snaží
Poslední důkazy naznačují, že existují imunologické a buněčné procesy, které se pokoušejí o restauraci integrity mozkové tkáně. Spontánní oprava mozku remyelinizací se opravdu vyskytuje v časné fázi RS, ale časem selhává. Pochopení těchto mechanismů dává naději ke zvrácení tohoto nepříznivého procesu. Nabízí se myšlenka, že na RS je možné se dívat jako na dysfunkci reparačních mechanismů. Zaměřit se na tuto oblast může být řešením.
Zánět, degenerace, oprava
Zánětlivé a degenerativní změny jsou běžnými patologickými procesy v CNS. Jde o jediné zjevně rozlišitelné procesy, které spolu navíc při progresi do chronicity splývají. Neurodegenerace jako primární proces spouští sekundární zánětlivou reakci, stejně jako primární zánět vede k neurodegenerativním změnám. Bylo popsáno, že se následkem těchto dvou procesů spouští v CNS četné buněčné a molekulární reakce, které mají za úkol udržet mozkovou rovnováhu pomocí reparačních mechanismů. Ty mohou být rozděleny do tří kategorií – zánětlivá reakce, plasticita CNS a gliální neurogeneze.
Dvě tváře zánětu
Humorální a buněčné komponenty zánětu postupem času mění své působení na CNS. Z tkáň poškozujícího zánětu se stává zprostředkovatel buněčných oprav. Zánětlivé působky totiž v druhé době podporují růstový a opravný potenciál nervových buněk.
Plasticita mozku umožní zastoupení jeho poškozených částí
Fenomén plasticity CNS se projevuje přenesením funkce nervových drah v poškozené části mozkové kůry na nepoškozené struktury, a to zejména pomocí větvení axonů a nové tvorby synapsí mezi neurony. Přesný způsob nahrazení nefunkčních spojů za funkční v jiné části mozku je stále předmětem výzkumu.
Kmenové buňky jsou jednou z nadějí
Multipotentní kmenové či prekurzorové buňky se uplatňují i v CNS. Jsou nasměrovány do poškozených oblastí mozku, kde provádějí opravy různými mechanismy. Jsou schopné mírné neurogeneze, výrazné gliogeneze, imunomodulace a neuroprotekce. Neustále se zkoumá, zda diferenciace kmenových buněk různého embryonálního původu může vést k opravě poškozených částí mozku, nebo alespoň k ochraně těch zbývajících nepoškozených.
(ercp)
Zdroj: Martion, G.: Inflammation and repair in multiple sclerosis. Prezentováno na kongresu ECTRIMS ve švédském Göteborgu, 13.–16. října 2010.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.