Vztah vitamínu D a roztroušené sklerózy – výsledky metaanalýzy

Se vzrůstající vzdáleností od rovníku je pozorována vyšší incidence roztroušené sklerózy (RS). Tento fakt vedl k četným otázkám o úloze vitamínu D, syntetizovaného v lidské kůži pomocí UV záření, v etiopatogenezi RS. Mezi oblasti zájmu patří asociace hladiny vitamínu D s RS a rozdíly ve výskytu RS u osob získávajících vitamín D prostřednictvím stravy a vlivem slunečního záření. Otázkou zůstává, nakolik je vliv vitamínu D na RS geneticky predisponován a jaký vliv má léčba vitamínem D na průběh RS.

Autoři studie provedli metaanalýzu recenzovaných vědeckých studií uveřejněných v databázi PubMed, které se zabývaly problematikou vitamínu D a roztroušené sklerózy. K další podrobnější analýze bylo vybráno 52 prací.

Při hodnocení hladiny vitamínu D u pacientů s RS byly v 8 studiích prokázány signifikantně snížené hodnoty ve srovnání s hladinami vitamínu D u zdravých dobrovolníků. Při zjišťování vlivu expozice slunečního záření a riziku výskytu RS byla v 5 studiích nalezena nepřímá korelace. Největší benefit slunečního záření na riziko výskytu RS byl nalezen v období dětství a adolescence.

Srovnání konzumpce vitamínu D v přídavcích a prostřednictvím stravy ukázalo, že podávání sledovaného vitamínu v dětství prostřednictvím různých lékových forem má podstatně větší efekt než pouhá strava bohatá na vitamín D (Munger et al., 2004). Nicméně některé studie popisovaly snížení progrese onemocnění u pacientů s RS, kterým byl do stravy podáván přídavek rybího oleje, některé dokonce uváděly možný (ale signifikantně nevýznamný) vztah konzumpce oleje z tresčích jater a výskytu RS u skupiny jedinců vystavených v dětství pouze minimálnímu slunečnímu záření (Kampman, 2006).

Monitorací polymorfismu genu spojeného s vitamínem D (VDRG) a výskytem RS nebyly prokázány jednoznačné výsledky, což může být dáno i rozdílným designem studií. Podávání vitamínu D mělo za následek signifikantní zvýšení hladiny TGF-β, který je považován za protizánětlivý cytokin a u pacientů s RS je nalézána jeho snížená hladina. Naproti tomu prozánětlivý interleukin-2, bývá u pacientů s RS zvýšen a po aplikaci vitamínu D dochází k jeho signifikantnímu poklesu. Protože však zmíněné výsledky pocházejí ze studií s malým počtem pacientů, nemůže být na základě stávajících vědomostí léčba vitamínem D u pacientů s RS prozatím jednoznačně doporučena.

(moa)

Zdroj: Rafique I., Frederiksen J. L.: A Complete Literature Survey: Vitamin D and Multiple Sclerosis – What is Clearly Evident? ENJ 2010; 2: (2), 113–120.