Teriflunomid vs. dimethylfumarát v reálné praxi: Známe vítěze! Překvapí i vás?
Teriflunomid a dimethylfumarát jsou chorobu modifikující léčiva (DMDs) využívaná v terapii roztroušené sklerózy (RS). Co se zejména průběhu, formy a závažnosti RS týká, jejich cílové skupiny jsou svými charakteristikami srovnatelné. Tato DMDs jsou tak ideálními kandidáty pro vzájemné srovnání. Švédští autoři se ve své studii rozhodli porovnat jejich účinnost na základě dat z reálné klinické praxe získaných prostřednictvím švédského národního registru.
Mechanismus účinku
Teriflunomid je DMD s protizánětlivými účinky. Selektivně a reverzibilně inhibuje mitochondriální enzym dihydroorotátdehydrogenázu. Následkem inhibice obecně redukuje proliferaci rychle se dělících buněk, které jsou závislé na syntéze pyrimidinu de novo potřebné k růstu. Přesný mechanismus, na němž je založen terapeutický účinek teriflunomidu u RS, není zcela znám, je však založen na snížení počtu lymfocytů.
Plně objasněn není ani mechanismus terapeutického účinku dimethylfumarátu. Jeho farmakodynamické působení je zřejmě primárně vyvoláno aktivací transkripční dráhy Nrf2 (nuclear factor erythroid 2-related factor 2). Dimethylfumarát u pacientů s RS prokazatelně vyvolává up-regulaci Nrf2-dependentních antioxidačních genů.
Hodnocené parametry a populace pacientů
Do studie byli zařazeni všichni pacienti s relabující-remitující RS (RRRS), kteří v období mezi roky 2000 a 2019 zahájili ve Švédsku terapii teriflunomidem či dimethylfumarátem. Primárním hodnoceným parametrem byla perzistence na léčbě. Hodnocena byla i doba do prvního relapsu, roční míra relapsů, konfirmované zlepšení stavu a progrese disability hodnocená pomocí Kurtzkeho škály (EDSS − Expanded Disability Status Scale). Pomocí metody propensity score matching bylo porovnáno celkem 353 pacientů léčených teriflunomidem s 353 pacienty užívajícími dimethylfumarát.
Výsledky
Mezi oběma skupinami nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v perzistenci na léčbě (poměr rizik [HR] 1,12; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,91–1,39; p = 0,277; vztaženo k teriflunomidu). Srovnatelná byla i roční míra relapsů (p = 0,237) u pacientů léčených dimethylfumarátem (0,07; 95% CI 0,05–0,10) a teriflunomidem (0,09; 95% CI 0,07–0,12). Signifikantní nebyly ani rozdíly v čase do prvního relapsu (HR 0,78; 95% CI 0,50–1,21), v progresi disability (HR 0,55; 95% CI 0,27–1,12) a v konfirmovaném zlepšení stavu (HR 1,17; 95% CI 0,57–2,36).
Závěr
Souboj teriflunomidu a dimethylfumarátu skončil remízou. Data z reálné klinické praxe ukazují, že perzistence na terapii, roční míra relapsů, čas do prvního relapsu, konfirmované zlepšení stavu a progrese disability jsou u pacientů léčených těmito dvěma DMDs srovnatelné. Vítězem tohoto utkání jsou tedy především samotní pacienti, kteří mohou těžit ze současných možností chorobu modifikující léčby RS.
(dos)
Zdroj: Hillert J., Tsai J.A., Nouhi M. et al. A comparative study of teriflunomide and dimethyl fumarate within the Swedish MS Registry. Mult Scler 2021 Jun 3: 13524585211019649, doi: 10.1177/13524585211019649 [Epub ahead of print].
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
