Primární imunodeficience jako příčina rozvoje idiopatického střevního zánětu
Specifickou skupinu pacientů s idiopatickými střevními záněty představují jedinci mladší 10 let věku. V této skupině je častěji pozorován horší průběh onemocnění s nedostatečnou terapeutickou odpovědí. Příčinou může být monogenní etiologie onemocnění způsobená poruchou některého z genů, jež zodpovídají za imunitní funkce.
Úvod
Idiopatické střevní záněty (IBD) představují heterogenní skupinu chorob s multifaktoriální etiologií. Typicky se manifestují ve věku 15–35 let, přičemž specifickou skupinu představují pacienti s časnou (ve věku < 10 let) a velmi časnou (< 6 let) formou onemocnění. Specifičnost této skupiny je dána jednak horším průběhem onemocnění s větším počtem komplikací a nedostatečnou odpovědí na cílenou léčbu, ale také vyšší pravděpodobností monogenní etiologie onemocnění.
Za monogenní příčinu idiopatických střevních zánětů lze označit přibližně 60 genů, které zastávají důležitou úlohu v řadě významných dějů, a to od prezentace antigenů přes regulaci imunitního systému a intracelulární signalizaci až po epitelové bariéry a apoptózu.
Narušení těchto genů vede k dysregulaci imunitního systému, rozvoji chronického zánětu a dalším infekčním a neinfekčním komplikacím patřícím do obrazu primárních imunodeficiencí. Mezi možné komplikace tak patří i rozvoj idiopatických střevních zánětů v podobě Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy.
Primární imunodeficience a IBD
Primární imunodeficience jsou heterogenní skupinou chorob, u nichž je pozorováno široké spektrum neinfekčních komplikací, například v podobě autoimunitních enteropatií. Mezi typické imunodeficience doprovázené idiopatickými střevními záněty a enteropatiemi napodobujícími IBD (IBD-like) patří chronická granulomatózní choroba, X-vázaný lymfoproliferativní syndrom typu 2 (deficience XIAP), deficience IL-10/IL-10R, CTLA-4 a LRBA a syndrom IPEX.
Chronická granulomatózní choroba představuje vzácnou poruchu fagocytózy, dvě třetiny případů jsou vázány na chromosom X, a většinu pacientů tedy tvoří převážně chlapci. Onemocnění se typicky manifestuje do 5 let věku, u pediatrických pacientů s IBD by mělo být pomýšleno na tuto diagnózu v rámci diferenciálně diagnostické rozvahy. Nejčastěji postiženým úsekem bývá tlusté střevo s rozvojem análních fistulí nebo perirektálních abscesů.
X-vázaný lymfoproliferativní syndrom typu 2 je velmi vzácné onemocnění charakterizované dysregulací imunitního systému kvůli narušení funkce genu pro X-vázaný inhibitor apoptózy. Klinicky se projevuje triádou příznaků v podobě hemofagocytující lymfohistiocytózy, splenomegalie a IBD. Jedná se o onemocnění převážně dětského věku s obvyklou manifestací v prvních měsících života. Deficience IL-10/IL-10R patří také do skupiny primárních imunodeficiencí s narušenou regulací imunitního systému. Dysregulace protizánětlivého IL-10 vede typicky k rozvoji IBD s velmi časným nástupem. Mezi typické gastrointestinální projevy patří krvavé průjmy, váhový úbytek, recidivující perianální abscesy, fistuly a fisury.
Deficience CTLA-4 a LRBA se fenotypově podobají běžnému variabilnímu imunodeficitu s recidivujícími respiračními infekty a řadou neinfekčních komplikací, mezi něž patří IBD-like enteropatie, autoimunitní cytopenie, endokrinopatie či plicní postižení. Syndrom IPEX je vzácné onemocnění s projevy narušené regulace imunitního systému, a to zejména enteropatií a polyendokrinopatií. Jedná se o X-vázané onemocnění s dominantním postižením chlapců. Obvykle se manifestuje velmi časně, kolem 7.–8. měsíce života dochází u přibližně 45 % nemocných k rozvoji projevů enteropatie, jež vedou k poruše růstu a projevům malnutrice. Autoimunitní polyendokrinopatie se obvykle manifestují později (v průměru po 2. roce života) a zahrnují především diabetes mellitus 1. typu a autoimunitní tyreoiditidu s projevy hypo- a hyperfunkce. U 89 % pacientů jsou také přítomné závažné kožní změny v podobě ekzému, exfoliativní dermatitidy, méně často i erytrodermie a alopecie.
Závěr
Primární imunodeficience tvoří heterogenní skupinu chorob s řadou infekčních a neinfekčních komplikací. Mezi neinfekční komplikace patří rozvoj IBD a IBD-like enteropatií, jež jsou charakterizované časným nástupem − do 10 let věku dítěte. Na diagnózu primární imunodeficience je tak třeba pomýšlet u pediatrických pacientů s časným nástupem onemocnění, těžkým průběhem a nedostatečnou reakcí na terapii. Léčba IBD při primární imunodeficiencí je komplexní a zahrnuje multidisciplinární spolupráci imunologa, dětského gastroenterologa a dalších specializací.
(holi)
Zdroj: Milota T., Střížová Z., Bartůňková J. Primární imunodeficience jako monogenní příčiny idiopatických střevních zánětů. Alergie 2020; 22 (4): 239−245.
C-ANPROM/CZ/HYQ/0010 Duben 2021
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
