Doporučení pro substituční terapii imunoglobuliny u hematoonkologických pacientů se sekundárním imunodeficitem – konsenzus expertů dle metodiky DELPHI

Úvod

U hematoonkologických pacientů, například s diagnózou chronické lymfocytární leukémie nebo mnohočetného myelomu, se setkáváme se sekundárními imunodeficity (SID) poměrně často. K rozvoji SID může přispívat mimo jiné B-depleční terapie. Hlavní příčinou morbidity a mortality potom u těchto pacientů zůstávají infekce. Tento fakt podtrhuje důležitost včasného rozpoznání míry rizika a případného zahájení substituční terapie imunoglobuliny. Evropská léková agentura (EMA) schválila její užití u nemocných se SID, doporučené postupy pro její zahájení, přerušení a dávkování však zůstávají v jednotlivých zemích nejednotné.  

Konsenzus expertů dle metodiky DELPHI a z něj vyplývající konkrétní doporučení

Celkem 32 expertů v oblasti imunologie a hematoonkologie se shodlo na následujících doporučeních týkajících se diagnostiky, léčby a dispenzarizace hematoonkologických pacientů s deficitem imunoglobulinů.

V první řadě byly definovány 3 typy infekcí:

• závažné – vyžadující i.v. terapii, akutní či prolongovanou hospitalizaci na standardním oddělení nebo akutní zahájení terapie na JIP
• rekurentní – opakující se ≥ 3 infekce během 12 měsíců navzdory adekvátní antiinfekční terapii
• perzistentní – infekce nereagující na adekvátní antiinfekční terapii

Shody bylo dosaženo v otázce měření hladiny imunoglobulinů (IgG) u hematoonkologických pacientů v iniciální fázi onkologické léčby. Substituční terapie imunoglobuliny by měla být zahájena u pacientů v průběhu adekvátní terapie závažné infekce či po ní nebo během rekurentní či perzistentní infekce, pokud je hladina IgG < 4 g/l nebo selhal test imunizace.

Co se týká doporučeného dávkování intravenózních imunoglobulinů (IVIG) nebo subkutánních imunoglobulinů (SCIG), mělo by být dosaženo udržovací dávky 0,4 g/kg tělesné hmotnosti podávané každé 3–4 týdny. Experti se shodli, že SCIG by měly být nabídnuty všem hematoonkologickým pacientům vyžadujícím substituční léčbu.

Ukončení terapie by mělo být zváženo po nejméně 6 měsících bez probíhající infekce a normalizaci hladiny IgG. Tito pacienti i tak vyžadují následnou dispenzarizaci. Při hypogamaglobulinémii, závažné či perzistentní infekci by měla být lékem volby opět substituční terapie imunoglobuliny.

(mafi)

Zdroj: Jolles S., Michallet M., Agostini C. et al. An international DELPHI consensus building approach to patient assessment and use of immunoglobulin treatment for secondary immune deficiencies in hematological malignancy. EHA Library, 2020 May 14. Dostupné na: https://library.ehaweb.org/eha/2020/eha25th/297829/michael.albert.an.international.delphi.consensus.building.approach.to.patient.html