Venlafaxin jako účinné a rychlé řešení při léčbě těžších depresivních stavů
Venlafaxin se řadí mezi antidepresiva skupiny SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu). Silně inhibuje zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu, přičemž ve vyšších dávkách může ovlivňovat i zpětné vychytávání dopaminu. Toto může mít klinický význam pro léčbu depresí. Venlafaxin navíc způsobuje rychlou down-regulaci cAMP systému spojeného s beta-adrenergním systémem, což může mít vliv na rychlejší manifestaci antidepresivního účinku.
Dávkování a délka léčby
Doporučená zahajovací dávka venlafaxinu s prodlouženým účinkem v léčbě těžkých depresivních epizod je 75 mg podaných 1× denně. V případě, že pacient na tuto dávku nezareaguje, lze ji postupně zvyšovat až na 375 mg. Zvyšování dávky má být prováděno v intervalu 2 týdnů nebo delších. V klinicky opodstatněných případech lze dávku zvyšovat i dříve, nejkratší možný interval by však měl činit 4 dny. Jako udržovací dávka by měla být podávána nejnižší účinná dávka.
Léčba by měla trvat dostatečnou dobu, obvykle několik měsíců nebo i déle, a pokračovat ještě 6 měsíců po dosažení remise. Dlouhodobější léčba může být prevencí recidivy těžkých depresivních epizod. V tomto případě se doporučuje stejná dávka jako dávka určená k léčbě předchozí depresivní epizody.
Účinnost potvrzená řadou studií
S venlafaxinem již bylo provedeno velké množství studií. V případě studie Schweizera et al. (1989) byl venlafaxin v dávkách do 375 mg statisticky více než 2× účinnější v léčbě depresivních epizod ve srovnání s placebem. Ve studii z roku 1994 byla prokázána vyšší účinnost venlafaxinu oproti trazodonu nebo placebu v léčbě těžších depresivních stavů. Ve studiích Khana (1991) a Mendelse (1993) bylo stanoveno optimální terapeutické okno venlafaxinu. Navíc tyto studie naznačily, že by venlafaxin mohl být účinnou volbou v léčbě těžkých depresí s melancholií. Studie Guelfiho et al. prokázala vyšší účinnost v prvním týdnu léčby než v případě podání placeba. Entsuah prokázal vyšší účinnost venlafaxinu v porovnání s placebem v prevenci relapsu deprese během 6 a 12 měsíců, přičemž tento účinek byl srovnatelný s imipraminem nebo trazodonem. Nierenbergova studie naznačila možnost léčby refrakterní deprese venlafaxinem. Třetina pacientů na venlafaxin zareagovala. Účinek venlafaxinu byl zkoumán i v léčbě těžších depresí a těžších depresí s úzkostí ve studii Khana et al. (1998). Byla zde prokázána terapeutická odpověď závislá na dávce, klinicky nejlépe pozorovatelná v době nástupu antidepresivního účinku. Statisticky významné zlepšení bylo patrné již v 1.–2. týdnu léčby.
Závěr
Venlafaxin tedy představuje účinnou terapeutickou možnost v léčbě těžších depresivních stavů s úzkostí nebo bez ní.
(ivh)
Zdroje:
1. Khan A., Upton G. V., Rudolph R. L. et al. Venlafaxine Investigator Study Group: The use of venlafaxine in the treatment of major depression and major depression associated with anxiety: a dose-response study. J Clin Psychopharmacol 1998 Feb; 18 (1): 19–25.
2. Debattista C. Venlafaxine in the treatment of depression: practical considerations. Psychiatric Times 1995 Jan 1. Dostupné na: http://www.psychiatrictimes.com/venlafaxine-treatment-depression-practical-considerations
3. SPC Argofan
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.