Nežádoucí účinky antipsychotik při léčbě schizofrenie negativně ovlivňují kognitivní funkce

Úvod

Porucha kognitivních funkcí patří mezi základní domény příznaků schizofrenie. Není ovšem přesně jasné, jaký efekt na ni mají antipsychotika − základní skupina léčiv používaných k terapii schizofrenie. Některé výzkumy naznačují, že tyto léky mohou kognitivní funkce částečně zlepšovat a že toto zlepšení se liší podle konkrétní kognitivní oblasti. Výsledky ovšem mohu být zkresleny věkem, stadiem onemocnění, compliance pacientů s léčbou a extrapyramidovými nežádoucími účinky (NÚ).

Zhruba u 50 % pacientů navíc antipsychotika (zejména AP 2. generace a atypická AP) svým nepříznivým vlivem na metabolismus podporují rozvoj obezity, dyslipidémie a diabetu 2. typu (DM2), tedy chorob, jež jsou samy o sobě spojovány s poruchami kognice a svým negativním vlivem na kardiovaskulární (KV) systém zkracují dožití pacientů v průměru o 20 let. 

Antipsychotika a metabolická dysregulace

Výzkumy ukazují, že užívání antipsychotické terapie může být spojeno s významným časným hmotnostním přírůstkem, a to hlavně u mladých pacientů, kteří jsou takto léčeni poprvé. Zmíněný účinek mají rovněž antipsychotika 1. generace, která byla historicky považovaná za metabolicky neutrální; haloperidol způsobuje během prvních 3 měsíců léčby signifikantní hmotnostní přírůstek průměrně o 3,8 kg. Obdobný problém představuje i prediabetes: Během prvních 6 měsíců léčby antipsychotiky se vyvine u více než 15 % pacientů a kumulativní riziko a incidence DM2 se zvyšuje až 3×. Ukazuje se, že ačkoliv hlavní rizikový faktor pro vznik diabetu představuje nadváha, antipsychotika mohou i při nepřítomnosti nadváhy přímo vyvolávat inzulinovou rezistenci a dysregulaci glukózového metabolismu.

Vliv metabolického syndromu na kognici

Termín „metabolický syndrom“ zahrnuje několik provázaných rizikových faktorů pro KV onemocnění: abdominální obezitu, zvýšenou hladinu triglyceridů, hyperglykémii, zvýšený krevní tlak a sníženou hladinu HDL cholesterolu. Existuje vazba mezi metabolickým syndromem a specifickými poruchami paměti, prostorovou orientací, exekutivními funkcemi a rychlostí zpracování informací. U pacientů s hypertenzí byl zjištěn menší objem frontálního laloku a porušená zpětná vazba glukokortikoidů, což souviselo s horším výkonem při úkolech vyžadujících zapojení exekutivních funkcí.

Úbytek kognitivních schopností, metabolický syndrom, DM a Alzheimerova choroba by mohly být zapříčiněny stejným patologickým mechanismem – chronickým zánětem. Kromě metabolické dysregulace způsobené antipsychotickou léčbou hrají v akumulaci metabolických rizik pacientů se schizofrenií roli také ostatní faktory životního stylu (kouření, nevhodná strava, nedostatečná pohybová aktivita), jež spolu s primárním onemocněním urychlují změny v mozku spojené se stárnutím.

Závěr

Vztah mezi metabolickými komorbiditami a zhoršením kognitivních funkcí lze u pacientů se schizofrenií pravděpodobně zevšeobecnit, ačkoliv na základě aktuální literatury zatím nelze stanovit příčinné souvislosti mezi dobře známými metabolickými NÚ antipsychotik a zhoršením kognitivních funkcí. Lze předpokládat, že v rané fázi léčby mají NÚ antipsychotik jen minimální dopad na kognici, ovšem po „překročení prahu“ metabolické dysregulace je pacient ke kognitivním poruchám náchylnější. Takto mohou následky metabolických NÚ převážit nad pozitivním efektem užívání antipsychotik na kognitivní funkce.

Tato zjištění podtrhují důležitost monitorování metabolických poruch a kognitivních funkcí u pacientů se schizofrenií i význam minimalizace dopadu metabolických změn při antipsychotické léčbě na tělesné i kognitivní zdraví pacientů, mimo jiné používáním takových preparátů, u nichž je toto riziko nižší.

(saz)

Zdroj: MacKenzie N. E., Kowalchuk C., Agarwal S. M. et al. Antipsychotics, metabolic adverse effects, and cognitive function in schizophrenia. Front Psychiatry 2018; 9: 622, doi: 10.3389/fpsyt.2018.00622.