Rozhodnutí o pokračování v antiosteoporotické léčbě by mělo vycházet z rizika zlomenin
Osteoporóza je chronické onemocnění, a vyžaduje proto dlouhodobou léčbu. Přínos antiosteoporotické léčby v prevenci zlomenin je ovšem prokázán maximálně po dobu 5 let. Na rozdíl od farmakoterapie ostatních chronických chorob vede antiosteoporotická léčba k relevantním změnám ve struktuře cílového orgánu – kostí. Důsledky vysazení této léčby se u jednotlivých molekul velmi liší.
Proto je třeba při rozhodování o pokračování v léčbě antiosteoporotickými léky vycházet z individualizovaného přístupu, který zohledňuje jak pacienta, tak léčbu. Bisfosfonáty je v léčbě osteoporózy možné bezpečně vysadit po 3–5 letech, pokud bylo dosaženo dobré adherence a pacient již nemá osteoporózu. To ovšem neplatí u pacientů s přetrvávajícím rizikem zlomenin nebo u jiných přípravků. Je také třeba posoudit bezpečnost pokračující léčby.
Rozhodnutí o pokračování v léčbě by mělo vycházet z individuálních parametrů, jako je anamnéza zlomenin, kostní minerální denzita (BMD) a věk pacienta. Je zřejmé, že potřeba pokračovat v antiosteoporotické léčbu bude jiná u pacientů s nedávno prodělanou zlomeninou a u pacientů, kteří utrpěli zlomeninu již před několika lety či před zahájením léčby. Indikací k pokračující antiosteoporotické léčbě bude také přetrvávající osteoporóza krčku femuru, protože zlomeniny v této oblasti významně zvyšují mortalitu. Důležitým hlediskem je u konkrétního pacienta i riziko pádů vyplývající z věku, fyzického stavu, zraku, neurologických a dalších chorob. Potenciální přínos pokračující léčby je třeba porovnat s vyplývajícím rizikem, např. gastrointestinálními nežádoucími účinky, potenciální nefrotoxicitou či rizikem osteonekrózy čelisti.
Rozhodnutí o dlouhodobém podávání antiosteoporotické léčby musí vycházet s komplexního posouzení rizika zlomeniny. Léčbu bisfosfonáty lze po 3–5 letech bezpečně vysadit za předpokladu, že pacient již nemá osteoporózu. U jedinců s přetrvávajícím vysokým rizikem zlomenin není důvod léčbu ukončit, je však nutné porovnat přínos s možnými riziky. Tento poměr je nutné pravidelně přehodnocovat a informovat pacienta o přínosu i rizicích pokračující léčby.
(zza)
Zdroj: Roux C., Briot K. How long should we treat? Osteoporos Int. 2014; 25: 1659–16666.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.