Porovnání montelukastu a mometazonfuroátu v prevenci rekurentních nazálních polypů

Pacienti s nosními polypy tvoří velkou část klientely ORL specialistů. Pacienti s nosními polypy si stěžují na nosní obstrukci, rinoreu a anosmii. Mezi pacienty převažují muži (2–4 muži na 1 ženu) a nosní polypy se většinou objeví ve druhé a třetí dekádě.

V nové studii vědci porovnávali účinek montelukastu a mometazonfuroátu na pooperační průběh pacientů s odoperovanými nosními polypy.

Metody výzkumu

Do studie bylo zařazeno 50 pacientů, kteří vstupně podstoupili endoskopickou bilaterální sfenoidektomii. Ti byli randomizováni do 2 skupin po 25 pacientech. Pacienti ze skupiny A dostávali 10 miligramů montelukastu 1× denně a pacienti ze skupiny B užívali 400 mikrogramů mometazonfuroátu ve formě nosního spreje 2× denně. Zvlhčení nosní sliznice fyziologickým roztokem bylo ordinováno oběma skupinám pacientů. Pacienti trpící jiným závažným onemocněním a těhotné ženy byli ze studie vyřazeni. Pacienti byli prospektivně sledováni po dobu 6 měsíců od operačního výkonu.

Výstupními hodnotami bylo skóre SNOT-22 (Sino-Nasal Outcome Test – dotazník subjektivních obtíží, kde je dotazováno 22 symptomů), stupeň polypů, CT skórování a počet eozinofilů v periferní krvi. Všechny tyto parametry byly sledovány před- a pooperačně.

Výsledky

• U skupiny A i B se snížilo skóre SNOT-22 po operaci při užívání montelukastu a mometazonfuroátu, tedy potažmo se zvýšila kvalita života subjektivně hodnocená pacienty. Mezi oběma léky nebyl signifikantní rozdíl.
• Předoperační a pooperační CT skorování polypů nebylo signofikantně rozdílné ve skupinách A a B.
• V počtu periferních eozinofilů u pacientů ze skupiny A a B nebyl signifikantní rozdíl předoperačně ani 6 měsíců po operaci.
• U pacientů ze skupiny A bylo pooperačně signifikantně více tkáňových eozinofilů než u pacientů ve skupině B, což má vztah k recidivě nosních polypů.
• Po 6 měsících léčby došlo k recidivě nosních polypů u 12 pacientů (48 %) ze skupiny A, která užívala montelukast a u 5 pacientů (20 %) ze skupiny B, kteří užívali mometazonfuroát.

Shrnutí

Montelukast (antileukotrieny) i mometazonfuroát (intranazální kortikoidy) jistě budou v budoucnosti využívány jako podpůrná léčba u léčby nosní polypózy, ale je potřeba ještě dalších výzkumů, aby bylo dokázáno, pro které pacienty se hodí která skupina léků.

(vesa)

Zdroj: Vuralkan E., Saka C., Akin I., Hucumenoglu S., Unal B. U., Kuran G., Ocal B. Comparison of Montelukast and Mometasone Furoate in the Prevention of Recurrent Nasal Polyps. Ther Adv Resp Dis. 2012; 6 (1): 5–10. Dostupné z: www.medscape.com