Kýchání, nachlazení, alergie a rozšiřování Staphylococcus aureus

Kýchání je reflexní děj, který pozorujeme jak při infekci, tak při alergii. Má za úkol očistit dýchací cesty od škodlivin. Dochází ale při něm také k šíření bakterií a virů do okolí. V roce 580 při epidemii bubonského moru v Římě nabádal papež lidi, aby – pokud někdo kýchne – řekli „pozdrav pánbůh“, což mělo zajistit ochranu před smrtí morem. I v dnešní době je ale stále nejasné, jaký skutečný význam pro šíření bakteriální nákazy vzduchem kýchání má (pro šíření nákazy kapénkami je význam jasný).

Dosud nebyly provedeny žádné studie, které by zkoumaly šíření nozokomiálních infekcí vyvolaných zlatým stafylokokem při kýchání. V předchozích výzkumech bylo prokázáno, že při rhinovirové infekci dochází i ke zvýšenému šíření bakterií vzduchem.

V prezentované studii byla jedenácti dobrovolníkům, kteří byli nosiči Staphylococcus aureus v nose, vyvolána rhinovirová infekce. Poté bylo v jejich okolí měřeno množství bakterií. Toto měření bylo provedeno nejprve po podráždění histaminem (bez infekce), který je mediátorem alergických reakcí.

U všech pacientů se po infikování rozvinula nemoc z nachlazení. Kýchání způsobilo 4,7krát vyšší rozptyl bakterií Staphylococcus aureus do okolí pacienta, 1,4krát větší rozptyl ostatních druhů stafylokoků a 3,9krát větší u ostatních bakterií. Pokud ale během infekce pacient nekýchá, což je většinou možné při mírném nebo středně závažném průběhu, není šíření bakterií zvýšeno.

Naopak pacienti s alergií kýchají většinou často a také jsou často kolonizováni zlatým stafylokokem. Vede to ke zvýšenému šíření bakterií vzduchem do jejich okolí. Při kýchání totiž vzniká mnoho částic menších než 5 µm, které obsahují bakterie. Tato velikost zaručuje jejich volné plynutí vzduchem, částice se neusazují a ve vzduchu přetrvávají dlouhou dobu. Tak je podporováno vzdušné šíření bakterií.

(van)

Zdroj: Bischoff, W. E. a spol, J Inf Dis, 2006, 194, 1119–26.