Fyzioterapie u hemofiliků s chronickou artropatií hlezna

Úvod

U 80 % hemofiliků dochází k rozvoji krvácení do kloubů, hlezno je přitom třetím nejčastěji postiženým kloubem. Mezi symptomy intraartikulárního krvácení patří silná bolest, omezení rozsahu pohybu a zánětlivé postižení synovie. Bez řádné léčby může dojít ke vzniku kontraktur kloubního pouzdra a periartikulárních šlach. Chronická synovitida navíc může stát za recidivou krvácení, které zrychluje rozvoj hemofilické artropatie. Chronická artropatie je přitom hlavní příčinou morbidity u osob s hemofilií.

Terapie chronické artropatie hlezna je komplikovaná, protože se soustředí na malý kloubní povrch, na který se přenáší významná část tělesné váhy, a poruchy hybnosti výrazně narušují biomechaniku chůze. Prezentovaný systematický přehled byl zaměřen na efektivitu procedur fyzikální terapie v léčbě chronické artropatie hlezna u pacientů s hemofilií.

Zjištění na základě systematického přehledu

Do přehledu byly zahrnuty studie publikované před dubnem 2013, které se soustředily alespoň na jednu skupinu pacientů podstupujících jakoukoliv formu fyzikální terapie s klinickým hodnocením před testem a po něm. Kritéria přijetí do analýzy nakonec splnilo 5 studií.

Gurcay et al. (2008) se ve své studii soustředili na izometrické, izotonické, posilovací a propriocepční cvičení u 31 hemofiliků, jejichž průměrný věk činil 13 let. Délka trvání cvičení činila 4 týdny s frekvencí 5 cvičení týdně, což odpovídá 300 minutám týdně. Po absolvování procedur došlo k výraznému zlepšení plantární a dorzální flexe hlezna (P = 0,005) a everze a inverze hlezna (P = 0,007). Zlepšení bylo také pozorováno při hodnocení bolesti, postižení a klinického nálezu (p < 0,001).

Hilberg et al. (2003) se zabývali posilovacím a propriocepčním tréninkem u skupiny 9 hemofiliků. V porovnání s kontrolní skupinou došlo u hemofiliků ke zlepšení v parametrech testu stoje na jedné noze oproti aktivní i pasivní kontrolní skupině. Garcia et al. (2009) se zaměřili na cvičení na rotopedu a balanční cvičení. Studie se zúčastnilo 9 hemofiliků a stejný počet zdravých kontrol. Také v případě této studie došlo u hemofiliků k výraznému zlepšení rozsahu pohybu hlezna mezi jednotlivými procedurami (p = 0,015) a po skončení všech procedur (p = 0,011).

S obdobnými zjištěními přicházejí i dvě další studie, které publikovali Hill et al. (2010) a Czepa et al. (2013). V první z nich se autoři soustředili na chůzi, balanční a posilovací cviky dolních končetin, přičemž ve skupině 20 hemofiliků došlo k signifikantnímu zlepšení parametrů v oblasti rovnováhy a hybnosti. Ve druhé studii 13 hemofiliků podstoupilo sportovní terapii s cviky zaměřenými na aktivaci svalů, mobilizaci kloubů a regulaci tonu svalů. Také v této studii došlo k signifikantnímu zlepšení nálezu u zkoumaného vzorku pacientů.

Závěr

Ačkoliv se jedná o heterogenní klinické studie na malém vzorku pacientů, ve všech případech ukazují signifikantní pozitivní výsledky fyzikální terapie u chronické hemofilické artropatie hlezna. Pro zhodnocení efektivity různých forem fyzioterapie jsou ovšem zapotřebí další studie.

(holi)

Zdroj: Cuesta-Barriuso R., Gómez-Conesa A., López-Pina J. A. Physiotherapy treatment in patients with hemophilia and chronic ankle arthropathy: a systematic review. Rehabil Res Pract 2013; 2013: 305249, doi: 10.1155/2013/305249.