Hypersenzitivní reakce při podávání monoklonálních protilátek v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu

Stejně jako téměř všechny systémové formy léčby rakoviny je i léčba monoklonálními protilátkami spojena s hypersenzitivními reakcemi. Předkládaný článek se věnuje výskytu těchto reakcí, jejich zvládání a zkřížené reaktivitě mezi jednotlivými typy monoklonálních protilátek.

Podle studie Lenze a kolegů je výskyt závažných hypersenzitivních reakcí u pacientů s onkologickými diagnózami nízká, incidence se pohybuje kolem 5 %. Zatímco sloučeniny platiny vyvolávají reakce hypersenzitivity I. typu, které se objevují až po mnoha cyklech terapie, reakce na taxany a monoklonální protilátky se většinou se objevují ihned, během prvních několika minut první nebo druhé infuze. Nicméně i zde je možný výskyt reakcí pozdních, které se mohou vyskytnout až po absolvování mnoha infuzí, u monoklonálních protilátek se jejich podíl odhaduje na 10–30 %. Pacienta je tedy nutné pečlivě sledovat při opakovaném podání jakékoli protinádorové infuzní terapie.

Mírné až střední hypersenzitivní reakce je možné zvládnout přerušením infuze či zpomalením jejího kapání a léčbou podle konkrétních symptomů. Další podání léku by mělo být zváženo až po úplném vymizení všech symptomů. Závažné reakce vyžadují přerušení léčby.

Kazuistiky

Monoklonální protilátky proti receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor – EGFR) schválené k léčbě metastatického kolorektálního karcinomu zahrnují cetuximab (chimérickou protilátku) a panitumumab (plně humánní protilátku). Jelikož tyto protilátky mají rozdílné složení, mohou někteří pacienti netolerující jeden preparát bez reakce užívat druhý. Předkládané kazuistiky se týkají pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem, kteří byli po hypersenzitivní reakci na cetuximab bez problémů léčeni panitumumabem.

Všichni čtyři pacienti (2 muži, 2 ženy) byli léčeni bevacizumabem a před podáním cetuximabu dostali správnou premedikaci. Po podání cetuximabu však u těchto pacientů došlo k závažné infuzní reakci stupně 3 nebo 4 podle Common Terminology Criteria for Adverse Events, která vyžadovala akutní terapii. Po této reakci bylo nutné léčbu cetuximabem ukončit a místo ní byl pacientům podán panitumumab – interval mezi ukončením léčby cetuximabem a zahájením léčby panitumumabem byl od 8 dnů do 5 měsíců. Panitumumab byl v monoterapii podáván v dávce zhruba 6 mg/kg každé 2 týdny, reakce se neobjevila u žádného ze čtyř pacientů.

Hypersenzitivní reakce na monoklonální protilátky se obvykle projevují okamžitě již při podání první nebo druhé infuze, možné jsou ale i pozdní reakce. Rozhodnutí o dalším podávání léku nebo přerušení léčby by mělo být učiněno s ohledem na závažnost reakce a další klinické faktory. U pacientů s intolerancí chimérické protilátky cetuximabu je někdy možné podávat bez reakce plně humánní protilátku panitumumab. K ověření těchto závěrů je ale nutné provést další klinické studie.

(epa)

Zdroj: Lenz H. J. Management and preparedness for infusion and hypersensitivity reactions. Oncologist. 2007 May; 12 (5): 601–9.

Langerak A., River G., Mitchell E., et al. Panitumumab monotherapy in patients with metastatic colorectal cancer and cetuximab infusion reactions: a series of four case reports. Clin Colorectal Cancer. 2009 Jan; 8 (1): 49–54. doi: 10.3816/CCC.2009.n.008.