Hereditární nepolypózní forma kolorektálního karcinomu − Lynchův syndrom
Hereditární nádory tvoří asi 5–10 % všech diagnostikovaných nádorových onemocnění. Typický je výskyt nádoru u více členů jedné rodiny, výskyt více tumorů u téhož jedince a začátek onemocnění v mladém věku. Mezi nejvýznamnější nepolypózní dědičné formy nádorů střev patří hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (Lynchův syndrom I a II).
Kolorektální karcinom je v naší zeměpisné oblasti nejčastěji se vyskytující malignitou. Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC, Lynchův syndrom) představuje autosomálně dominantní dědičné onemocnění zvyšující předpoklad vzniku kolorektálního karcinomu (CRC), ale i dalších mimostřevních nádorů.
Toto onemocnění stojí za 2–5 % všech diagnostikovaných CRC a vzniká na základě vrozené mutace v DNA mismatch repair genech (MMR), které se podílejí na řízení detekce a oprav chybných částí přepisované DNA v průběhu buněčného cyklu. Nejčastěji se vyskytují mutace genů MSH2 a MLH1, identifikováno však bylo kolem 1500 možných genetických změn. V důsledku těchto mutací je u dotyčného výrazně zvýšené riziko vzniku adenomu tlustého střeva (u mužů o 36–80 %, u žen o 18–76 %) a zkrácena doba potřebná k jeho malignizaci z běžných 8–10 let na 2–3 roky.
Projevem mutace v oblasti MMR genů je především tzv. mikrosatelitní nestabilita, která se vyskytuje u více než 90 % nádorů nemocných s Lynchovým syndromem, a proto se u jedinců suspektních z tohoto onemocnění vyšetřuje v rámci molekulárněgenetických metod jako první. Dalším krokem je pak imunohistochemická analýza exprese MMR proteinů, přičemž její nepřítomnost v porovnání se zdravou tkání upozorňuje na existenci mutace v daném genu.
Molekulárněgenetické vyšetření doporučí klinický genetik v případě, že je znám gen asociovaný s predispozicí k dědičnému onkologickému syndromu, který se u daného jedince předpokládá, a dále pokud pacient splňuje mezinárodní klinická kritéria pro dané testování. Jestliže je konkrétní mutovaný gen u dotyčného detekován, je možné cíleně pátrat po stejné mutaci u dalších, často doposud asymptomatických členů rodiny. Pozitivní jedinci jsou následně zařazeni do preventivního programu pro včasnou detekci tumoru, což zvyšuje šanci záchytu iniciálních stadií nádorového onemocnění a pochopitelně rovněž úspěšnost případné léčby.
(veri)
Zdroj: Závodná K., Milly M., Vavrová Ľ. et al. Dedičné nádorové syndromy. Onkológia (Bratisl.) 2015; 10 (2): 84–89.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
