Virus západonilské horečky

Virus západonilské horečky patří mezi flaviviry – stejně jako virus klíšťové encefalitidy, japonské encefalitidy nebo horečky dengue. Obdobně jako v případě klíšťové encefalitidy i virus západonilské horečky napadá v některých případech centrální nervovou soustavu (CNS) a malé procento případů končí i smrtelně.

Epidemiologie

Virus západonilské horečky se historicky vyskytoval v určitých oblastech Afriky, Asie a Evropy. V roce 1999 propukla epidemie západonilské horečky v New Yorku a od té doby se virus masivně rozšířil i po severoamerickém kontinentu. Sérologické studie naznačují také výskyt v zemích Latinské Ameriky, hlášená onemocnění z této oblasti jsou však zatím jen ojedinělá.

Předpokládá se, že přibližně 80 % případů nákazy zůstává asymptomatických a většina symptomatických onemocnění se projevuje přechodným horečnatým syndromem známým jako západonilská horečka. CNS komplikace se objevují přibližně u jednoho ze 150 nakažených. Virus typicky napadá především starší nebo imunokompromitované osoby. Dostupná léčba je zatím stále převážně symptomatická.

Onemocnění CNS

Neuroinvazivní onemocnění vyvolávané virem západonilské horečky můžeme rozdělit do tří klinických syndromů: meningitida, encefalitida a akutní chabá paréza (AChP)/polymyelitida. Na rozdíl od většiny dalších encefalitid vyvolaných arboviry představuje nervosvalová slabost charakteristický nález, který se vyskytuje až u 50 % nemocných s neuroinvazivní západonilskou horečkou, často i v nepřítomnosti jiných příznaků.

Prognóza

Většina pacientů s virovou meningitidou má dobrou prognózu a plně se zotaví, situace je však podstatně horší v případě encefalitidy a AChP, u kterých je popisována 10- až 20% mortalita. U další podstatné části přeživších pacientů pak zůstává trvalé neurologické poškození.

(vek)

Zdroj: Sips G. J. et al: Neuroinvasive flavivirus infections. Rev Med Virol. 2012 Mar; 22 (2): 69–87.