Nebezpečný posel Aedes aegypti
Aedes aegypti (AE) je druh komára mající pro člověka význam především jako vektor řady nebezpečných tropických onemocnění. Mezi viry prokazatelně přenášenými AE patří žlutá zimnice, horečka Dengue a horečka Chikungunya (horečnaté onemocnění vyskytující se v Africe a oblasti Indického oceánu). Spekuluje se ale, že AE je schopen i transmise viru encefalitidy Murray Valley, viru Ross River a Dirofilaria immitis (filarióza koček a psů). Jiným příbuzným druhem, rovněž schopným přenosu arbovirů, je Aedes albopictus.
Popis, ontogeneze a etologie AE
V porovnání s rozměry jiných rodů komárů je AE spíše menší. Má 3–4 mm dlouhý trup. Jeho charakteristickým znakem jsou bílé tečky na jinak černém těle v oblasti hrudi a hlavy. Na nohou má bílé kroužky. Může se dožít stáří i několika měsíců. Klade charakteristická bílá vajíčka, která na rozdíl od většiny komárů umísťuje odděleně, čímž výrazně přispívá k rozšiřování svého teritoria. Jako vektor arbovirových nákaz se uplatňuje pouze samička, neboť samec schopnost sání krve nemá a živí se nektarem.
Ekologie AE
Tento komár se na americký kontinent dostal pravděpodobně s transportem otroků z Etiopie. AE je druh striktně antropofilní. Přítomnost člověka determinuje výskyt tohoto hmyzu a vice versa. Objevuje se pouze do vzdálenosti 90 metrů od lidských obydlí. Ačkoliv i samička je schopna utilizace nektaru, bez sání lidské krve tento druh nemůže existovat. K jeho nebezpečnosti přispívá i to, že se pohybuje velice rychle a je pro člověka téměř neslyšitelný.
Epidemiologie AE
Endemické oblasti AE zahrnují regiony tropů celého světa. Vyskytuje se v Americe od Mexika až po Argentinské subtropy, v celé Africe s výjimkou saharského pásma, v Jihovýchodní Asii a Indii, v Tichomoří a také v severozápadní Austrálii a na celém Novém Zélandě. Komáří niky se zpravidla nacházejí v blízkosti stojaté (i chlorované!) vody jako například v nezakrytých sudech, odložených pneumatikách, ale i ve vázách a klozetech.
Prevence a profylaxe
Ke kontaktu AE s člověkem dochází pouze v době úsvitu a po západu slunce. Doporučuje se proto v těchto hodinách pobyt v prostředí chráněném moskytiérou či použití oděvu zahalujícího celé tělo. S určitou účinností lze aplikovat i repelenty. Základní ochrannou proti žluté zimnici je ale očkování.
(ver)
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.