Problematika adherence v léčbě diabetu mellitu

Adherence je definována jako rozsah, v jakém pacient při léčbě dodržuje instrukce zdravotnického personálu. Předpokladem dobré adherence je pacientův souhlas s léčebnými postupy. Adherence se hodnotí pomocí pacientských dotazníků, užívání medikace pak někdy i pomocí přístrojů monitorujících datum a čas otevření krabičky s léky (Medication Event Monitoring System [MEMS]), eventuálně prostřednictvím biochemických markerů.

Adherence k léčbě diabetu mellitu má několik dimenzí: adherenci k selfmonitoringu, k užívání medikace, k fyzické aktivitě, k pravidelným návštěvám lékaře, k péči o nohy a o chrup, případně další.

U diabetiků 1. typu se adherence k selfmonitoringu pohybuje mezi 20 a 40 %. Vynechání aplikace inzulinu připouští až 25 % adolescentů. U diety jsou údaje velmi rozdílné, v jedné studii až 70 % pacientů jedlo pravidelně, zatímco v jiné naopak 70 % připouštělo vynechávání jídel.

Co se týče diabetu mellitu 2. typu, až 70 % pacientů připouští, že si neměří glykemii tak často, jak jim doporučil diabetolog. Adherence k užívání medikace dosahuje cca 70−80 %. Dietu dodržovalo 37−50 % pacientů, pravidelnou fyzickou aktivitu podle doporučení provádělo jen 26 % nemocných.

S adherencí negativně koreluje komplikovanost terapeutického režimu (čím více denních dávek, tím je adherence horší), trvání diabetu, přítomnost stresu, deprese a konzumace alkoholu. Pozitivní vliv má dobrá komunikace s lékařem a dobré sociální zázemí nemocného.

(jvrb)

Zdroje:
1. Adherence to long-term therapies: evidence for action. WHO 2003. Dostupné na: http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/42682/1/9241545992.pdf
2. Arifulla M., John L. J., Sreedharan J. Patients' adherence to anti-diabetic medications in a hospital at Ajman, UAE. Malays J Med Sci 2014 Jan; 21 (1): 44−49.