Cílové parametry klinických hodnocení a návod, jak jim porozumět – 2. část: odpověď na léčbu

Jak hodnotit účinnost terapie?

Protokol klinické studie se vždy plánuje tak, aby bylo možné co nejobjektivněji odhadnout biologický efekt léčiva co nejdříve od počátku klinického hodnocení. Účinnost léčby se hodnotí pomocí předem definovaných surrogate endpoints, tedy zástupných cílových parametrů, jejichž analýzou je možné predikovat klinický přínos nového léčiva.

Odpověď na léčbu

V onkologii se jako zástupný parametr při hodnocení protinádorové aktivity léčiva nejčastěji používá tzv. response rate (RR), neboli procento (podíl) pacientů, kteří dosáhnou odpovědi na podávanou léčbu v předem definovaných časových intervalech. Spontánní regrese nádorů je velmi výjimečná, takže zmenšení či vymizení nádoru je jednoznačně způsobeno podávanou léčbou.

Celková četnost odpovědí (ORR − overall response rate) je definována jako procento pacientů s částečnou nebo kompletní odpovědí na léčbu, odpověď se hodnotí podle předem definovaných kritérií. Např. po chirurgickém odstranění nádoru po předchozí neoadjuvantní léčbě se odpověď na léčbu hodnotí při histologickém vyšetření a za patologickou kompletní remisi (pCR − pathological complete response) se považuje stav, kdy nebyly nalezeny žádné viabilní nádorové buňky.

Kritéria RECIST 

Nejčastěji používaným hodnoticím systémem jsou v současné době kritéria RECIST (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors, viz tab. níže), která se zaměřují na velikost ložisek. Ta se hodnotí nejčastěji radiologicky, v rámci protokolu studie, v přesně definovaných intervalech a neměnnou metodikou. Sledovaná léze musí být jasně ohraničená od okolí a měří se pouze v jednom − dle typu léze přesně definovaném − rozměru.

Při referenčním vyšetření se pro další sledování léze dělí na cílové (TL − target lesions; max. 5 u jednoho pacienta), jež musejí být měřitelné a měly by být výrazné a dobře vypovídající o postižení dané orgánové soustavy, a necílové (nTL − non-target lesions), což jsou všechny neměřitelné léze a dále měřitelné léze, jež nebyly zvoleny za TL. Jako nové léze se označují ložiska, která na referenčním vyšetření nebyla patrná.

Tab. Kritéria RECIST pro hodnocení léčebné odpovědi

S nástupem imunoterapie, která často způsobuje přechodné zvětšení ložisek, jež by v systému RECIST bylo hodnoceno jako progrese onemocnění, bylo třeba metodiku hodnocení upravit. V imunoonkologii se tedy můžeme setkat s hodnoticím systémem iRECIST, který zohledňuje „pseudoprogresi“ a v celkovém hodnocení pracuje se dvěma typy PD – potvrzenou a nepotvrzenou. Nepotvrzenou progresi je nutné radiologicky verifikovat, a to nejdříve za 4 týdny, nejpozději však za 8 týdnů.

Závěr

Odpověď nádoru je důležitým parametrem hodnocení úspěšnosti léčby. U jednotlivých pacientů se hodnotí podle kritérií předem definovaných ve studijním protokolu a ve výsledcích klinické studie se pak udává procento pacientů s daným typem odpovědi (četnost odpovědi).

(este)

Zdroje:

1. Demlová R. Základní typy parametrů hodnocených v klinických studiích v onkologii. Klinická onkologie 2005; 18 (Suppl. 2005): 242−244.
2. Demlová R. Hodnocení odpovědi nádoru na léčbu − RECIST. Klinická onkologie 2005; 18 (Suppl. 2005): 248−249.
3. Houdek Š., Büchler T., Kindlová E. Souhrnné srovnání kritérií RECIST 1.1 a iRECIST pro hodnocení odpovědi na onkologickou léčbu solidních tumorů. Klinická onkologie 2017; 30 (Suppl. 3): 3S32−3S39.
4. Česká onkologická společnost JEP. Slovníček Linkos: Odpověď nádoru. Dostupné na: www.linkos.cz/slovnicek/odpoved-na-protinadorovou-lecbu.