Dosáhneme anti-EGFR cílenou léčbou na mozkové metastázy karcinomu plic?

Inhibitor tyrosinkináz EGFR osimertinib

V terapii nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) s aktivační mutací v genu pro EGFR se používají TKI. Jejich nasazení bývá spojeno s vynikající iniciální klinickou úspěšností, avšak přibližně za 10–14 měsíců mnoho nemocných progreduje. 1. a 2. generace anti-EGFR TKI má omezenou prostupnost hematoencefalickou bariérou, což vytváří příznivé podmínky pro metastatický rozsev do CNS.

O osimertinibu, zástupci 3. generace, je z animálních experimentů známo, že proniká přes intaktní hematoencefalickou bariéru u různých živočišných druhů, včetně primátů. Osimertinib je v současnosti indikován k 1. linii léčby pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým NSCLC s aktivační mutací genu pro EGFR a k léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým onemocněním s přítomnou mutací T790M v genu pro EGFR, která způsobuje rezistenci k anti-EGFR cílené léčbě 1. a 2. generace.

Co víme z klinických hodnocení?

Prvotní informace o účinku osimertinibu na mozkové metastázy jsou k dispozici z klinických hodnocení, která posloužila k registraci léčiva. Například ve studii FLAURA s populací 128 pacientů v metastázami v CNS se ukázalo, že osimertinib zlepšuje přežití bez progrese CNS nálezu ve srovnání s komparátorem, jímž byl gefitinib nebo erlotinib (poměr rizik [HR] 0,48; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,26–0,86; p = 0,014). V rameni s osimertinibem bylo také méně pacientů s novou lézí v CNS ve srovnání s ramenem komparátorů (3,9 vs. 12,3 %). Podobné srovnání ve studii AURA3, tentokrát oproti chemoterapii pemetrexed/platinový derivát a s populací 116 pacientů s metastázami v CNS, rovněž potvrdilo zlepšení přežití bez progrese CNS nálezu (HR 0,32; 95% CI 0,15–0,69; p = 0,004).

Metaanalýza dostupných výsledků

Výsledky analýz malých skupin pacientů je vhodné porovnat s dalšími informacemi, jež byly o osimertinibu publikovány. Čínští autoři proto provedli systematické review a metaanalýzu, do které zahrnuli výsledky získané ve 4 randomizovaných kontrolovaných klinických studiích, 3 jednoramenných klinických studiích, 2 retrospektivních studiích a 2 studiích z reálné klinické praxe publikovaných mezi lety 2017 a 2019. Těchto studií se zúčastnilo celkem 842 pacientů.

Souhrnné výsledky potvrdily vysokou účinnost léčiva. Celková míra odpovědi na léčbu (ORR) dosáhla 70 % (95% CI 68–71) a míra kontroly onemocnění (DCR) 92 % (95% CI 91–94). Medián PFS činil 10,98 měsíce (95% CI 9,43–12,53). U pacientů s metastázami v CNS léčených osimertinibem v 1. linii potom ORR dosáhla 71 % (95% CI 69–73) a DCR 93 % (95% CI 90–95). Kompletní remise bylo v této skupině dosaženo u 3 % nemocných (95% CI 1–4). Medián přežití bez progrese onemocnění činil 12,21 měsíce (95% CI 9,20–15,23).

Závěr

Mozkové metastázy negativně ovlivňují délku života pacientů s NSCLC a jeho kvalitu. Tato ložiska u pacientů s mutacemi EGFR významně odpovídají na léčbu osimertinibem. Ačkoliv byly do výše zmíněné metaanalýzy zahrnuty i nerandomizované a observační studie, u kterých nelze vyloučit určitou míru zkreslení, výsledky stran účinnosti lze považovat za klinicky významné. Měly by být potvrzeny dalšími randomizovanými klinickými studiemi s dostatečným počtem účastníků.

(jam)

Zdroje:
1. Wang N., Zhang Y., Mi Y. et al. Osimertinib for EGFR-mutant lung cancer with central nervous system metastases: a meta-analysis and systematic review. Ann Palliat Med 2020; 9 (5): 3038–3047, doi: 10.21037/apm-20-605.
2. SPC Tagrisso. Dostupné na: www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/tagrisso-epar-product-information_cs.pdf