Jak vnímají sami pacienti dnešní možnosti léčby ITP a čeho se nejvíc obávají?
Jaké je vnímání a pohled na možnosti léčby imunitní trombocytopenie (ITP) ze strany samotných pacientů, čeho se obávají, jaké přístupy preferují a proč? Lozanová et al. do svého přehledového článku pro časopis Expert Review of Hematology zařadili mimo jiné diskusi na toto téma, která může být v klinické praxi nápomocná pro lepší porozumění potřebám z perspektivy pacientů a přizpůsobení algoritmu léčby.
Úvod
Imunitní trombocytopenie (ITP) je vzácné autoimunitní onemocnění provázené zvýšenou destrukcí trombocytů a zhoršením destičkové produkce. Primární manifestací ITP je zvýšená tendence ke krvácení, zejména kožní purpura a slizniční krvácení. Pro pacienty s ITP znamenají krvácivé symptomy zhoršení kvality života, a to jak po stránce fyzické, tak i psychické, protože mohou současně trpět úzkostí, depresí či únavou.
V současnosti hovoříme o různých fázích ITP – akutní (do 3 měsíců trvání obtíží), perzistující (do 12 měsíců trvání obtíží) a chronické (trvající déle než 1 rok). Toto dělení má své dopady, i pokud jde o možnosti léčby. V poslední době je kladen větší důraz na zařazení moderních léků (zejména ze skupiny TPO-RA, tj. agonistů trombopoetinových receptorů) i do časnějších fází terapie, nikoliv až ve fázi chronické ITP, respektive po selhání dalších modalit.
Co říkají pacienti?
Pro některé pacienty je strategie watch & wait plně vyhovující, nicméně jiným přináší či zvyšuje úzkost, jelikož se „nic neděje“. Nejvíce nemocných je iniciálně léčeno kortikosteroidy (KS), přičemž je dobře známo, že jejich podávání je spojeno s řadou nežádoucích efektů, které mohou taktéž zhoršit kvalitu života.
Někteří pacienti právě kvůli obavám z nežádoucích účinků odmítají užívat KS. Současná doporučení podporují zkracování doby podávání kortikosteroidů (ne déle než 6−8 týdnů), ale pro některé nemocné může i krátký léčebný cyklus znamenat zatížení. Před zahájením terapie je navíc důležité vyhodnotit případné komorbidity (diabetes, deprese ad.), jež mohou přispět k rozhodnutí vést léčbu pokud možno bez kortikosteroidů.
Jedna z dotazníkových studií ukázala, že pohled lékaře a pacienta na tuto problematiku se může poměrně značně lišit – nemocní vyjádřili větší obavy právě z nežádoucích účinků léčby, zejména KS, oproti tomu lékaři se více obávali krvácivých projevů, pokud tuto terapii nenasadí. Jiná studie ukázala, že řada pacientů negativně vnímá například únavu spojenou s léčbou.
Závěr
Zkušenosti z praxe ukazují, že časnější nasazení léků 2. linie vede ke snížení zátěže spojené s podáváním kortikosteroidů a nabízí zlepšení kvality života nemocných. Z tohoto pohledu například rychlé zahájení aplikace TPO-RA i ve fázích „nechronické“ ITP může být efektivní volbou s velmi dobrým bezpečnostním profilem.
(eza)
Zdroj: Lozano M. L., Godeau B., Grainger J. et al. Romiplostim in adults with newly diagnosed or persistent immune thrombocytopenia. Expert Rev Hematol 2020; 13 (12): 1319−1332, doi: 10.1111/hae.14776.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
