Časné nasazení 2. linie terapie u pacientů s ITP − poznatky z reálné praxe

Úskalí léčby imunitní trombocytopenie

Strategie terapie primární ITP dle aktuálních doporučení zahrnuje léčbu 1. linie, kam patří kortikosteroidy a intravenózní imunoglobuliny, a 2. linie, kam patří trombomimetika (agonisté receptoru pro trombopoetin /TPO-RA/ − např. romiplostim či eltrombopag), rituximab (anti-CD20⁺ protilátka), imunosupresiva (např. azathioprin, mykofenolát), fostamatinib a splenektomie. Vzhledem k heterogennosti fenotypu ITP se těžko předvídá odpověď na konkrétní terapii u daného pacienta.

Cílem studie bylo zhodnotit odpověď na léčbu u pacientů, kteří dostali terapii 2. linie během prvních 3 měsíců léčby, oproti těm, kteří tuto léčbu během prvních 90 dnů nedostali. Zkoumaná data zahrnovala míru zvýšení hladiny trombocytů během léčby, počet krvácivých epizod a nutnost užití kortikosteroidů v průběhu 3.–6. měsíce léčby.

Hodnocená data a metodika analýzy

Zdrojová data studie pocházejí z datového agregátoru zdravotních záznamů Optum EHR. Základním parametrem byl výběr pacientů s ITP nově diagnostikovanou v období od 1. ledna 2012 do 30. září 2019, kteří byli léčeni 63 dní před či až 365 dní po potvrzení diagnózy, a to jak ambulantně, tak během hospitalizace. Součástí studie byli dospělí i děti. Tito pacienti byli dále rozděleni do skupin dle vybrané terapie 2. linie − eltrombopag, romiplostim, rituximab, imunosupresiva (azathioprin, mykofenolát), splenektomie, více léčebných modalit 2. linie a žádná terapie 2. linie. Fostamatinib nebyl v této studii zahrnut. Při rozdělování do skupin nebylo bráno v potaz, zda byla pacientům zároveň s 2. linií podávána souběžně i léčba 1. linie.

Výsledná zjištění

Do studie bylo zahrnuto celkem 8268 pacientů s primární ITP, přičemž 58 % tvořili ženy a 85 % běloši. Z toho většina (88,6 %) pacientů neobdržela terapii 2. linie během prvních 3 měsíců léčby. Hlavní modalitou terapie 1. linie pak byly kortikosteroidy.

Nejčastější látkou užívanou ve 2. linii během prvních 3 měsíců léčby byl rituximab (42,5 %), následovala trombomimetika (TPO-RA: 23,6 % romiplostim, 20 % eltrombopag) a na třetím místě byla skupina s více léčebnými modalitami (11,5 %). Nikdo z pacientů zahrnutých do studie nepodstoupil splenektomii.

Medián počáteční hladiny trombocytů byl nejnižší u pacientů s více léčivy 2. linie (10 × 10⁹/l) a nejvyšší počet krvácivých epizod byl taktéž zaznamenán u této skupiny.

K nárůstu destiček došlo u všech zahrnutých skupin, přičemž u skupiny, která nepodstoupila časné zahájení terapie 2. linie, šlo o zvýšení menšího rázu (medián +60 vs. +70 až 94 u TPO-RAs a rituximabu). Ke snížení počtu pacientů s krvácivými epizodami taktéž došlo u všech sledovaných skupin. Data o užívání kortikosteroidů po prvních 3 měsících od zahájení terapie byla dostupná pouze pro 1 % pacientů, z čehož 39 % pacientů léčených 2. linií a 87 % bez terapie 2. linie bylo následně léčeno kortikoidy.

Závěr

Časné zahájení terapie 2. linie je asociované se vzestupem počtu trombocytů a snížením počtu krvácivých epizod a mohlo by být spojené s nižší potřebou užití kortikosteroidů. Nicméně vzhledem k limitaci dat této studie je k potvrzení uvedených zjištění zapotřebí další výzkum.

(jala)

Zdroje: Cuker A., Buckley B., Mousseau M. C. et al. Early initiation of second-line therapy in primary immune thrombocytopenia: insights from real-world evidence. Ann Hematol 2023; 102 (8): 2051−2058, doi: 10.1007/s00277-023-05289-0.