Dlouhodobé snížení potřeby septální redukční terapie u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií léčených mavakamtenem − čerstvé výsledky

Úvod

Hypertrofická kardiomyopatie je onemocnění myokardu s hyperkontraktilitou a diastolickou dysfunkcí, které často vyvolává dušnost a snižuje kapacitu zátěže z důvodu dynamické obstrukce výtokového traktu levé komory (LVOT) a mitrální regurgitace. Pacienti mají vyšší riziko srdečního selhání, fibrilace síní a náhlé srdeční smrti. Pokud léčba symptomatické HCM neodpovídá na tradiční farmakoterapii betablokátory a blokátory kalciových kanálů, přináší symptomatickou úlevu, zlepšení kvality života a prodloužení jeho délky septální redukční terapie. Optimálních výsledků SRT je ale dosahováno jen ve specializovaných centrech a sami pacienti navíc často preferují konzervativní léčbu.

Studie VALOR-HCM

U nemocných s HCM s obstrukcí LVOT prokázal významnou účinnost mavakamten, selektivní alosterický a reverzibilní inhibitor srdečního myosinu. V placebem kontrolované studii VALOR-HCM vedlo přidání mavakamtenu k maximální tolerované farmakoterapii s pacientů s těžkou symptomatickou oHCM ke zmírnění symptomů, redukci mitrální regurgitace, zlepšení kvality života a úpravy biomarkerů do té míry, že nebyla potřebná SRT. Výsledky se týkají období 56 týdnů jak u skupiny randomizované k podávání mavakamtenu od začátku studie, tak u skupiny převedené na mavakamten po 16 týdnech randomizované léčby placebem.

Na základě těchto výsledků byl mavakamten schválen k léčbě symptomatické oHCM (třída srdečního selhání NYHA II−III) s ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≥ 55 % (Pg_max ≥ 50 mmHg) v EU a řadě dalších zemí a došlo i ke změně doporučení, jež nyní uvádějí mavakamten jako významnou terapeutickou možnost v léčbě symptomatické oHCM.

Dlouhodobé výsledky

Na kongresu Americké kardiologické společnosti (ACC) byly v listopadu 2024 prezentovány dlouhodobé výsledky studie VALOR-HCM po 128 týdnech sledování, které zahrnují 108 ze 112 randomizovaných pacientů, a to 56 s expozicí mavakamtenu 128 týdnů (původně randomizovaných k aktivní léčbě) a 52 s expozicí mavakamtenu 112 týdnů, kteří byli převedeni na tuto léčbu po 16týdenním užívání placeba v randomizované fázi studie. Tato studie probíhala v 19 centrech v USA a zařadila pacienty se symptomatickou oHCM odeslané k provedení SRT v období mezi červencem 2020 a říjnem 2021. Dávka mavakamtenu v ní byla titrována podle echokardiografických parametrů zahrnujících EF LK a gradient LVOT. Hlavním sledovaným parametrem byl podíl pacientů, kteří do 128. týdne studie podstoupili SRT nebo zůstali vhodnými kandidáty SRT dle doporučených postupů.

Ve 128. týdnu splňovalo primární sledovaný parametr 17 ze 108 hodnocených pacientů (15,7 %). Z nich 7 podstoupilo SRT, 1 splňoval kritéria pro provedení SRT a 9 bylo nevyhodnotitelných (pro ukončení účasti ve studii nebo nedostatek údajů). Ze skupiny 56 pacientů původně randomizovaných k mavakamtenu splňovalo ve 128. týdnu primární sledovaný parametr 14,3 %, ve skupině 52 účastníků ze skupiny převedené na mavakamten až po 16 týdnech užívání placeba splňovalo ve 128. týdnu primární sledovaný parametr 17,3 %. Pro provedení SRT se rozhodlo pouze 6,4 % pacientů (3 ze skupiny randomizované k mavakametenu a 4 ze skupiny randomizované k iniciálnímu podávání placeba). U 80,5 % nemocných z celého souboru došlo do 128. týdne ke zlepšení třídy NYHA o ≥ 1 a u 48,1 % o ≥ 2 při přetrvávajícím snížení gradientů LVOT v klidu (38,2 mmHg) i při Valsalvově manévru (59,4 mmHg).

Těžký dopředný pohyb předního cípu mitrální chlopně v systole (SAM − systolic anterior motion) byl zjištěn u 50 z 92 (54,3 %) pacientů při vstupu do studie a u 3 z 92 (3,3 %) ve 128. týdnu. Podobně podíl pacientů s nejméně středně těžkou mitrální regurgitací činil 22 z 90 (24,4 %) probandů při vstupu do studie a 10 z 90 (11,1 %) ve 128. týdnu.

Na komerční mavakamten přešlo po ukončení studie 88 % účastníků.

Co se týká bezpečnostních signálů, ke snížení EF LK na < 50 % došlo po zahájení léčby mavakamtenem u 15 ze 108 (13,8 %) pacientů (5,41 na 100 pacientoroků léčby), přičemž 12 (80 %) z nich pokračovalo v léčbě (2 měli EF LK < 30 % a 1 zemřel). Fibrilace síní se nově objevila u 10,2 % pacientů (4,55 na 100 pacientoroků léčby).

Závěr

U silně symptomatické obstrukční HCM při maximální tolerované farmakoterapii vede přidání mavakamtenu k dlouhodobé eliminaci potřeby septální redukční terapie u většiny pacientů. Tato léčba navíc zmírňuje příznaky z obstrukce LVOT, příznivě ovlivňuje remodelaci myokardu, je dobře tolerována a zlepšuje kvalitu života. Mavakamten tak představuje přínosnou terapeutickou modalitu u pacientů, u nichž by jinak byla potřebná SRT.

(zza)

Zdroje:
1. Desai M. Y., Wolski K., Owens A. et al.; VALOR-HCM investigators. Mavacamten in patients with hypertrophic cardiomyopathy referred for septal reduction: week 128 results from VALOR-HCM. Circulation 2024 Nov 18, doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.124.072445 [Epub ahead of print]. 
2. Kuchynka P. Správná diagnostika a ECHO vyšetření pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. 8. sjezd České asociace ambulantních kardiologů, Olomouc, 17.–18. 1. 2025.
3. SPC Camzyos. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/camzyos-epar-product-information_cs.pdf

3500-CZ-2500009

Zkrácené informace o přípravku naleznete zde.