Terapie chronických bércových vředů podle medicíny založené na důkazech
Chronické vředy na dolních končetinách jsou definovány jako trofické defekty, které nevykazují známky hojení po 3 měsících vhodné léčby nebo nejsou zhojeny ani po 12 měsících léčby. Jejich incidence a prevalence neustále narůstají a v současné době představují nejen závažný medicínský, ale také socioekonomický problém. Přehledový článek publikovaný německými lékaři se soustředí na souhrn terapie bércových vředů podle zásad medicíny založené na důkazech.
Úvod
Chronické trofické defekty na dolních končetinách většinou vznikají v terénu chronické venózní insuficience (CVI) a mohou být komplikovány konkomitantní makro- nebo mikroangiopatií. Velmi často se také objevují u diabetiků, nejčastěji na nohách, kde prevalence činí 2−10 %. Třetí nejčastější příčinou chronických ran na dolních končetinách jsou dekubity, mezi predilekční místa jejich vzniku patří patní kost, hlezenní a kolenní kloub nebo pánev.
Chirurgická a konzervativní kauzální terapie
Mezi základní terapeutické modality bércových vředů žilního původu patří kompresivní, chirurgická a symptomatická terapie. Kompresivní terapie v podobě kompresivních bandáží nebo punčoch je stále považována za základní léčbu. Metaanalýzy prokázaly, že kompresivní terapie je důležitá nejen pro urychlení hojicích procesů, ale také pro snížení recidivy onemocnění. Chirurgická kauzální terapie představuje řešení problému v podobě odstranění venózního refluxu, například pomocí endovaskulárních termálních procedur nebo skleroterapie.
V případě diabetických trofických defektů je vhodná systémová terapie, intervenční či chirurgická revaskularizace u verifikované periferní arteriální hemodynamicky významné okluzivní nemoci. Několik studií také potvrdilo důležitost režimových opatření v podobě odlehčování a uvolnění tlaku na končetinu, tento biomechanický přístup je však výrazně závislý na compliance pacienta. Samozřejmostí je i symptomatická terapie a sekundární profylaxe v podobě kompenzace diabetu a přidružených onemocnění.
Pro terapii dekubitů je naprosto zásadní zmírnění tlaku, které způsobuje ischemizaci tkání, a dále symptomatická lokální terapie v podobě případného débridementu povleklé rány a vlhkého krytí. Důležité je také sledovat celkový stav nemocného a popřípadě kompenzovat malnutrici. V případě nehojících se dekubitů je vhodná rekonstrukce kožního krytu.
Symptomatická terapie
Symptomatická lokální terapie v podobě krytí a vlhkého hojení ran představuje nezbytnou součást léčby trofických defektů jakékoliv etiologie. Vlhké krytí přispívá k hojení chronických ran tím, že udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje a odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech a prodlužuje intervaly mezi jednotlivými převazy.
(holi)
Zdroje:
- Kahle B., Hermanns H. J., Gallenkemper G. Evidence-based treatment of chronic leg ulcers. Dtsch Arztebl Int 2011; 108 (14): 231–237, doi: 10.3238/arztebl.2011.0231.
- www.hemagel.cz
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.