Antiseptika a jejich antibakteriální účinnost

Nalezení optimální terapie pro těžko se hojící rány jako například chronické vředy, traumatické rány a hluboké popáleniny není pro dnešní medicínu jednoduchým úkolem. Otevřené rány jsou vnímavé k invazi patogenů zejména tehdy, jde-li o pacienty imunokompromitované či s diagnózou diabetu. Chronické rány jsou ideálním prostředím pro bakteriální infekci. Více než 80 % vředů dolních končetin je kolonizováno bakteriemi.

Bakteriální kolonizace je asociována s prodlouženým hojením ran a je příčinou vážné morbidity v důsledku sepse a multiorgánového selhání. V současné době je to Staphylococcus aureus, který je nejčastěji se nacházející bakterií v chronických ranách vedoucí k jejich zhoršenému hojení.

V nedávné studii byla zkoumána antibakteriální účinnost pěti nejčastěji užívaných lokálních antiseptik. Octenisept (octenidine), Lavasept, Prontosan (polyhexamethylene biguanide – PHMB), Braunol a Betaisodona (povidon-iodine) byly testovány vzhledem k jejich antibakteriální aktivitě proti dvěma grampozitivním (Staphylococcus aureus a Enterococcus faecalis) a dvěma gramnegativním (Pseudomonas aeruginosa a Escherichia coli) kmenům. K určení minimální inhibiční koncentrace byla použita různá ředění (1%-20%) antiseptických roztoků. Všechna uvedená antiseptika měla antibakteriální účinek. V jejich účinnosti však byly evidentní rozdíly. Lavasept, Prontosan a Octenisept vykazovaly silný antibakteriální účinek ve všech zkoumaných koncentracích (1%-20%), zatímco u přípravků Braunol a Betaisodona byly k inhibici bakteriálního růstu potřebné vyšší koncentrace (3%-7,5%).

Kmeny methicilinrezistentního Staphylococcus aureus (MRSA) byly porovnávány s kmenem Staphylococcus aureus citlivým na antibiotika v citlivosti vůči antiseptiku PHMB (polyhexamethylene biguanide), což byl Lavasept a Prontosan v 0,005% koncentraci. U každého ze čtyř zkoumaných kmenů MRSA byla zjištěna signifikantní rezistence vůči PHMB oproti kontrolnímu kmenu Staphylococcus aureus. Kmeny MRSA vykazovaly v průměru 160násobnou rezistenci, přičemž maximální hodnota byla 400násobná.

Závěrem lze říci, že místní antiseptika hrají klíčovou roli pro léčbu ran v současné klinické praxi, proto je znalost antibakteriální účinnosti antiseptik její nedílnou součástí.

(skl)

Zdroj: Hirsch T, Seipp HM, Jacobsen F, Goertz O, Steinau HU, Steinstraesser L. Antiseptics in Sumery. Eplasty 2010. Publikováno on-line 27. května 2010.