Jemně vyladěná rovnováha von Willebrandova faktoru a proteázy ADAMTS13 reguluje správnou funkci krevních destiček
Von Willebrandův faktor (VWF) je multifunkční protein klíčový pro primární hemostázu, jehož hlavní funkcí je zprostředkování adheze krevních destiček k subendotelovým strukturám poraněné cévní stěny. VWF navíc váže koagulační faktor VIII a tím ho chrání před rychlým odbouráním v krevním řečišti. Funkce VWF je regulována specifickou proteázou ADAMTS13.
Funkce VWF a regulace jeho aktivity
Multimerní VWF je největším známým proteinem v krvi. Podjednotky VWF jsou syntetizovány v buňkách endotelu a megakaryocytech, kde agregují do vláknitých struktur, které jsou skladovány ve speciálních organelách a poté uvolněny do subendotelia či plazmy. Vláknité struktury přichycené k povrchu endotelia reagují natahováním na zvýšení střižné síly působené průtokem tekutiny cévou, a tak fungují jako mechanosenzory poškození cév. Pouze ty největší multimery jsou schopné efektivně vázat receptory krevních destiček a kolagen.
Ultravelké VWF multimery (UL-VWF) mohou dokonce vázat krevní destičky spontánně, bez přítomnosti modulátorů nebo zvýšení střižných sil. Taková hyperaktivita může způsobit samovolné shlukování krevních destiček a tím mikrovaskulární trombózu. Aby k tomu nedocházelo, UL-VWF jsou po uvolnění z povrchu endotelových buněk do krevního řečiště štěpeny na menší a méně reaktivní fragmenty. Štěpení vykonává proteáza ADAMTS13, která je syntetizována zejména v játrech a uvolňována do plazmy, kde cirkuluje.
Proteolytická aktivita ADAMTS13
V důsledku dynamické rovnováhy mezi syntézou a proteolýzou je VWF cirkulující v krvi přítomen jako soubor molekul od dimerů o velikosti cca 500 kDa až po multimery větší než 10 000 kDa. Porušení této rovnováhy vede k problémům s krevní srážlivostí. Při nedostatečné funkci ADAMTS13 dochází k hromadění UL-VWF multimerů a vzniku mikroangiopatického syndromu, trombotické trombocytopenické purpury.
Naopak zvýšená proteolytická aktivita ADAMTS13 doprovází některé z typů (typ 2A / subtyp IIA a typ 2B) von Willebrandovy choroby vyznačující se zvýšenou krvácivostí. V tomto případě se však nejedná o funkční poruchu proteázy, ale o mutace ve VWF, které ho činí náchylnějším k proteolýze.
Proteolytické fragmenty VWF mohou být vizualizovány pomocí gelové elektroforézy na agarózovém gelu, kde lze pozorovat charakteristické obrazce, tzv. tripletové struktury. Analýza těchto obrazců je důležitým diagnostickým nástrojem při typizaci pacientů s von Willebrandovou chorobou.
(este)
Zdroj: Budde U. a Schneppenheim R. Interactions of von Willebrand factor and ADAMTS13 in von Willebrand disease and thrombotic thrombocytopenic purpura. Hamostaseologie 2014; 34 (3): 215−225, doi: 10.5482/hamo-13-08-0045.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
