Sezonní změny nitroočního tlaku

Sezonní změny nitroočního tlaku se objevují jak u zdravých pacientů, tak u těch s glaukomem. Typické je snižování tlaku v létě a jeho zvyšování v zimě. Změny jsou samozřejmě podmíněny a ovlivňovány i dalšími faktory – věkem, pohlavím či denní dobou. Také byl prokázán vliv pití vody, kávy nebo alkoholu, akutní hyperglykemie pak vede ke snížení a na druhou stranu chronická hyperglykemie při diabetu ke zvýšení nitroočního tlaku.

Nitrooční tlak (IOP, intraocular pressure) je jedním z typů chronobiologických rytmů. Je podobný dalším fyziologickým procesům v lidském těle, jako je tělesná teplota, srdeční akce, krevní tlak či sekrece hormonů. Řada studií se již zabývala diurnálními změnami intraokulárního tlaku, výsledky se však mezi nimi velmi lišily, v několika studiích je navíc popisován i vliv ročních období.

Měření sezonních variací IOP prováděli mimo jiné asijští vědci. Tato měření se odehrávala vždy ve fixní hodinu (mezi devátou a desátou hodinou ranní), aby se minimalizoval diurnální dopad. Pacienti byli vyšetřováni měsíčně po dobu jednoho roku. Byla snaha minimalizovat také efekt jídla a pití a před každým měřením pacienti odpočívali asi 30 minut v poloze na zádech.

Dopad ročního období na nitrooční tlak byl vždy stejný u obou očí, vzestup byl zachycen v zimě, a to oproti všem třem ostatním ročním obdobím – jaru, létu i podzimu. Ze 103 pacientů se u 91 z nich zvýšil IOP o 1 až 3 mmHg právě v zimě. Pouze u jednoho byl pak zachycen vyšší IOP v létě než v zimě a u jedenácti nebyly prokázány žádné signifikantní změny.

S těmito výsledky souvisí i zjištění rozdílných hodnot IOP u jednotlivých ras a v jednotlivých zemích. Nejedná se tedy o důsledek lokálních faktorů, ale klimatických změn a expozice světlu. Obecně platí, že už hodinový pobyt ve tmě vede ke zvýšení IOP, který následně strmě klesá po expozici světlu.

(pes)

Zdroj: Korean Journal of Ophthalmology, 1996 June; 10 (1): 29–33 Singapore Medicine Journal 1999; Vol 40 (05)