Aktuální stav v problematice deficience alfa-1-antitrypsinu

Deficience α₁-antitrypsinu

Deficience α₁-antitrypsinu (AATD) je vrozená porucha spojená s rizikem rozvoje onemocnění jater a plic, především plicního emfyzému a chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), astmatu a bronchiektázií. AAT je významná antiproteáza s protizánětlivými účinky. Moduluje zánět vyvolaný hostitelem a mikrobiálními faktory. Může hrát nezanedbatelnou roli při ochraně plic před poškozením vyvolaným proteázami a zánětem.

AAT je kódován genem SERPINA1. Jeho patologické varianty vedou buď k deficienci, nebo k úplnému chybění AAT. Běžná varianta M, která se vyskytuje u 95 % bělošské populace, je spojena s normální hladinou AAT 1,02–2,54 g/l. Další časté varianty jsou S a Z a možné fenotypy, které zahrnují MM, MS, MZ, SS, SZ a ZZ, se vyskytují u > 99 % populace. Poškození plic hrozí u variant spojených s hladinou AAT < 0,57 g/l.

Diagnostika AATD

Pro stanovení diagnózy AATD je nutné vyšetření hladiny AAT v séru a zjištění alelické varianty pomocí fenotypizace nebo genotypizace. U potvrzených případů je třeba zvážit testování příbuzných pacienta po odpovídající konzultaci. U pacientů je doporučeno vstupní a dále každoroční vyšetření plicních funkcí včetně jednosekundové vitální kapacity plic (FEV₁) po podání bronchodilatans a vyšetření výměny plynů v plicích, jež přinášejí informaci o progresi plicního postižení.

Měření denzity plicní tkáně pomocí CT se provádí v klinických studiích, protože jde o nejcitlivější ukazatel progrese plicního emfyzému. V dlouhodobém pohledu snížení denzity plicní tkáně koreluje s poklesem FEV₁ a zhoršením celkového stavu pacienta. V běžné praxi se však zatím při sledování pacientů CT plic neuplatňuje.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by měla být u všech nemocných s astmatem, jež se objevilo v dospělosti, vyšetřena hladina AAT.

Terapeutické možnosti

Aktuální dostupné terapeutické možnosti u pacientů s AATD zahrnují úpravu životního stylu (zanechání kouření, vyhýbání se rizikovému prostředí, sledování nutričního stavu), plicní rehabilitaci a cvičení, dále farmakologickou léčbu astmatu a CHOPN (kam spadají inhalační bronchodilatační přípravky a kortikosteroidy, antibiotika, perorální kortikosteroidy), oxygenoterapii a také očkování proti chřipce a pneumokokům. 

Jedinou schválenou specifickou léčbou AATD je podávání exogenního purifikovaného AAT odvozeného z lidského séra. Podává se u varianty PiZZ. Není doporučen u variant PiSZ, PiMZ, u kuřáků ani u pacientů s poškozením jater. Několik klinických studií prokázalo, že augmentační léčba AAT zpomaluje progresi emfyzému dle CT zobrazení. V těchto studiích byly podávány dávky AAT vycházející z tělesné hmotnosti pacientů.

U vybraných pacientů lze také zvážit operační léčbu, jako je chirurgické zmenšení plic, implantace bronchiální chlopně nebo transplantace plic. Terapeutické rozhodnutí by měl provést mezioborový tým. Transplantace plic zlepšuje kvalitu života nemocných, nejsou ovšem k dispozici data o jejím vlivu na délku přežití. Role augmentační léčby po transplantaci zatím nebyla zhodnocena.

Probíhající výzkum

V současné době probíhá další výzkum, který se ubírá několika směry a jehož cílem je zlepšit diagnostiku AATD a hodnocení odpovědi na léčbu a nalézt další možnou terapii –­ genetickou, regenerační aj.

(zza)

Zdroj: Cazzola M., Stolz D., Rogliani P., Matera M. G. α₁-antitrypsin deficiency and chronic respiratory disorders. Eur Respir Rev 2020; 29 (155): 190073, doi: 10.1183/16000617.0073-2019.