Vliv ixekizumabu na zmírnění depresivních symptomů a intenzity chronického zánětu u pacientů s psoriázou
Deprese patří mezi časté komorbidity psoriázy. Podle nedávného dotazníkového šetření provedeného v populaci Spojených států amerických se prevalence deprese u pacientů s psoriázou pohybuje kolem 16,5 %. Na jejím zvýšeném výskytu u těchto nemocných může mít podíl psychologická zátěž spojená se samotným onemocněním. Zvýšení rizika deprese může být podmíněno také společnými fyziologickými procesy, které hrají roli v patogenezi obou nemocí. Recentní studie naznačují možný význam chronického zánětu v rozvoji deprese jakožto komorbidity psoriázy.
Role chronického zánětu v rozvoji psoriázy a deprese
Psoriáza je imunitně podmíněným onemocněním charakterizovaným dysregulací signálních drah cytokinů, která vede k chronickému zánětu. Výsledky některých studií naznačují spojení mezi výskytem deprese a zvýšenými hladinami prozánětlivých cytokinů v krvi, např. tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) a interleukinu 6 (IL-6). Chronický zánět by tak mohl být faktorem, který hraje roli v rozvoji obou onemocnění. Cílená terapie chronického zánětu by tedy kromě zlepšení příznaků psoriázy mohla vést rovněž ke zlepšení depresivních symptomů.
Ixekizumab v terapii psoriázy
Ixekizumab je monoklonální protilátka vážící se s vysokou afinitou k prozánětlivému cytokinu IL-17A, u které byla prokázána účinnost v terapii středně těžké a těžké formy ložiskové psoriázy a psoriatické artritidy. Cílem prezentované post hoc analýzy bylo zhodnocení vlivu ixekizumabu na depresivní symptomatologii pacientů s ložiskovou psoriázou léčených ixekizumabem.
Analyzované studie
Data pro analýzu byla integrována z 12týdenní indukční fáze tří randomizovaných dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných klinických studií fáze III (studie UNCOVER I, UNCOVER II, UNCOVER III) u středně těžké až těžké ložiskové psoriázy. Pacienti byli randomizováni do tří skupin: první skupina dostávala ixekizumab v dávce 80 mg každé 4 týdny (Q4W), druhá skupina 80 mg ixekizumabu každé 2 týdny (Q2W) – obě skupiny po úvodní dávce 160 mg, třetí skupina pak placebo. Ve studiích UNCOVER-II a III byl zařazen také etanercept v dávce mg 2× týdně.
Do této analýzy bylo zařazeni pouze pacienti, kteří měli depresivní symptomatologii odpovídající skóre QIDS-SR16 (Quick Inventory for Depressive Symptomatology – Self-Report) minimálně 11/27 (alespoň střední závažnost deprese).
Míra depresivních symptomů a aktivita psoriázy byly měřeny na začátku studie a na konci 12týdenního indukčního období. Rovněž byly pravidelně měřeny hladiny hs-CRP (vysoce senzitivní C-reaktivní protein) jako indikátoru intenzity zánětu.
Výsledky
U pacientů léčených ixekizumabem došlo po 12 týdnech léčby k signifikantnímu poklesu intenzity depresivních příznaků ve srovnání s těmi, kteří dostávali placebo (ixekizumab Q4W: –6,1 ± 0,41; ixekizumab Q2W:–7,1 ± 0,44; placebo: –3,4 ± 0,48; p < 0,001). Z klinického hlediska je zvlášť významný pokles intenzity suicidálních myšlenek u pacientů léčených ixekizumabem. Pacienti léčení ixekizumabem pak také častěji dosáhli remise depresivních symptomů oproti placebu (ixekizumab Q4W: 33,6 %; ixekizumab Q2W: 45,2 %; placebo: 17,8 %; p < 0,01). Hodnoty zlepšení depresivních příznaků u pacientů léčených etanerceptem nedosáhly statistické signifikance oproti placebu.
Nemocní s depresivní symptomatologií měli na začátku studie vyšší hladiny hs-CRP ve srovnání s pacienty bez deprese. U pacientů léčených ixekizumabem došlo po 12 týdnech k výraznějšímu poklesu hladin hs-CRP ve srovnání s placebem (Q4W: –4,2 ± 0,67 mg/l; Q2W: –4,4 ± 0,72 mg/l, placebo: –0,8 ± 0,77 mg/l; p < 0,001). Průměrné snížení hladin hs-CRP korelovalo s průměrným zlepšením depresivních příznaků v QIDS-SR16 na úrovni Pearsonovy korelace (r = 0,11; p = 0,001). Pacienti léčení etanerceptem také dosáhli signifikantního zlepšení průměrných hladin hs-CRP (–3,2 ± 1,04 mg/l) oproti placebu (+0,12 ± 1,2 mg/l; p = 0,033).
Závěr
Výsledky této post hoc analýzy ukazují, že podávání ixekizumabu, inhibitoru IL-17A, vedlo po 12 týdnech léčby pacientů s ložiskovou psoriázou nejen ke zlepšení kožních příznaků, ale také ke zlepšení depresivních příznaků a snížení aktivity systémového zánětu měřenému poklesem hs-CRP. Tyto poznatky podporují hypotézu o možném společném významu chronického zánětu v patofyziologii deprese jakožto komorbidity psoriázy a podporují data o bezpečném použití ixekizumabu u pacientů s ložiskovou psoriázou, kteří trpí komorbidní depresí.
(alz)
Zdroj: Griffiths C. E. M., Fava M., Miller A. H. et al. Impact of ixekizumab treatment on depressive symptoms and systemic inflammation in patients with moderate-to-severe psoriasis: an integrated analysis of three phase 3 clinical studies. Psychother Psychosom 2017; 86 (5): 260–267, doi: 10.1159/000479163.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.