Biologická léčba zlepšila klinický management středně těžké až těžké psoriázy. Na druhou stranu je tato modalita spojována se zvýšeným rizikem infekcí, jimiž jsou většinou nezávažné infekce horních cest dýchacích. Závažné infekce byly v rámci klinických studií hlášeny s nízkou incidencí. Blokátory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) jsou spojovány s rizikem rozvoje aktivní tuberkulózy či oportunních mykotických infekcí. Antagonisté interleukinu (IL) 17A byli do léčby psoriázy zařazeni později. Jak je dlouhodobě známo, IL-17 hraje důležitou roli v mukokutánní obraně proti extracelulárním patogenům, jako je třeba Candida albicans.
Autoři předkládané práce hodnotí výskyt infekcí u pacientů léčených antagonistou IL-17A ixekizumabem na základě zpracování dat z integrované databáze klinických studií s pacienty se středně závažnou a závažnou psoriázou. Data byla získána ze 7 kontrolovaných i nekontrolovaných klinických studií. Hlavním zdrojem byly UNCOVER-1, 2 a 3, což jsou dvojitě zaslepené placebem kontrolované randomizované klinické studie fáze III s 12týdenním indukčním obdobím. Data pocházejí jak z indukčního období (pokrývajícího týdny 0–12: UNCOVER-1, UNCOVER-2 a UNCOVER-3), tak i z období udržovací léčby (pokrývajícího týdny 12–60: studie UNCOVER-1, UNCOVER-2). Studie UNCOVER-1 a UNCOVER-2 umožnily také srovnání s etanerceptem, nicméně to bylo omezeno jen na prvních 12 týdnů léčby. V analýze byly hodnoceny incidence infekčních komplikací a míra incidence adjustovaná na expozici (IR), a to na 100 pacientoroků.
Celkově bylo do analýzy zahrnuto 4209 pacientů léčených ixekizumabem, což představovalo 6480 pacientoroků. V průběhu indukční části terapie byla celková míra výskytu infekcí (alespoň 1 infekce u pacienta) vyšší u subjektů léčených ixekizumabem (27 %) oproti placebu (23 %; p < 0,05). Nicméně výskyt konkrétních infekcí byl srovnatelný mezi všemi skupinami.
Nejčastěji hlášenými infekcemi byly infekce horních cest dýchacích nebo infekce močového traktu, jejichž průběh byl mírný a doba trvání průměrně < 2 týdny, což je podobné délce trvání infekcí při léčbě placebem. Spektrum nejčastějších infekčních nežádoucích příhod pozorovaných v udržovací fázi léčby bylo obdobné fázi indukční. Míra incidence infekcí se nezvyšovala s délkou expozice ixekizumabu a pouze 1 % všech pacientů přerušilo léčbu ixekizumabem kvůli infekci.
Incidence závažných infekcí byla u pacientů léčených ixekizumabem nízká (2 %) a opět nebyla závislá na délce expozice léčbě. Jednalo se zejména o flegmónu (0,4 % napříč všemi hodnocenými studiemi). Při hodnocení dat ze všech 7 studií byla pouze u 3 pacientů (0,1 %) zaznamenána rekurence závažné infekce.
Pokud jde o konkrétní infekce, analýza ukázala následující:
Do všech 7 studií bylo zařazeno celkově 102 pacientů s anamnézou možné latentní tuberkulózy či s pozitivním testem na tuberkulózu (například QuantiFERON). Všichni byli preventivně zaléčeni. U žádného z nich se nerozvinula aktivní tuberkulóza a v průběhu studií ani nebyl zaznamenán žádný případ aktivní tuberkulózy.
V průběhu indukční léčby byla míra incidence kandidových infekcí (IR 4,3) numericky vyšší ve srovnání se skupinou léčenou placebem (IR 2,0) či etanerceptem (IR 3,0). Nejčastěji se jednalo o projevy kandidové infekce v dutině ústní. Incidence orální kandidózy stoupala s podanou dávkou ixekizumabu. U 8 pacientů (IR 0,1), většinou s přítomnými rizikovými faktory, byla zaznamenána kandidóza jícnu. Celková míra incidence kandidóz ve všech studiích činila 2,5.
Jelikož IL-17 je významný v ochraně sliznice, není zvýšená incidence kandidózy překvapivým nálezem a souvisí přímo s biologickým efektem léčiva. Všechny zaznamenané případy kandidóz byly dobře léčitelné běžnými antimykotickými léčivy (infekce trvala v průměru 4 týdny) a nevedly k přerušení léčby ixekizumabem. Nebyl ani hlášen žádný případ invazivní kandidózy a taktéž nebyly zaznamenány případy jiných oportunních invazivních mykóz.
Míra výskytu stafylokokových infekcí byla podobná v indukční i udržovací fázi léčby a zůstala stabilní rovněž při prodloužené expozici ixekizumabu. Přibližně 84 % pacientů (zejména s flegmónou či erysipelem) bylo úspěšně léčeno antibiotiky.
Výskyt této infekce byl minimální (IR 0,6), žádný výskyt nebyl zaznamenán v indukční části léčby. Průběh byl nezávažný.
Incidence infekcí provázených neutropenií byla nízká ve všech léčených skupinách, a to v celém průběhu sledování (0,6 % pacientů). U žádného pacienta nebyl zjištěn závažný průběh infekce spojený s neutropenií.
V souhrnu se u pacientů léčených ixekizumabem vyskytlo více infekčních komplikací v porovnání s placebem, a to zejména v prvních 12 týdnech léčby. Patrná byla vyšší incidence slizničních kandidóz bez tendence ke generalizaci a léčitelných standardní léčbou. Incidence závažných infekcí byla nízká napříč všemi léčenými skupinami.
Tyto výsledky a výsledky již dříve publikované ukazují dobrý klinický účinek a celkový bezpečnostní profil ixekizumabu. Profil léčba/infekce u více než 4 tisíc pacientů léčených ixekizumabem po dobu až 4 let byl konzistentní a v souladu s očekáváním souvisejícím s podáváním antagonisty IL-17A.
(eza)
Zdroj: Papp K. A., Bachalez H., Blauvelt A. et al. Infections from seven clinical trials of ixekizumab, an anti-interleukin-17A monoclonal antibody, in patients with moderate-to-severe psoriasis. Br J Dermatol 2017 Dec; 177 (6): 1537–1551, doi: 10.1111/bjd.15723.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
