Léčba atopické dermatitidy u dospělých – obecný přehled
Atopická dermatitida představuje chronické relabující kožní zánětlivé onemocnění. U postiženého jedince se spojují genetické vlohy pro dysfunkci kožní bariéry a neuroimunologickou dysbalanci s působením zevních faktorů. Terapie se řídí závažností dermatitidy a přítomnými projevy a je stupňovitá – od lokálních preparátů přes fototerapii až k systémové léčbě.
Obecná pravidla léčby
Terapie atopické dermatitidy je komplexní a měla by respektovat bio-psycho-sociální přístup. Cílem léčby je zklidnění zánětu, obnova kožní bariéry, odstranění infekce, zmírnění pruritu a příznivé ovlivnění imunologické dysbalance. Terapie by se měla přizpůsobit lokalizaci a fázi onemocnění, věku nemocného, ale i jeho možnostem a prioritám tak, aby bylo možné dosáhnout stabilizace choroby. Pacient by měl být pečlivě edukován a motivován k vyhledávání provokačních faktorů a jejich omezení či úplnému vyloučení. O kůži by měl dlouhodobě pečovat, a to i ve chvílích, kdy je bez viditelných známek zánětu.
Lokální terapie
Základem terapie atopické dermatitidy je aplikace lokálních (externích, topických) přípravků.
Prvořadá je péče o suchou pokožku s využitím tzv. emoliencií, která zvláčňují, hydratují, promašťují a zlepšují vlastnosti kožní bariéry. Emoliencia je optimální aplikovat častěji a v tenké vrstvě. Po mytí či koupeli by to mělo být do 3 minut, jinak si kůže nezachová dostatečnou hydrataci. Užívají se nejen jako udržovací péče, ale i preventivně v období bez zjevných příznaků onemocnění. U výrazně suché či ekzémem postižené kůže je důležitá i šetrná hygienická péče, používají se koupelová a mycí olejová emoliencia, která mají účinky preventivní, léčebné a kortikoidy šetřící. Některá z nich mají navíc i přísady s antipruritickým účinkem či obsahují antiseptikum, které je výhodné pro prevenci stafylokokové kolonizace. K běžnému mytí jsou pak vhodné syntetické detergenty („mýdlo bez mýdla“).
V akutní fázi zánětu lze použít obklady (např. sol. Jarisch formou odpařujících, vysýchavých obkladů, odvar z dubové kůry, …), při impetiginizaci slabě růžový roztok hypermanganu (ředění 1 : 10 000). Vhodné jsou rovněž hromadně vyráběné spreje s léčebnou termální vodou. Jejich aplikace vede k ochlazování kůže, zástavě mokvání a zmírnění zánětu.
Základními externími léky užívanými v akutní fázi zánětu jsou lokální kortikosteroidy. K udržovací léčbě a dohojování lze použít zinkové pasty a krémpasty, které obsahují protizánětlivé či antiseptické přísady. Magistraliter pasty s dehtem či taninem se aplikují několikrát denně, a to pouze na ložiska, jinak vedou k přesušování. Lokální antibiotika jsou indikována při známkách impetiginizace, a to jen na malé plochy a po dobu nezbytně nutnou. Protizánětlivé účinky srovnatelné s mírnými až středně silnými kortikosteroidy mají rovněž lokální imunomodulátory. Ty však na rozdíl od kortikosteroidů nemají tachyfylaxi, rebound fenomén a atrofogenní potenciál. Lze je využít k udržovací intermitentní léčbě.
Fototerapie a systémová léčba
Fototerapie je vhodná u chronických, případně subakutních dermatitid a ke zvýšení účinnosti se kombinuje s externí léčbou. Zmírňuje pruritus a spotřebu lokálních kortikosteroidů. Z celkové léčby se u nemocných s atopickou dermatitidou uplatňují zejména imunosupresiva, antihistaminika, imunomodulátory a systémové protiinfekční léky (antibiotika, antivirotika či antimykotika).
(veri)
Zdroj: Benáková N. Léčba atopické dermatitidy/ekzému u dospělých. Medicína pro praxi 2010; 7 (5): 221–228.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.