Rizika umělého oplodnění
Metody umělého oplodnění pomáhají mnoha párům s diagnostikovanými poruchami plodnosti. Úspěšnost provedení závisí na konkrétním onemocnění muže nebo ženy, a také na věku pacientky. Obecně je to asi 15 až 20 % na každý cyklus terapie. Řada metod je již dlouhodobě aplikována v klinické praxi.
Metody umělého oplodnění pomáhají mnoha párům s diagnostikovanými poruchami plodnosti. Úspěšnost provedení závisí na konkrétním onemocnění muže nebo ženy, a také na věku pacientky. Obecně je to asi 15 až 20 % na každý cyklus terapie. Řada metod je již dlouhodobě aplikována v klinické praxi.
Vůbec nejčastějším problémem je implantace více než jednoho embrya do dělohy. Podle sledování Evropské společnosti pro reprodukci a embryologii (ESHRE) se rodí pomocí metod IVF 23 % dvojčat a 1,3 % trojčat. Mnohočetné těhotenství přináší řadu komplikací nejen pro matku, ale také pro plod. Mezi nejčastější patří spontánní potrat, krvácení, preeklampsie, diabetes, anemie nebo polyhydramnion. Porod bývá předčasný a je obvykle veden císařským řezem. Nízká porodní hmotnost může vést k sekundárním poruchám, jako je například dětská mozková obrna.
Farmakoterapie, která se využívá k ovariální stimulaci, je provázena mnoha nežádoucími účinky. Nejvážnější komplikací, která může být život ohrožujícím stavem, je ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS). Incidence tohoto syndromu se pohybuje okolo 0,2–1 %. Symptomy onemocnění se začínají objevovat mezi čtvrtým a pátým dnem po odběru oocytů. Většina žen trpí mírnou nebo střední formou syndromu, kdy převažují bolesti a otoky břicha, pocit plnosti, nauzea, vomitus.
V ovariích se při OHSS vytvářejí cysty, jejichž obsah se může dostat do abdominální dutiny a působit lokálně diskomfort. U těžkých projevů se tekutina hromadí i v hrudním prostoru a vede k respirační insuficienci. Rozvíjí se dyspnoe, tachypnoe, tachykardie nebo ARDS. Dalšími obtížemi asociovanými s OHSS jsou poruchy srážlivosti krve, tromboembolie, renální selhání s progresivní oligurií, hemoragie při ruptuře ovaria nebo torze ovaria. Terapie tohoto závažného stavu zahrnuje především korekci hypovolemie, hypotenze a oligurie. Součástí léčby je také antitrombotická profylaxe.
Méně častý je výskyt ektopického těhotenství, který se objevuje především v souvislosti s tubární poruchou fertility. Riziko je také zvýšeno u žen s předchozími chirurgickými zákroky nebo infekcemi břicha.
Umělé oplodnění je léčbou velmi cennou a její výsledky přinášejí naději pro mnoho neplodných žen i mužů. S řadou nežádoucích účinků a rizik je třeba počítat a ovlivnit je jak prevencí, tak vhodnou léčbou.
(nes)
Zdroj:
ESHRE. Andersen, Gianaroli, Felberbaum, de Mouzon, Nygren. Assisted reproduction technology in Europe, 2002. Results generated from Europian registers by ESHRE. Human Reproduction 2006;21(7):1680–1697.
Binder, Dittrich, Einhaus, Krieg, Muller, Strauss, Beckmann, Cupisti. Update on ovarian hyperstimulation syndrome: Part 1 – Incidence and pathogenesis. International Journal of Fertility and Women’s medicine 2007;52(1):11–26
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.