Monozygotní dvojčata a IVF
Metody asistované reprodukce (ART) jsou široce a úspěšně používané v řešení neplodnosti, avšak s jejich přispěním vzrůstá počet mnohočetných gravidit. Přirozený výskyt monozygotních dvojčat, vzniklých rozdělením oplodněného oocytu na dvě a více embryí, je udáván ve 3–4 případech na 1 000 porodů.
Metody asistované reprodukce (ART) jsou široce a úspěšně používané v řešení neplodnosti, avšak s jejich přispěním vzrůstá počet mnohočetných gravidit. Přirozený výskyt monozygotních dvojčat, vzniklých rozdělením oplodněného oocytu na dvě a více embryí, je udáván ve 3–4 případech na 1 000 porodů. Většina mnohočetných gravidit spojených s ART jsou gravidity dizygotní (vzniklé na základě oplodnění 2 a více vajíček), ale stoupá i procento monozygotních gravidit (MZT). Jejich incidence činí 1,5–2 % ze všech gravidit vzniklých po používání exogenního gonadotropinu a je čtyřikrát vyšší než u spontánně koncipovaných těhotenství. Vznik monozygotních dvojčat je připisován ovariální hyperstimulaci, metodě asistovaného hatchingu či prodloužené době kultivace embryí.
Ve srovnání s jednočetnými graviditami jsou MZT gravidity zatíženy vyšší fetální mortalitou a morbiditou, spojenou zejména s předčasným porodem. Monozygotní dvojčata bichoriální biamniální a monochoriální biamniální mají menší riziko pupečníkových a fetálních kolizních komplikací ve srovnání s monochoriálními monoamniálními dvojčaty. U monochoriálních monoamniálních gravidit jsou tyto komplikace spojeny až se 60% fetální mortalitou a pouze 1–2 % monoamniálních gravidit ze všech monozygotních těhotenství končí porodem. U monochoriálních dvojčat může intraplacentární komunikace vést k diskordantnímu růstu plodů na základě syndromu fetofetální transfuze (twin-to-twin transfusion – TTT syndrome).
Retrospektivní studie amerických autorů hodnotila incidenci monozygotních gravidit po IVF cyklech včetně chorionicity a amnionicity v průběhu let 2000–2007. Na základě sonografického vyšetření v 1. trimestru bylo diagnostikováno 98 monozygotních gravidit (incidence 2 %), u dárcovských oocytů byla incidence 3,3 %. Celkem 80 MZT gravidit vzniklo po transferu embrya 5. den, pouze 14 gravidit bylo po transferu embrya 3. den (2,6 % vs. 1,2 %), 4 gravidity vznikly po kryoembryotransferu (0,8% incidence). Incidence MZT gravidit po transferu 3. den nebyla ovlivněna použitím asistovaného hatchingu. Metoda ISCI rovněž signifikantně neovlivnila výskyt MZT gravidit. Celkem 95 % gravidit bylo hodnoceno jako monochoriální biamniální.
Nálezy potvrdily vyšší výskyt monozygotních gravidit po IVF. Jako rizikové faktory se ukázaly věk matky pod 35 let a prodloužená kultivace embryí, zatímco techniky penetrace zona pellucida či kryoprezervace incidenci MZT signifikantně neovlivnily.
(moa)
Zdroj: Monozygotic twinning: an eight-year experience at a large IVF center. Fertility and Sterility, Vol. 94, No. 2, July 2010; doi: 10.1016/j.fertnstert.2009.03.064
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.