Adopce: postoje a názory

Adopce je jednou z možností pro neplodné páry, u kterých se nepodařilo dosáhnout těhotenství léčbou ani metodami asistované reprodukce. Adopce je obtížnou životní situací nejen pro adoptované dítě, ale také pro potenciální rodiče osvojitele. Potřeba rodičovské identity je však natolik silná, že se partneři rozhodnou přijmout za vlastní cizí dítě. Z průzkumu u neplodných párů vyplynulo, že adopci jako způsob řešení neplodnosti by volilo téměř 50 % respondentů.

Biologická vazba

Postoje k adopci jsou rozdílné u pohlaví mužského a ženského. Ženy jsou k adopci poněkud vstřícnější než muži. Skutečností zůstává, že ženy jsou otevřenější všem typům řešení neplodnosti, bez ohledu na genetickou vazbu k dítěti. Muži kladou větší důraz na biologické rodičovství než ženy a více preferují medicínské řešení neplodnosti, které zachovává genetický vztah k potomkům. Z psychologického hlediska znamená adopce nutnost přiznat vlastní neúspěch ve snaze o početí vlastního potomka, a tím především ztrátu biologické vazby k dítěti a zároveň neplodnost.

Praktické aspekty

U budoucích rodičů se posuzuje jejich motivace k adopci, sociální a situační faktory a výchovné předpoklady pro konkrétní potřeby dítěte. Osvojení je možné pouze za předpokladu, že bude plnit své společenské poslání a bude ku prospěchu dítěte. Adopce jako jedna z forem náhradní péče slouží především k zajištění optimálního prostředí pro socializaci a vývoj dítěte, s cílem nahradit vlastní rodinu. Pro kvalitní a nenarušenou funkci vztahu mezi rodiči a dětmi je třeba dostatečné citové vazby.

Problémem zůstávají požadavky osvojitelů na dítě, které jsou v mnoha případech vysoké, a proto nalézt dítě přesně podle jejich představ je prakticky nemožné. I pokud rodiče ze svých představ sleví, mohou čekat až několik let, než je legislativně možné adopci provést.

(nes)

Zdroj: Kalus A. Childness and adoption: the experience of loss as a source of suffering, Journal of Physiology and Pharmacology 2006;56(Suppl 4).