Prediktory a míra vysazení antikoagulační léčby u pacientů s fibrilací síní
S celosvětovým nárůstem prevalence fibrilace síní (FiS) stoupá také využití antikoagulancií (warfarin, DOACs – přímá antikoagulancia), jež jsou podávána s cílem snížit riziko ischemické cévní mozkové příhody (iCMP). Nezbytné je však zároveň jejich nepřerušované užívání. Australská studie analyzovala dostupná národní data a zkoumala míru vysazení terapie u jednotlivých antikoagulancií a prediktory perzistence na léčbě.
Celosvětový výskyt fibrilace síní
Fibrilace síní je nejčastější perzistentní arytmie a je spojena se značnou morbiditou, mortalitou a náklady na léčbu. V roce 2019 mělo podle odhadů na celém světě FIS 60 milionů lidí a globální prevalence upravená podle věku činila 744/100 000 osob.
Ve většině regionů světa se prevalence FiS zvyšuje, což naznačuje potřebu zlepšit její prevenci a léčbu a omezit rizikové faktory, jako jsou hypertenze, diabetes a obezita. Austrálie je jednou ze zemí s vysokým výskytem FIS – v roce 2019 byla zdokumentována u více než půl milionu tamních obyvatel (z celkových cca 26 milionů).
Terapie perorálními antikoagulancii
Perorální antikoagulancia (OACs) snižují riziko iCMP u pacientů s FiS. Užívání OACs by mělo být nepřetržité, v klinické praxi je ovšem přerušení této terapie relativně běžné. Každé přerušení přitom znamená predispozici k výskytu trombotických komplikací. Cílem citované australské studie proto bylo prozkoumat míru vysazení OACs u pacientů s FiS s využitím dat tamních praktických lékařů.
Metodika studie
Analyzovaná data byla získaná z datového souboru MedicineInsight neziskové organizace NPS MedicineWise spadající pod australské ministerstvo zdravotnictví. Vstupními kritérii byly věk ≥ 18 let, diagnóza FiS a začátek terapie OACs v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2017. Vyloučeni byli pacienti s venózní tromboembolií (VTE). Perzistence byla definována jako preskripce OAC bez přerušení delšího než 60 dní. Doba sledování činila 12 měsíců. Pro analýzu prediktorů byly použity modely s více proměnnými.
Hodnocená populace pacientů
Z celkového počtu 16 075 sledovaných pacientů bylo 52,7 % mužů a průměrný věk činil 74,6 roku (směrodatná odchylka [SD] 10,2). Jejich nejčastějšími komorbiditami byly hypertenze (70,9 %) a artritida (60,8 %).
Většina (91,2 %) pacientů měla skóre CHA2DS2-VASc ≥ 2, s průměrnou hodnotou 3,9 (SD 1,9). Vstupní riziko krvácení bylo u 66,3 % pacientů nízké, s průměrným skóre ORBIT 1,9 (SD 1,4).
V analyzované kohortě užívali pacienti 4 OACs: warfarin (n = 4490), apixaban (n = 4761), dabigatran (n = 1651), rivaroxaban (n = 5173).
Výsledky
Celková míra vysazení OACs během 12 měsíců činila 13,2 % (95% interval spolehlivosti [CI] 12,6–13,7 %). K většině případů vysazení (69,3 %) došlo v prvních 6 měsících od zahájení terapie.
Míra přerušení léčby byla nejvyšší u warfarinu (18,3 %; n = 823; 95% CI 17,2–19,5) a v porovnání s ním statisticky významně nižší u rivaroxabanu (12,2 %; n = 633; 95% CI 11,4–13,2), dabigatranu (10,9 %; n = 180; 95% CI 9,4–12,2) i apixabanu (10,1 %; n = 480; 95% CI 9,2–11,0). Lepší perzistence byla zaznamenána u pacientů, u nichž se vyskytovaly faktory spojené se zvýšeným rizikem iCMP (vyšší věk, diabetes, hypertenze).
Diskuse a závěr
Z této studie vyplývá, že relativně vysoký podíl pacientů s FiS pokračuje v užívání OACs 12 měsíců po zahájení této terapie. Míra jejího přerušení byla nejčastější u warfarinu. Nižší frekvence dávkování DOACs (rivaroxaban 1× denně vs. apixaban či dabigatran 2× denně) nebyla prediktorem setrvání na léčbě. Příznivým zjištěním je, že pacienti s nejvyšším rizikem iCMP vykazovali nejvyšší perzistenci na antikoagulační léčbě.
(lexi)
Zdroj: Kefale A., Bezabhe W., Peterson G. Oral anticoagulant discontinuation and its predictors in patients with atrial fibrillation. J Clin Med 2022 Oct 12; 11 (20): 6022, doi: 10.3390/jcm11206022.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.