Mýty provázející terapii arteriální hypertenze

Hypertonik – realita u každého lékaře

KV onemocnění jsou příčinou asi 17 milionů úmrtí ročně. Arteriální hypertenze je přitom zodpovědná za rozvoj srdečního selhání, cévní mozkové příhody, fibrilace síní a selhání ledvin. Za 3 hlavní důvody neuspokojivé kompenzace hypertenze jsou považovány nedostatečná pozornost ze strany lékaře, non-compliance pacienta a potřeba většího počtu přípravků k dosažení cílového TK.

Na nejistotě v oblasti terapie se mohlo podílet i velké množství různých odborných doporučení, která se lišila jednak definicí onemocnění, jednak terapeutickými pokyny a stratifikací pacientů. Doporučené postupy se podařilo sjednotit až v roce 2018. Medikamentózní léčba byla rozšířena i na další skupiny pacientů, cílové hodnoty TK byly sníženy a kombinovaná terapie byla označena za nejefektivnější u většiny nemocných.

Potřeba vyvracení přetrvávajících mýtů

Včasné stanovení diagnózy a doživotní terapie mohou snížit morbiditu i mortalitu nemocných. Přestože z hlediska léčby arteriální hypertenze je k dispozici mnoho důkazů, v povědomí stále přetrvávají rovněž různé mýty.

Mýtus 1: Se zahájením léčby hypertenze není třeba spěchat

V současné době jsou k dispozici 2 strategie léčby, které prokazatelně vedou ke snížení TK. Jedná se o úpravu životního stylu a medikamentózní terapii. Metaanalýzy randomizovaných studií navíc potvrdily, že snížením systolického TK o 10 mmHg a diastolického o 5 mmHg lze dosáhnout poklesu incidence KV příhod až o 20 % a celkové mortality o 10–15 %. Naopak každý vzestup TK o 20/10 mmHg zvýší kardiovaskulární mortalitu přibližně 2násobně. Prahové hodnoty krevního tlaku závisejí na věku pacienta i jeho profilu rizik a jejich zavedení by mělo ulehčit rozhodování lékaře o zahájení terapie. Další pomůckou je rovněž stanovení cílových hodnot, které kromě věku reflektují také přítomnost komorbidit.

Jedním z nových konceptů v terapii hypertenze je využití fixních kombinací léčiv již v počátku terapie. Studie potvrdily, že i nízké dávky léků obsažené ve fixní kombinaci jsou efektivnější než maximální dávky podávané v monoterapii.  

Mýtus 2: Dostatečná je dvojkombinace a není třeba ji měnit

Vhodná kompenzace hodnot TK se ne vždy podaří napoprvé, často je potřeba léčebný režim upravit. Studie SHARE sledovala terapeutické postupy 2629 lékařů ze 35 zemí. Ukázalo se, že 95 % z nich přistoupilo ke změně terapie až při hodnotách TK 169/100 mmHg. Toto zpoždění prokazatelně vede k rozvoji komplikací a náklady na terapii pacienta poté prudce rostou.

Velká retrospektivní studie, která vyhodnotila terapii 88 756 hypertoniků v letech 1986–2010 s průměrnou dobou sledování 37,4 měsíce, prokázala, že oddálení zahájení nebo zintenzivnění terapie o více než 6 týdnů významně zvyšuje KV riziko. Další výzkumy ukázaly, že compliance pacientů po 1. roce léčby dosahuje < 50 %. Přitom existuje inverzní vztah mezi počtem užívaných antihypertenziv a adherencí pacienta k léčbě.

Znovu je tedy třeba zdůraznit výhodu fixních kombinací, jejichž používání je spojené s vyšší účinností terapie, lepší compliance nemocných a nižším výskytem nežádoucích účinků. Pokud pacient nedosahuje uspokojivé kompenzace na dvojkombinaci léčiv (například perindopril erbumin/amlodipin), je doporučeno využít fixní trojkombinaci (například perindopril erbumin/amlodipin/indapamid).

Závěr

V každodenní praxi se setkáváme s neopodstatněnými mýty o terapii arteriální hypertenze. Ty je třeba nahradit fakty vycházejícími z medicíny založené na důkazech (EBM), jež podávají jasné argumenty ve prospěch včasné terapie individuálně přizpůsobené potřebám konkrétního pacienta.

(kali)

Zdroj: Vachulová A. Mýty a fakty o liečbe artériovej hypertenzie: naozaj vieme o artériovej hypertenzii všetko? Vnitřní lékařství 2019; 65 (11): 728–733.