V čem jsou specifické pacientky ve srovnání s pacienty v nemocnicích?

Přítomnost partnera je už samozřejmostí

Největší změnou v porodnictví za poslední desetiletí je to, že ženy nechtějí být u porodu samy, ale přejí si mít u sebe někoho blízkého, nejčastěji otce dítěte. Naprostá většina porodnic v České republice jim v tom vychází vstříc. „Naše porodnice má aktuálně přes 90 procent porodů, u nichž je přítomen partner rodičky,“ potvrzuje primář porodnice a lékařský ředitel Nemocnice Mělník MUDr. Radek Havlas.

Jak zaznělo na lednové konferenci „Rodíme se“, porodnice, které chtějí přežít, musejí být pro maminky i jejich potomky především bezpečné, ale zároveň jim musejí umět zajistit soukromí a vytvořit příjemné, ideálně domácí prostředí. Pro mnohé ženy je zásadní například to, aby si mohly samy vybrat porodní polohu. Některé porodnice nabízejí i speciální gauče, vany pro porody do vody a různé pomůcky, například relaxační míče.

Velký význam má také respektující, vstřícný a laskavý přístup zdravotníků k budoucím matkám. V porodnictví hrají stále významnější roli porodní asistentky, které se o ženy starají před, v průběhu i po porodu. Vedoucí porodní asistentka Centra porodní asistence Gynekologicko-porodnické kliniky LF MU a FN Brno PhDr. Miloslava Kameníková zdůrazňuje individuální přístup a správnou komunikaci s rodičkami. „A po porodu neoddělovat dítě od matky a zajistit, aby rodina mohla být spolu,“ dodává.

Pacientky versus pacienti – čím se liší?

Každý člověk je individualita, ale přesto existují odlišnosti v přístupu žen a mužů k léčbě a pobytu v nemocnici, které lze zobecnit. Tyto rozdíly mohou ovlivnit jak způsob terapie, tak přístup zdravotnického personálu. Čím se tedy zejména liší pacientky od pacientů?

Pokud jde o zdravotní aspekty, u žen hrají v určitém věku významnou roli hormonální změny související například s menstruačním cyklem či menopauzou. Oproti mužům mají ženy obvykle nižší práh bolesti a mohou mít odlišný metabolismus některých léčiv. Obecně mají vyšší sklon k úzkostem a depresím, což se u některých může projevit i v nemocničním prostředí. Vzhledem k tomu, že často fungují jako pečovatelky v rodině, z obav o své blízké se mohou snažit co nejrychleji vrátit z nemocnice domů. Přesto v průměru vykazují oproti mužům delší délku hospitalizace. U starších pacientek je důvodem zejména vyšší pravděpodobnost komplikací, například delší zotavování po operaci nebo osteoporóza.

Vztah k léčbě a komunikaci se zdravotníky

Rozdíly mezi pacienty a pacientkami lze vysledovat i v přístupu ke svému zdraví a k léčbě. Ženy mají tendenci navštěvovat lékaře častěji a řešit zdravotní problémy včas, zatímco muži nezřídka odkládají návštěvu ordinace až do závažnějších stadií nemoci. Pacientky jsou také obecně pečlivější v dodržování pokynů lékařů a dalších zdravotníků, což jim může pomoci v rychlejším zotavení.

Naopak někteří muži jsou méně disciplinovaní, což jim může komplikovat a prodloužit návrat po nemoci do běžného života. Bývají také méně sdílní ohledně svého zdravotního stavu, což může v nemocnici ztěžovat jejich komunikaci s lékaři a sestrami. Často potlačují emoce a dávají přednost stručnější a přímočařejší komunikaci.

Ženy se naopak více ptají na podrobnosti týkající se svého zdraví, jsou aktivnější při rozhodování o způsobu terapie a zároveň očekávají od zdravotníků empatický přístup.

(eve)

Zdroj: 2. ročník konference Rodíme se. Praha, 16.–17. 1. 2025.