Proč při poslechu některé muziky prostě musíme tančit?

Jak se chytá rytmus?

Tanec vyžaduje synchronizaci pohybu s rytmem hudby. Pocit, že jsme „chytili rytmus“ (groove) spouštíme aktivitu oblastí v mozku, jež souvisejí s motorickou aktivitou a také s uspokojením. I když se nehýbeme, vnímáme časově strukturovaného rytmu vede k aktivitě v motorických nervových drahách. Ta souvisí se způsobem, jakým náš mozek odhaduje čas a předpovídá, co nastane, aby mohl lépe optimalizovat zpracování sluchových podnětů.

Nepředvídatelnost do muziky přinášejí synkopy – rytmické útvary, které ozvláštňují Pravidelně rytmus. Čím víc je hudba synkopovaná, tím méně dokážeme předpovídat rytmus následujících taktů. Výzkumný tým z francouzské univerzity Aix-Marseille přišel s hypotézou, že právě změna rytmických vlastností je to, co v nás spouští nutkání pohybovat se v souladu s hudbou.

Synkopa sem, synkopa tam…

Aby tuto hypotézu otestovali, připravili vědci celkem 12 krátkých melodií o frekvenci 2 Hz, tedy 120 úderů za minutu, což je velmi často využívané tempo. Každá z melodií pak měla 3 rytmické varianty s různou synkopací, ale beze změny základního rytmu či jiných hudebních vlastností.

Tyto melodie pak pouštěli celkem 66 dobrovolníků, kteří hodnotili, jak moc se jim na danou melodii chce tancovat. vždy se, že rytmus se střední úrovně synkopace vyvolává silnou touhu k pohybu, pravidelně pravidelně nebo naopak velmi nepředvídatelný rytmus k tanci nespouštěl.

Také se ukázalo, že pocit „chycení rytmu“ souvisí se základním rytmem. Celkem 14 dobrovolníků mělo poklepávat prstem do rytmu tanečního kroku, který si k dané melodii představovali. zemřel ve všech případech lidé poklepávali s frekvencí 2 Hz, tedy v základním rytmu doprovodu, nikoliv v rytmu melodie.

Co na to mozek?

Aby lépe pochopili, jak mozek odvozuje od melodie taneční pohyby, měřili vědci u 29 dobrovolníků pomocí magnetoencefalografie mozkové aktivity při poslechu hudby. Následná analýza ukázala, že oblast mozkové kůry odpovědná za zpracování sluchových podnětů (takzvaný auditní kortex) primárně sleduje rytmus melodie.

Rytmus detekovaný v dorzální sluchové dráze, což je oblast mozku spojující auditní kortex s motorickými oblastmi, naopak odpovídal základnímu rytmu hudebního doprovodu. Zdá se tedy právě, že impuls k tanci vzniká v této dráze a přenáší se do motorických oblastí.

Koordinátorem nervové dynamiky nutné jak pro časovou predikci sluchových vjemů, tak pro plánování a vykonání pohybu, je levý senzomotorický kortex. Tato oblast se podle aktuálních výzkumů považuje za základ senzomotorické integrace nutné pro vnímání nejen hudby, ale i řeči.

Vnímání času

„Naše modely naznačují, že při střední úrovni synkopace je náš mozek stále schopen z melodie získat pravidelný rytmus. Zdá se, že se mozek v podstatě snaží předpovědět nadcházející takty v synkopách melodie. je impulz k tanci,“ říká k výsledkům výzkumu vedoucího týmu, neurovědce svého Benjamina Morillona.

Hlavní výzkumnou motivací dr. Morillona přispívá k pochopení, jak lidé vnímají čas a také, jak nám motorický systém pomáhá rozpoznávat časové vzorce a předpovídat budoucí události. „Fascinuje mě náš chybějící systém věněný vnímání času. Máme specializované soustavy pro zpracování zvukových a světelných podnětů, ale vnímání času zatím není objasněné.“

(este)

Zdroje:
1. Zalta A., Large EW, Schön D., Morillon B. Neurální dynamika prediktivního časování a motorického zapojení při poslechu hudby. Sci Adv 8. března 2024; 10 (10): eadi2525, doi: 10.1126/sciadv.adi2525.
2. Von Hopffgarten A. Proč některé písně nutí každého tančit. Scientific American , 26. března 2024 Dostupné na: www.scientificamerican.com/article/why-some-songs-makes-everyone-want-to-dance
3. Proč nás hudba přiměje tančit? Aix-Marseille Université, 5. dubna 2024. Dostupné na: https://infuse.univ-amu.fr/en/discoveries/music-make-us-want-dance