MUDr. Iva Šrotová Ph.D.: V diagnostice a terapii pacientů s RS hraje čas klíčovou roli

Jaká je aktuálně incidence a prevalence tohoto onemocnění v Česku?

V současné době si diagnózu RS vyslechne každý rok 700–800 lidí, přičemž celkové počty nemocných se postupně zvyšují. Na základě dat z registru ReMuS aktuálně evidujeme v Česku přibližně 22 500 pacientů s RS. Většina jich je sledována a léčena ve specializovaných centrech, kterých je v tuzemsku celkem 15.

Co patří mezi nejčastější příznaky roztroušené sklerózy? Čemu bychom měli věnovat zvýšenou pozornost?

Roztroušená skleróza postihuje nejčastěji mladé dospělé ve věku 20–40 let. Mezi typické příznaky řadíme poruchy zraku (nejčastějším projevem je zánět zrakového nervu – optická neuritida, ale mohou se objevit i okohybné poruchy nebo intermediální uveitida), potíže s hybností končetin nebo změny citlivosti (například brnění) na různých částech těla. Problémy s hybností mohou souviset i s tím, že pacienti s RS obtížněji zvládají ujít delší vzdálenost. Roztroušená skleróza se také může projevit potížemi s močením (například inkontinence, imperativní mikce a/nebo močová retence, která může být riziková pro rozvoj infekcí, zvláště v kombinaci s imunosupresivní medikací).

Která vyšetření musejí pacienti absolvovat při diagnostice RS?

Vše začíná tím, že pacient pociťuje obtíže, kvůli kterým vyhledá lékaře, zpravidla praktického, jenž dotyčného odešle ke specialistovi – neurologovi. Pacient s ním podrobně probere své potíže a následně absolvuje klinické vyšetření. Při podezření na RS je klíčové provést magnetickou rezonanci a vyšetření mozkomíšního moku na základě lumbální punkce. Lidé se většinou tohoto zákroku obávají, nicméně v dnešní době se často provádí ambulantně a pacienti ho většinou zvládají velmi dobře. Důležitá je ale příprava, jež spočívá v dostatečném pitném režimu před punkcí i po ní.

Vzhledem k tomu, že RS může postihnout primárně zrak nebo se projevit potížemi s močením, může být v těchto případech prvním, kdo vysloví podezření na RS, oftalmolog či urolog. Zde je velmi důležitá mezioborová spolupráce, včasné provedení vyšetření a následné nasazení terapie.

Jaké formy tohoto onemocnění rozlišujeme a v čem spočívají hlavní rozdíly mezi nimi?

Roztroušená skleróza má mnoho podob a dá se říci, že u každého pacienta probíhá individuálně. Nejčastějším typem je relabující-remitující RS (RRRS). Tato forma se často vyznačuje tím, že po prvních projevech RS může dojít k období, kdy se pacient cítí bez neurologických obtíží. Avšak po určitém „období klidu“ se opět mohou objevit další neurologické potíže. Proto je vždy nutné zahájit co nejdříve léčbu, a to i v případech, kdy u pacientů zdravotní problémy odezní a ti se tak zdají být zcela bez obtíží. RRRS může i u léčených pacientů po čase (většinou zhruba po 20 letech) přejít do fáze sekundární progrese. Při té se začínají postupně objevovat trvale se zhoršující potíže s chůzí, močením a pamětí. I tuto fázi onemocnění je nutné odhalit včas a začít ji cíleně léčit. Méně často se setkáváme s primárně progresivní RS. Při této formě onemocnění již od prvních symptomů nedochází ke zlepšení, ale naopak neustále postupně progreduje. I zde hraje čas klíčovou roli a terapii zahajujeme co nejdříve.

Jak vypadají aktuální možnosti managementu a léčby roztroušené sklerózy?

Můžeme je rozdělit na léčbu akutní ataky (relapsu) a na dlouhodobou terapii. Léčba relapsu spočívá v podání infuzí kortikoidů (většinou po dobu 3–5 dní) a provádí se obvykle ambulantně. Poté následuje dlouhodobá terapie. V dnešní době je dostupné velké množství léčiv, a proto se vždy snažíme každému pacientovi nabídnout takovou modalitu, která pro něj bude optimální a bude vyhovující i z hlediska způsobu podání.

Cílem dnešní terapie je udržet dlouhodobou klinickou a radiologickou stabilitu. Pokud vidíme, že se i přes nasazenou léčbu stav nemocného zhoršuje, zavčas ji změníme. Velký vliv má také zdravý životní styl (dostatek vitaminu D, pravidelný pohyb, absence návykových látek a zdravá strava). Jak již bylo zmíněno, i v dlouhodobé terapii má nezastupitelnou roli multioborová spolupráce a pacient je také, pokud je to potřeba, v dlouhodobém sledování na oftalmologii a/nebo urologii.

(red)