Management péče o pacienty s arteriální hypertenzí v kostce

Diagnostika

Diagnostika AH je založena na měření krevního tlaku (TK) ve zdravotnickém zařízení a mimo něj, například pomocí 24hodinového monitorování či domácího měření TK. AH je diagnostikována při hodnotách TK > 140/90 mmHg při dvou klinických návštěvách. Zhruba třetina nemocných si přitom neuvědomuje, že trpí hypertenzí, a kontroly TK dosahuje jen třetina pacientů ve věku 25–64 let.

Možnosti léčby

Léčba hypertenze vyžaduje úpravu životního stylu a farmakoterapii. Základní cílová hodnota klinického TK je 130/80 mmHg, v případě dobré tolerance lze uvažovat o nižší hodnotě, avšak ne < 120/70 mmHg.

Farmakoterapie se u většiny pacientů zahajuje dvojkombinací antihypertenziv, nejlépe ve formě fixní lékové kombinace, obvykle blokátoru renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS) a blokátoru kalciových kanálů (BKK) nebo diuretika. Tento přístup vede k rychlejšímu dosažení cílového TK, zlepšení dlouhodobé adherence k terapii a snížení kardiovaskulárního (KV) rizika.

Monoterapie je rezervována pro pacienty s mírnou hypertenzí a nízkým KV rizikem. U většiny pacientů je však k dosažení kontroly TK nezbytné nasadit více léků, přičemž u 40 % je potřeba trojkombinace léků, a u 20 % dokonce ≥ 4 léky. Při nedostatečné odpovědi na léčbu je nutné zhodnotit adherenci pacienta k léčbě a vyloučit sekundární příčiny hypertenze.

Základní třídy léků zahrnují blokátory RAAS, BKK, betablokátory (BB) a diuretika. Preferovanou léčebnou kombinací je blokátor RAAS s BKK nebo diuretikem. Fixní kombinace léků vede k časnějšímu dosažení cílových hodnot TK a zlepšení adherence. Konkrétně fixní kombinace trandolaprilu a verapamilu je vhodná také pro své kardioprotektivní a renoprotektivní účinky. Verapamil navíc zpomaluje srdeční frekvenci, což může být výhodné u pacientů se zvýšenou aktivitou sympatiku.

Další sledování a řešení komorbidit

Při každé kontrole je nutné zhodnotit toleranci léčby a případně upravit léky. Pokud je nutná trojkombinace léků, jedno z nich by mělo být diuretikum. Doplňková antihypertenziva, jako jsou blokátory mineralokortikoidních receptorů nebo periferní vazodilatační látky, se využívají ve specifických případech, například u rezistentní hypertenze.

Důležité je také dbát na včasné zahájení hypolipidemické léčby, kontrolu diabetu a redukci hmotnosti u obézních pacientů, protože komplexní přístup je zásadní pro snížení KV rizika.

Shrnutí a závěr

Závěrem lze říci, že arteriální hypertenze je častým onemocněním s významnými zdravotními důsledky. Včasná diagnostika a kontrola TK výrazně snižují riziko kardiovaskulárních příhod. Standardem je zahájit léčbu dvojkombinací léků, ideálně ve fixní formě, což zlepšuje prognózu pacientů a jejich adherenci k dlouhodobé léčbě.

prof. MUDr. Jitka Mlíková Seidlerová, Ph.D.
2. interní klinika LF UK a FN Plzeň