Jizvení plicní tkáně může zvyšovat riziko vzniku karcinomu plic

Fibrózní jizvy bývají často zastiženy v těsné blízkosti plicního karcinomu, a to již v době stanovení diagnózy. Avšak povaha samotného vztahu mezi jizvami plicní tkáně a karcinomem zůstává nejasná. Cílem následující studie tedy bylo tento vztah blíže specifikovat.

Celé analýzy se účastnilo 66 863 pacientů ve věku mezi 55 a 74 lety. U žádného nebyla v počátku prokázána rakovina, při vstupu do studie podstoupili rentgen hrudníku a nadále byli sledováni po dobu 12 let. Primárně pak byl konečným výsledkem studie vývoj rakoviny plic.

Rentgen hrudníku při počátečním vyšetření prokázal jizvení u 5 041 subjektů, to znamená u 7,5 %. Přítomnost jizvení byla spojena se zvýšeným rizikem vzniku rakoviny (809 případů karcinomu plic, hazard ratio 1,5). Tato spojitost se týkala pouze rakoviny ipsilaterální plíce, tedy té, kde byla popsána i jizva. Naopak u kontralaterální plíce obdobná spojitost prokázána nebyla.

Riziko plicní rakoviny bylo vyšší u osob s bilaterálním jizvením oproti pacientům s unilaterálním a významně vyšší u pacientů s jizvením difuzním. Jizvení pak bylo prokazatelně častější u současných, ale i bývalých kuřáků.

Studie měla samozřejmě svoje omezení. Jednalo se zejména o nutnost spolehnout se na rentgen hrudníku jako diagnostickou metodu jizvení a o neschopnost definovat zdravotní okolnosti a vlivy pracovního prostředí jako příčinu vyvolávající jizvení. Důvodem bylo, že sběr takových dat vůbec nebyl součástí studie. Obecně je možné říci, že jizvení může být vyústěním řady infekcí, plicních onemocnění, ale i vlivů okolního prostředí.

(pes)

Zdroj: Archives of Internal Medicine, November 2008; 168: 2332, 2326–2332.