Cytostatická antimetabolická chemoterapie v kombinaci s radioembolizací a chemoembolizací ve 3. linii u pacienta s refrakterním mCRC − kazuistika

Úvod

U pacientů s mCRC je 5leté přežití stále nízké; při diagnóze ve stadiu IV je to asi 14 %, oproti tomu u stadia II−III jde o 71 %, a je-li diagnóza stanovena časně, tj. ve stadiu I, lze dosáhnout 5letého přežití až 90 %. Není-li tumor kompletně resekovatelný, cílem terapie je jednak prodloužení přežití a jednak udržení kvality života.

Pro pacienty ve stadiu IV mCRC, u kterých se rozvinula rezistence k léčbě nebo netolerují režimy 1. a 2. linie terapie, jsou však momentálně limitované terapeutické možnosti. Na stejné pozici 3. linie léčebného algoritmu jsou regorafenib a trifluridin/tipiracil (TAS-102) − 4 randomizované studie potvrdily jejich srovnatelnou účinnost, nicméně regorafenib byl spojován s častějšími projevy toxicity snižujícími kvalitu života; z tohoto důvodu může být ve 3. linii upřednostňován trifluridin/tipiracil.

Popis případu

Pacient ve věku 72 let byl primárně diagnostikován s adenokarcinomem rekta stadia IIIB. Absolvoval konkomitantní chemoradioterapii, abdominoperineální resekci a pooperační histopatologie stanovila rozsah onemocnění ypT2N0M0, mutaci G13D onkogenu KRAS a nemutovaný (wild type) onkogen BRAF. Během následného sledování nebyly pozorovány žádné známky rekurence.

Po 4 letech nemoc progredovala do stadia IV s jaterními metastázami a peritoneální karcinomatózou, byla proto zahájena léčba bevacizumabem, irinotekanem a TS-1 (kombinace tegafur/gimeracil/oteracil). Po měsíci došlo k progresi a nasazení 2. linie − bevacizumab/oxaliplatina/HDFL (vysokodávková 24hodinová infuze 5-fluorouracilu a leukovorinu). Pacient ztratil asi 10 % tělesné hmotnosti a trpěl gastrointestinálním krvácením. Po 3 měsících došlo ke zvětšení peritoneálních metastáz, jež byly ozařovány, následně byla provedena radioembolizace jaterních metastáz ⁹⁰Y a o 2 měsíce později transarteriální chemoembolizace (TACE).

3. linie léčby

Kvůli mírně zvýšenému riziku krvácení spojenému s regorafenibem byl pacientovi ve 3. linii nasazen trifluridin/tipiracil. Po 4 měsících jeho užívání ukázalo CT vyšetření zmenšení jaterních metastáz. Ačkoliv pacient zaznamenal nauzeu a anorexii stupně 2, nedošlo u něj k další ztrátě hmotnosti.

O 2 roky později se objevila nová léze. Dávka trifluridin/tipiracilu byla navýšena na 55 mg a byla provedena další TACE. Kvůli neutropenii stupně 3 byla terapeutická dávka opět snížena, což tento nežádoucí účinek zmírnilo na stupeň 1. Během posledního cyklu léčby byly i nauzea a anorexie efektivně tlumeny granisetronem. Tělesná hmotnost se nezměnila a kvalita života zůstala dobrá. Díky zvládnutelným nežádoucím účinkům nastavené terapie pacient odmítl nabízenou změnu na jiný režim. Během poslední návštěvy (15 měsíců po nasazení trifluridin/tipiracilu) byla nemoc na základě CT skenů považována za stabilní.

Závěr

Díky relativně dobře zvládnutelným nežádoucím účinkům trifluridin/tipiracilu, ve srovnání s regorafenibem, je tato terapie v kombinaci s lokální léčbou vhodnou možností pro pacienty, kteří na předchozích 2 liniích progredovali. Bezpečnostní profil trifluridin/tipiracilu rovněž vede k vyšší adherenci pacientů k léčbě.

(mir)

Zdroj: Lin Y. L., Liu K. L., Lin B. R. Trifluridine/tipiracil in combination with local therapy may be a favorable option for refractory metastatic colorectal cancer patients: a case report. Medicine (Baltimore) 2020; 99 (43): e22780, doi: 10.1097/MD.0000000000022780.