Aktuální doporučení pro antibiotickou terapii v ambulancích: Jak na optimální preskripci?

V ambulancích se předepisuje naprostá většina ATB

V ambulantní praxi dochází k preskripci naprosté většiny antibiotik (ATB), jedná se o cca 85 % celkové spotřeby. Jde tedy o doménu, která z hlediska prevence antibiotické rezistence vyžaduje zvláštní pozornost. Platí také, že spektrum bakterií v nemocničním a komunitním prostředí je odlišné. Znalost citlivostního profilu bakterií vyvolávajících komunitní infekce a její reflexe v doporučeních je samozřejmě nezbytná.

Aktuální doporučení směřují k řešení nadbytečného podávání ATB v případě virových infekcí, zejména respiračních, protože právě ty jsou dominantně vyvolávané právě viry. Navíc jsou v nich zohledněny nejnovější trendy z hlediska optimalizace podávání léčby i volby preferenčně úzkospektrých ATB. Doporučení byla koncipována tak, aby proměnila kvalitativní používání ATB v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO). Naplňují minimálně dva cíle Národního antibiotického programu – edukaci odborníků a behaviorální intervenci pro podporu správné praxe. Státní zdravotní ústav se i touto estou snaží kontinuálně působit v rámci osvěty týkající se prevence ATB rezistence na veřejnost i odborníky.

Praktický návod pro lékaře k použití ATB

Aktuální doporučení byla pojata jako praktický návod jak odlišit situace, kdy není podávání ATB nezbytné, od těch, kdy je to naopak žádoucí. Podle odhadů se totiž polovina ATB používá v situacích, kdy to není nezbytné. Jako nesprávné lze ovšem označit i časté používání alternativních širokospektrých ATB a zbytečné prodlužování terapie.

Postupy tvoří vždy popis etiologie onemocnění a následuje nastínění situací, kdy „má být“, „spíše má být“, „spíše nemá být“ či „nemá být“ ATB terapie indikována. Doporučená základní doba terapie byla v souladu s aktuálními trendy u všech diagnóz zkrácena. V naprosté většině případů lze dodržet také preferenci úzkospektrých ATB. „Stará antibiotika však mají stále svou platnou pozici a minimálně u komunitních infekcí není pro jejich náhradu důvod,“ doplňuje profesorka Žemličková.

ATB kvůli obavám z komplikací? Co říkají důkazy...

Častým důvodem, proč ambulantní lékaři předepisují ATB i v případech, kdy to není nutné, je strach z vyššího výskytu komplikací. Jak ovšem ukazuje situace v Evropě, tato obava není opodstatněná. Nejnižší spotřeba ATB je ve státech jako Nizozemsko, Norsko či Dánsko, a přesto se nepotýkají s vyšším výskytem komplikací. Důkazy z klinických studií dokonce svědčí o opaku. Podle jedné velké studie z USA používání širokospektrých ATB naopak vedlo k vyššímu výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s úzkospektrými ATB, zatímco výsledky terapie se statisticky významně nelišily.

Doporučení se týkají i komunikace s pacientem

Na ambulantním poli hraje v boji proti nadbytečnému předepisování antibiotické terapie zásadní roli komunikace s pacientem. Zde je třeba nastolit prostředí vzájemné důvěry. Lékař by měl pacientovi vysvětlit svůj postup a sdělit nezbytné informace ohledně průběhu onemocnění, aby nemocný mohl získat realistický náhled. Vodítka k účinné komunikaci mohou rovněž poskytnout aktuální doporučení.

(pok)

Zdroj: Žemličková H., Nyč O., Prokeš M. a kol. Nová klinická doporučení pro antibiotickou terapii v ambulantní praxi. Státní zdravotní ústav, 2024. Dostupné na: www.antibiotickarezistence.cz/taxonomy/doporuceni