Standardizace biochemických laboratorních vyšetření u mnohočetného myelomu
:
V. Maisnar 1,2; M. Tichý 2,3; R. Hájek 2,4; B. Friedecký 3; E. Jarolímková 6; D. Vogtová 7; F. Kouřil 8; J. Ženková 9; J. Vávrová 3; H. Novotná 5; H. Benáková 6; L. Hachová 6; H. Kopřivová 7; A. Zábranská 8; P. Slabý 9; V. Palička 3; Z. Čermáková 5; D. Bezdíčková 6; P. Čechák 7
:
II. interní klinika – Oddělení klinické hematologie, LF UK a FN, Hradec Králové, 2Česká myelomová skupina, 3Ústav klinické
biochemie a diagnostiky LF UK a FN, Hradec Králové, 4Interní hematoonkologická klinika FN a LF MU, Brno –
Bohunice, 5Oddělení klinic
1; Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN Plzeň.
9
:
Transfuze Hematol. dnes,12, 2006, No. 3, p. 174-179.
:
Comprehensive Reports, Original Papers, Case Reports
Cíl studie:
Standardizovat biochemická vyšetření v séru nemocných mnohočetným myelomem v souvislosti se zavedením nového mezinárodního prognostického indexu, který využívá jen dva laboratorní ukazatele, albumin a beta-2 mikroglobulin.
Typ studie:
Studie porovnává výsledky albuminu, beta-2 mikroglobulinu a částečně i koncentrace paraproteinu ze šesti hlavních spolupracujících center v rámci České myelomové skupiny, která koordinuje léčbu nemocných mnohočetným myelomem v ČR, za účelem harmonizace těchto vyšetření.
Materiál a metody:
K provedení studie byly vybrány laboratoře fakultních nemocnic – VFN Praha, Praha Vinohrady, FN Hradec Králové, FN Olomouc, FN Brno-Bohunice a FN Plzeň. Každý ze zasílaných vzorků sér byl rozdělen na 6 stejných dílů a zmražen při -80 °C. Transport vzorků do jednotlivých laboratoří byl proveden v chlazeném boxu a vzorky byly předány k uchování při nejméně –70 °C do dne stanovení. Celý projekt trval dva roky (2003–2005) a byl rozdělen na tři etapy. V první etapě byl standardizován albumin (metoda s bromkrezolovou zelení) a byla zjištěna nevhodnost stanovení beta-2 mikroglobulinu metodou RIA pro nesrovnatelnost získaných výsledků s ostatními metodami. Ve druhé etapě bylo standardizováno stanovení beta-2 mikroglobulinu, ale pro technické závady nebylo možné vzorky použít na stanovení koncentrace paraproteinů. Ve třetí etapě bylo rozesláno 12 vzorků sér vždy s jedním monoklonálním imunoglobulinem ke stanovení jeho koncentrace.
Výsledky:
Stanovení albuminu je dobře standardizováno, interval spolehlivosti pro 95 % se pohybuje mezi 5,9–6,1 % (toleranční limit je do 9 %). Metodickým sjednocením se podařilo dosáhnout srovnatelnosti výsledků stanovení beta-2 mikroglobulinu. Koeficient variace je ve všech stanoveních, kromě jednoho, do 15 % (toleranční limit je do 15,5 %). Stanovení koncentrace monoklonálních imunoglobulinů potvrdilo známou zkušenost, že toto stanovení nelze za stávajících metodik úplně sjednotit pro mnoho dílčích nejistých kroků. I přes tyto výhrady studie ukázala klinickou použitelnost a srovnatelnost výsledků z jednotlivých center u koncentrací nad 20 g/l.
Závěr:
Stanovení albuminu je dobře standardizováno a výsledky ze všech zúčastněných center jsou srovnatelné. Stanovení beta-2 mikroglobulinu, po metodickém sjednocení poskytuje srovnatelné výsledky bez významných rozdílů. Stanovení koncentrace monoklonálních imunoglobulinů poskytlo zejména ve vyšších koncentracích klinicky významných srovnatelné výsledky. Toto stanovení je nejvíce problematické, ale jde o sledování reaktivních změn každým pracovištěm, proto harmonizace výsledků není zatím aktuální ani reálná.
Klíčová slova:
mnohočetný myelom, monoklonální imunoglobulin, albumin, beta-2 mikroglobulin, standardizace
Labels
Haematology Internal medicine Clinical oncologyArticle was published in
Transfusion and Haematology Today
2006 Issue 3
Most read in this issue
- Splenectomy in diagnostics and treatment of hematological disorders: A single-center indications, complications and results
- Plasma concentrations of cytokines and co-stimulatory molecules (interleukins IL-2, IL-4, IL-5, IL-6, IL-8, IL-10, IL-13, TNF-α, TGFβ1, sCD23, sCD40L and IL-6 receptor) in healthy blood donors
- The standardization of a biochemical laboratory determination of multiple myeloma
- New approaches to diagnosis and treatment of iron overload