Perioperační péče na gynekologickém oddělení

Článek informuje o výzkumném šetření, které proběhlo v roce 2014 na gynekologickém oddělení. Kromě výsledků výzkumného šetření jsou zde stručně popsány i operační přístupy využívané v gynekologii, perioperační péče u klientek poskytovaná porodními asistentkami a také potřeby žen v tomto období.

Klíčová slova:
klientka – perioperační péče – porodní asistentka

Úvod

S neustále se zlepšujícími diagnostickými metodami, technickým pokrokem a novými typy operací získává i oblast perioperační ošetřovatelské péče nový rozměr. Každá operace vyžaduje specifickou přípravu a specifickou péči v průběhu operace i po ní. Protože je každý operační zákrok zásahem do tělesné i duševní stránky pacientky, je nutné pečovat o obě tyto její složky. Kvalitní perioperační péče vede k efektivnímu zotavení se po operaci a ke snížení pooperačních komplikací.

Chirurgické gynekologické výkony

Operativní řešení jako invazivní způsob léčby gynekologického onemocnění je indikováno tehdy, jde-li o onemocnění jiným známým a účinným způsobem neléčitelné nebo jsou-li možnosti neinvazivní terapie již vyčerpány [1].

Každý operační výkon, plánovaný či urgentní, je nefyziologický zásah, na který organizmus nějakým způsobem reaguje, a to jak v době před operací, tak i v době po operaci. Z tohoto důvodu je nutné věnovat zvýšenou pozornost jak psychickým, tak fyzickým potřebám klientky [2].

Gynekologické operace se rozdělují na malé a velké. Za malé gynekologické operace považujeme takové, k jejichž provedení postačuje jeden operatér, pacientka je pod vlivem krátkodobé anestezie a hospitalizace klientky nepřesáhne 24 hodin. Velkými gynekologickými operacemi se označují ty, při kterých je nutná přítomnost mnoha členů operačního týmu. Pro velké operace také platí, že je klientka pod dlouhodobějším vlivem anestezie a po výkonu je nutná hospitalizace déle než 24 hodin [4].

Operatér může zvolit jednak přístup vaginální cestou v gynekologické poloze nebo přístup přední břišní stěnou, a to buď laparotomií, nebo laparoskopií. Oba přístupy mají své výhody a zároveň i nevýhody. V jistých indikacích lze tyto přístupy kombinovat [5].

Předoperační fáze

Předoperační fáze začíná rozhodnutím o chirurgickém řešení a končí převozem klientky na operační sál. Délka tohoto období je závislá na tom, zda se jedná o výkon akutní či plánovaný a na druhu výkonu [2,10].

V období před operací prochází žena různými vyšetřeními. Součástí přípravy před operací může být autotransfuze, která je provedena ještě před příjmem k hospitalizaci. V nemocnici porodní asistentka připravuje klientku psychicky a fyzicky k operačnímu výkonu, zároveň zajišťuje ordinace lékaře a poskytuje klientce dle svých kompetencí informace. Všeobecná příprava, která je obdobná pro většinu výkonů, zahrnuje tělesnou a psychickou přípravu klientky [10,11,12]. Klientky mají před výkonem mnoho otázek, které většinou kladou spíše porodní asistence než lékaři. Je tedy na porodní asistentce, aby na otázky v rámci svých kompetencí odpověděla [10].

Klientka je před operací podrobena předoperačnímu vyšetření (interní vyšetření, laboratorní vyšetření, anesteziologické vyšetření ev. další odborná vyšetření dle stavu klientky), které odpovídá požadavkům daného pracoviště.

Předoperační příprava začíná již vstupem ženy do zdravotnického zařízení. Je omezena na 24 hodin před operačním zákrokem. Porodní asistentka změří a provede záznam fyziologických funkcí, záznam o hmotnosti, alergiích a užívaných lécích. Klientka musí podepsat po konzultaci s lékařem veškeré informované souhlasy. Pro vytvoření důvěry je důležité vlídné a trpělivé zacházení, klid a vysoká profesionalita zdravotnického personálu [3,12,15]. Součástí perioperační péče je i důsledná edukace klientky o předoperačních ošetřovatelských postupech (fyzická i psychická předoperační příprava) [11,12].

Intraoperační fáze

Tato fáze začíná uložením klientky na operační stůl a končí předáním na jednotku intenzivní péče nebo jiné specializované pracoviště. Při překladu klientky je maximální snaha zdravotnického personálu o respektování jejího studu. Po celou dobu pečuje personál o bio-psycho-sociální potřeby klientky a má za ni plnou zodpovědnost [9,13].

V této fázi perioperačního období je vhodné provádět veškeré nepříjemné výkony až po uvedení operované ženy do anestezie [10].

Bezpečnost klientky během operace je jednou z priorit a vyžaduje aktivní zapojení všech pracovníků na operačním sále [12,15].

Převoz klientky na operační sál se děje přes vstupní filtr. Zde je nutné převzít dokumentaci a ověřit totožnost klientky. Personál respektuje její stud a soukromí a dbá na to, aby byla odhalena až po uvedení do anestezie, a to jen na dobu nezbytně nutnou [5,7].

Po uvedení do anestezie je klientka ze základní polohy uložena do polohy, která je nutná pro daný operační výkon [17].

Probuzení ženy je dáno ukončením přívodu anestetik a zároveň jejich vyloučením a odbouráváním nebo podáním jejich antidot. Po operaci zůstává klientka ještě určitou dobu na operačním stole nebo v resuscitační místnosti. Je pod stálým dohledem anesteziologa a anesteziologické sestry, a to až do návratu obranných reflexů, plného vědomí, stabilizaci kardiovaskulárního a respiračního aparátu a zároveň vyrovnání homeostázy. Je nutné obnovení spontánní plicní ventilace. Pokud jsou základní životní funkce stabilizovány, je možné pacientku převézt na lůžkové oddělení či na JIP [5,17].

Pooperační fáze

Na JIP zůstává pacientka tak dlouho, dokud to její zdravotní stav vyžaduje, poté se vrací zpět na standardní lůžkové oddělení. Součástí pooperační anesteziologické péče je také zajištění analgezie.

Bezprostředně po operačním výkonu je žena uložena do polohy na boku či na zádech, hlava je otočena vždy na stranu, což je prevence proti zapadnutí jazyka či aspiraci při zvracení. Žena pod vlivem anestezie není schopna adekvátně reagovat na vnější podněty a nějakým způsobem je řešit. Měla by však před převozem na JIP reagovat na oslovení a splnit jednoduchou výzvu jako vypláznutí jazyka, zvednutí hlavy, odkašlání či stisk ruky. Pokud jsou navráceny přirozené reflexy, je to známka, že anestezie již nepůsobí. Po stabilizaci stavu je klientka odvezena zpravidla na jednotku intenzivní péče, kde bude přibližně 24 hodin [3, 9].

Porodní asistentka přebírá ženu z operačního sálu od anesteziologické sestry a podepisuje anesteziologický záznam. Pacientka je z operačního sálu předávána s kompletní dokumentací, která obsahuje záznam o anestezii, operační protokol, ordinace lékaře pro další péči. Porodní asistentka má v tomto období za úkol kontinuální monitorování klientky, sledování fyziologických funkcí, drénů, krvácení, bolesti, operační rány, provádění ordinací lékaře. Neméně důležité je i sledování psychického stavu klientky [13]. Po operaci zajišťuje také porodní asistentka dle stavu klientky její hygienu a mobilizaci [13, 15, 18]. Porodní asistentka by se měla spolu s fyzioterapeutem po operačním výkonu věnovat rehabilitaci klientky. Obnovení pohybové aktivity a následná rehabilitační léčba pozitivně ovlivňuje pooperační průběh a také zvyšuje kvalitu života operovaných žen. Pooperační dechová rehabilitace vede u klientek ke zlepšení průchodnosti dýchacích cest, zlepšení ventilace a snížení bronchiální obstrukce [15].

Pokud je vše v pořádku, klientka bývá dle stavu zpravidla za 24 hodin předána na standardní lůžkové oddělení. Zde je sledován celkový stav klientky, fyziologické funkce (dle standardů ošetřovatelské péče daného pracoviště). Kromě toho porodní asistentka sleduje vědomí, bolest, krvácení, denní diurézu, vyprazdňování klientky a nadále vykonává ordinace lékaře a uspokojuje bio-psycho-sociální a spirituální potřeby klientky za pomoci metody ošetřovatelského procesu. Do domácí rekonvalescence bývá klientka propuštěna podle aktuálního zdravotního stavu a podle druhu a náročnosti operačního výkonu [12,15].

Výsledky

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jaké potřeby klientek jsou během perioperačního období nejvíce narušeny.

Byly stanoveny 2 výzkumné otázky.

• V jakých oblastech je možné zvýšit úroveň perioperační péče?
• Které potřeby klientky v průběhu perioperačního období uvádějí jako nejméně uspokojené?

K výzkumnému šetření byla zvolena kvalitativní metoda, a to formou hloubkových rozhovorů. Výzkum byl prováděn v lůžkovém zařízení po předchozích souhlasech managementu nemocnice a daného gynekologicko-porodnického oddělení.

Šetření bylo prováděno u žen po velké gynekologické operaci (tab), a to po návratu z JIP na standardní lůžkové oddělení. Výzkumný vzorek tvořilo 8 žen. Rozhovory byly zaznamenány na diktafon. Analýza získaných údajů probíhala metodou kódování v ruce neboli metodou papír a tužka [20]. Jednotlivé rozhovory byly doslovně přepsány, vytištěny, pečlivě přečteny a analyzovány. Dále byly kódovány do 4 kategorií a jejich podkategorií.

Kategorie 1 – předoperační období

Kategorie byla zaměřena na hodnocení předoperační fáze klientkami. Na základě získaných výsledků byly stanoveny jednotlivé podkategorie.

Podkategorie Informovanost před příjmem do nemocnice

Respondentky R3, R5 odeslané k operačnímu výkonu praktickým lékařem do nemocnice nebyly dostatečně informované. Respondentky R1, R2, R4, R6, R7, R8, byly k výkonu odeslány gynekologem a z nich R6, R7 byly informovány dostatečně a R1, R2, R4 a R8 nebyly od lékaře téměř informovány (měly informace pouze o druhu a důvodu operace).

Podkategorie Informovanost v nemocnici

Respondentky R3, R4, R6, R7 byly s informovaností v nemocnici spíše spokojeny a respondentky R1, R2, R5 a R8 byly s poskytnutými informacemi spíše nespokojeny.

Sedm klientek (R1, R2, R3, R4, R6, R7, R8) sdělilo, že ještě před operací je navštívil operatér za účelem bližší informace o výkonu a R6 uvedla, že ji navštívil anesteziolog, aby ji seznámil o průběhu narkózy. Vedle toho respondentky R1, R2, R3, R4, R5, R7, R8 nezískaly od anesteziologa žádnou informaci. Pět respondentek R1, R2, R5, R7, R8 by vyžadovalo ještě více informací ze strany lékaře.

Podkategorie Péče porodní asistentky před operací

Šest respondentek R1, R3, R4, R6, R7, R8 byly s péčí a přístupem porodní asistentky před operací spíše spokojeny a dvě respondentky R2, R5 s péčí a přístupem spokojeny nebyly.

Podkategorie Výhrady k předoperační přípravě

K předoperační péči neměly výhrady pouze dvě respondentky R6, R7 a naproti tomu 6 respondentek R1, R2, R3, R4, R5 a R8 by alespoň na předoperační péči a přístupu zdravotníků něco změnilo či vylepšilo (zejména komunikaci a informaci o následné pooperační péči a to hlavně rehabilitační).

Podkategorie Neuspokojené potřeby

Dvěma respondentkám R1, R4 chyběly informace, jedna respondentka R8 vnímala jako největší problém strach před operací a následné zvládání pooperačního stavu. Kromě toho respondentky R2, R5 pociťovaly jednak nedostatek informací v předoperační péči a také strach před operací a pro respondentku R3 byly nejhorší bolest i strach.

Kategorie 2 – intraoperační období

Tato kategorie je zaměřena na hodnocení intraoperační fáze klientkami.

Podkategorie Pocity na operačním sále

Respondentky R1 a R3 vnímaly celkem dobře prostředí operačního sálu, naproti tomu respondentky R2, R4, R5, R6, R7, R8 pociťovaly prostředí spíše negativně. Za negativní faktory respondentky nejčastěji považovaly nedostatek kontaktu s personálem, strach, dlouhou dobu čekání na anestezii, nutnost lačnění, ruch na operačním sále. Jedna respondentka negativně vnímala i požadavek odložení si brýlí a druhá respondentka si stěžovala na potřebné vyjmutí zubní protézy ještě před převozem na operační sál. Respondentky R1, R3, R4, R8 by přivítaly předchozí seznámení se s prostředím operačního sálu, stejně tak i s jeho personálem.

Respondentky R1, R2, R3, R4, R5, R7, R8 nejvíce postrádaly informace o operačním výkonu a následné péči, dále respondentkám R2, R4, R5 chybělo taktní jednání personálu, větší podpora, uklidnění a komunikace ze strany zdravotníků.

Kategorie 3 – pooperační období

Tato kategorie se zaměřila na hodnocení klientek pooperační fáze.

Podkategorie Hodnocení pooperačního období

Respondentky R3, R6 hodnotily pobyt na JIP spíše pozitivně na rozdíl od respondentek R1, R2, R4, R5, R7, R8, které pociťovaly pobyt na JIP spíše negativně (zejména pro ruch na JIP a časný pooperační stav, kdy klientkám nebylo dobře po fyzické stránce, nejvíce je trápily nauzea a zvracení).

Čtyři respondentky R2, R4, R6, R8 měly strach z výsledků operace a do jaké míry zákrok ovlivní jejich život. Pět žen R4, R5, R6, R7, R8 mělo nedostatek informací o rehabilitaci, o správném vstávání z lůžka, o chůzi, odkašlání si po operaci a zaujmutí správné úlevové polohy po operaci aj. Za další narušené potřeby ženy označily potřebu výživy, spánku a jistoty a bezpečí a potřebu být bez bolesti.

Diskuse

Perioperační péče je velmi důležitá, protože pokud je kvalitní a důsledná, efektivně připraví pacientku k operaci, zajišťuje nižší riziko výskytu pooperačních komplikací, a také lepší a rychlejší rekonvalescenci ženy po operaci.

Do výzkumného souboru byly zařazeny pacientky po velké gynekologické operaci. Pacientky byly v době rozhovorů již přeloženy zpět na lůžkové části gynekologického oddělení. Průměrný věk klientek byl 49 let. Šest žen bylo po plánované velké gynekologické operaci a dvě ženy po akutním velkém gynekologickém zákroku. Čtyři pacientky byly operovány z onkologického důvodu. Žena, která byla po největší gynekologické operaci, byla nejlépe informována o operačním výkonu, který ji čekal. Dalo by se předpokládat, že vzhledem k dostatečnému času na přípravu by mohlo být lépe postaráno o potřeby a informovanost žen před plánovaným zákrokem než před operací akutní. Z výsledků výzkumu však můžeme konstatovat, že tomu tak nebylo.

Perioperační období zahrnuje časový úsek od začátku intenzivní přípravy klientky k operačnímu výkonu přes průběh operace až po stabilizaci stavu po ní. Operace je tedy v celém období dominantním činitelem [3]. Klientky, které šly na plánovaný výkon, uváděly, že od počátku přípravy na operaci jim vědomí nutné hospitalizace nějakým způsobem narušilo osobní život.

Předoperační fáze začíná rozhodnutím o operaci. Základem pro hospitalizaci z důvodu operační léčby je stanovení diagnózy ošetřujícím gynekologem či praktickým lékařem. Ten musí ženu informovat o všech pro a proti operativní léčby, která ji čeká [4]. Pouze dvě respondentky (R6, R7) uvedly, že byly s úrovní poskytnutých informací od svého ošetřujícího gynekologa spokojeny. Ostatní respondentky uváděly, že jejich ošetřující lékař je informoval pouze o tom, na jakou operaci půjdou a proč je výkon nutný. Ženy by požadovaly více informací o tom, co je přesně čeká, jaká vyšetření budou muset podstoupit a jak se bude postupovat v nemocnici. Jak je uvedeno výše, lékaři by měli informovat o všech pro a proti, která s sebou operace přináší.

Z výzkumného šetření vyplynula větší informovanost klientek během hospitalizace oproti informacím z ambulancí. Čtyři respondentky (R3, R4, R6, R7) byly s informovaností v nemocnici spíše spokojeny. Dle zvyklosti zařízení vyšetřuje a informuje pacientky o výkonu primář či vedoucí lékař. Vondráček však uvádí, že není podmínkou, aby ženy informoval primář nebo vedoucí lékař. Je však nevhodné, pokud by poučení o výkonu provedla porodní asistentka. Ta pacientku informuje pouze o ošetřovatelských výkonech, které sama provádí [21]. Z odpovědí žen lze konstatovat, že porodní asistentky své kompetence neporušily a skutečně informovaly pouze o ošetřovatelské péči. Z výsledku šetření ohledně informovanosti před hospitalizací vyplývá, že ženy jsou s informovaností o výkonu, hospitalizaci a předoperační přípravě nespokojeny a bylo by nutné poskytovat více informací o tom, co je přesně čeká. K předoperační péči pacientky uváděly mnohé výhrady a nedostatky. Jelikož jsou pacientky nejčastěji v kontaktu s porodními asistentkami, celkový pohled na péči a hospitalizaci si utvářely právě ze zkušeností z jejich přístupu a péče. Perioperační péče zahrnuje práci porodních asistentek na oddělení a operačním sále. Klientce poskytují bezprostřední předoperační, intraoperační a pooperační ošetřovatelskou péči. Nevěnují se pouze fyzickému stavu klientky, ale nahlížejí na ni z komplexního bio-psycho-sociálního hlediska [6, 7]. Dvě ženy (R2, R5) uvedly, že byly s péčí a přípravou před operací nespokojeny z důvodu absence právě holistického přístupu k nim. Klientky uvedly, že porodní asistentky dostatečně nevěnovaly pozornost jejich psychice a málo s nimi komunikovaly. Nabízí se otázka, zda porodní asistentky opravdu pečují o bio-psycho-sociální potřeby ženy. Respondentky uvedly, že měly pocit, že na ně není dostatek času. Porodní asistentky prý jen provedly nutný výkon a dále jim nevěnovaly pozornost.

Jako další nedostatek v předoperační péči ženy uváděly neinformovanost v oblasti rehabilitace. Po operaci prý za nimi byl fyzioterapeut jen jednou a klientky toto považovaly za nepřínosné. Spíše by uvítaly informace o tom, jak po operaci dýchat, kašlat, vstávat, které by jim byly poskytnuty ještě v předoperačním období. Jak uvádí Slezáková, již v předoperačním období se provádí nácvik dýchání pro pooperační dobu. Jedná se o takzvanou dechovou gymnastiku. Dále je v předoperačním období důležitý nácvik aktivního cvičení dolních končetin, vstávání a chůze [12]. Je tedy zřejmé, že je nutné tento nedostatek napravit a před operací se více věnovat rehabilitační stránce. Jak vyplývá z odpovědí žen, informovanost ohledně rehabilitace již před operací by působila pozitivně na jejich psychický stav. Proto by bylo vhodné klientky již během předoperační přípravy edukovat o vstávání, dýchání, odkašlávání a chůzi po operaci.

K přípravě klientek před operací patří také příprava anesteziologická. Anesteziolog přichází za klientkou na oddělení, hodnotí její zdravotní stav a seznamuje ji s anestezií a také s riziky, která mohou nastat během operace [21]. Z výsledků výzkumu však vyplývá, že osobně anesteziologický lékař navštívil pouze jednu respondentku (R6). Otázkou je, zda to bylo z důvodu, že ženu čekala největší gynekologická operace dle Wertheima, nebo návštěva anesteziologa neměla s rozsáhlostí operace žádnou souvislost. Klientky uvedly nepřítomnost anesteziologa den před operací jako nedostatek, rády by s ním mluvily osobně a získaly více informací předem. Klientky uváděly, že je velký problém reagovat adekvátně na otázky anesteziologa na operačním sále, když jsou pod vlivem léků a mají pocity strachu a úzkosti.

Největším ošetřovatelským problémem v období před operací byla nedostatečná informovanost o předoperační přípravě a operačním výkonu. Klientky také velmi trápil strach, což negativně ovlivňovalo jejich psychiku před operací. Podle Slezákové je cílem psychické přípravy minimalizace strachu a stresu z operace [12]. Pokud však klientky uváděly nedostatek získaných informací a komunikace ze strany zdravotníků, je jisté, že jejich strach z operace se tímto prohluboval. Co se týká přípravy po stránce fyzické, je o ně postaráno kvalitně. Jedná se spíše o nutnost zlepšení osobního přístupu některých porodních asistentek k pacientkám a mít více na zřeteli psychiku klientek, proto je důležité přistupovat ke klientkám individuálně a věnovat větší pozornost poskytování informací, komunikaci a lidskému přístupu.

Bylo by tedy vhodné klientky před operací uklidňovat a vše jim vysvětlit, neboť tyto intervence ovlivňují zdravotní stav ženy po operaci a její rekonvalescenci. Křivohlavý popisuje výzkum týkající se předoperační přípravy, během kterého byla metodika zlepšována. Pacienti byli nejen informováni o vyšetřeních a operaci, ale také měli možnost se den předem podívat na místo, kde budou vyšetřováni či operováni. Také se využívalo instruktážních filmů. Tímto výzkumem bylo zjištěno, že se u pacienta až trojnásobně snížil stres před výkonem, když daný výkon viděl na videozáznamu. Avšak během studie se ukázalo, že není možné postupovat u všech pacientů stejně. Někteří vnímají více informací předem jako přínos, jiní právě naopak [22]. Tento fakt je patrný i z našeho výzkumného šetření, při němž většina respondentek požadovala více informací.

Co se týká informací před operací, Křivohlavý dále uvádí, že již v 60. letech 20. století byly publikovány studie, které srovnávaly chování dvou skupin pacientů. Pacienti ve skupině první byli podrobněji informováni o tom, co přesně se s nimi bude dít. Byli psychicky připraveni na operaci. Pacienti ve druhé skupině prošli běžnou předoperační přípravou. Porovnání zdravotního stavu, kvality života, míry bolesti a spotřeby analgetik prokázalo, že psychická příprava pacientů před operací má svá opodstatnění [22]. Z výsledků výzkumu lze konstatovat, že respondentka (R6), která uváděla ze všech dotazovaných pacientek největší spokojenost s informovaností, byla s hospitalizací nejvíce vyrovnána. Neměla k péči a přístupu porodních asistentek a lékařů téměř žádné připomínky. Zatímco žena (R5), která byla přijata k akutnímu výkonu ve večerních hodinách, poskytovala během rozhovoru nejvíce negativní výpovědi ze všech a hospitalizaci, dle jejích výpovědí, snášela nejhůře ze všech dotazovaných žen.

Velmi negativní zážitky měly klientky při převozu na operační sál. Ať už byla důvodem neznalost prostředí operačního sálu, chování personálu, odložení brýlí či strach z neznáma, pro ženy bylo období bezprostředně před operací velmi nepříjemné a náročné. Je důležité během převozu zacházet šetrně s lůžkem a se ženou komunikovat. Polovina z dotazovaných žen konstatovala, že by uvítala seznámení se s prostředím či personálem operačního sálu den před operací. R4 uvedla, že by si měli zdravotníci na sále dávat pozor na to, co říkají, protože pacientka vše slyší a vnímá.

Co se týká potřeb žen během intraoperačního období, byla pro ně největším problémem neznalost prostředí operačního sálu a nedostatek informací. Většina respondentek by uvítala více informací o prostředí operačního sálu. Některé respondentky (R1, R3, R4, R8) by chtěly vidět na sále „někoho známého“, tzn., preferovaly by návštěvu např. instrumentářky den před operací. Během okamžiku převozu na sál by se mělo dbát i na záležitosti, které nám připadají banální, ale pro pacientku mohou být zcela zásadní. Například umožnit odložení brýlí či zubní protézy až v předsálí operačního sálu. Jako nepříjemné a stresující ženy také uváděly ruch a šum na operačním sále. Respondentky dále stresovalo, že byly chvílemi na sále samy a uvítaly by kontinuální přítomnost porodní asistentky, zároveň jim chybělo uklidnění a psychická podpora. R4 uvedla: „Před rokem jsem na sále zažila to, že mě anesteziolog pohladil, uklidňoval mě a před narkózou mi řekl, ať se mi něco hezkého zdá. Nyní tohle úplně chybělo“. Uklidnění před operací je pro ženy velmi důležité a personál by si měl uvědomovat, že jejich vlídné slovo, či pohlazení může dělat zázraky s psychikou ženy.

Co se týká fáze po operaci, ženy nejvíce trápila bolest, bezmoc a nutnost závislosti na druhém. Bolest v pooperačním období je zřejmě dominantní a její prožívání úzce souvisí s předoperační přípravou. Klientka s úzkostí a strachem vnímá více bolesti, neboť úzkost vede ke zvýšenému svalovému tonu, to vede ke zvýšené bolesti a vyššímu krevnímu tlaku. Veškeré tyto projevy ovlivňují fázi po operaci, zejména rehabilitaci a zotavení, a délka hospitalizace se tak může prodloužit [14]. Čtyři respondentky (R2, R3, R5, R8) uvedly, že je před operací nejvíce trápil právě strach.

Jako jednu z porušených potřeb v pooperačním období, klientky uváděly i bolest. Tišení bolesti je možné farmakologickými či nefarmakologickými metodami. K nefarmakologickým metodám tišení bolesti patří například obklady, ať už studené – podání ledu, či teplé. Dále jemná masáž, polohování klientky, odvedení pozornosti od bolesti, relaxace, pravidelné dýchání [19]. Jedna respondentka (R5) ovšem sdělila, že jí nebyla nabídnuta jiná metoda analgezie, než farmakologická, kterou v tu dobu již využít nemohla. Uvítala by, kdyby ji porodní asistentka informovala i o jiných možných metodách analgezie. Jelikož klientky postrádaly péči ze stran rehabilitačních pracovníků, nemohly ani využít efektivního dýchání či úlevové polohy ke zmírnění bolesti. Fyzioterapeut by se měl po operacích věnovat rehabilitaci klientky [30]. Bohužel respondentky uváděly nedostatečnou rehabilitační péči. Fyzioterapeut je navštívil jednou a porodní asistentky jim ukázaly, pouze jak mají vstávat z lůžka.

Šest žen (R1, R2, R4, R5, R7, R8) hodnotilo pobyt na JIP spíše negativně. Negativní prožívání pobytu na JIP však nebylo způsobeno chováním či péčí personálu, to shledávaly ženy spíše pozitivně. Jednalo se spíše o prostředí JIP. Ve spojení s pooperační nauzeou, zvracením a narušeným spánkem vnímaly pobyt spíše negativně. K péči výhrady nebyly, pouze k rehabilitační péči, kterou ženy shledávaly jako nedostačující.

Dvě ženy zaskočila skutečnost, že se druhý den vracely zpět na standardní oddělení. I v literatuře se však uvádí, že po stabilizaci stavu je klientka odvezena zpravidla na jednotku intenzivní péče, kde bude přibližně 24 hodin [10].

Během celého perioperačního období hodnotily péči respondentky spíše pozitivně. V péči o fyzickou stránku byly ženy spokojeny a v tomto ohledu jsou porodní asistentky profesionální a péči poskytují kvalitně. Problém spatřovaly respondentky zejména v nedostatečném lidském přístupu některých konkrétních porodních asistentek a v neuspokojivé komunikaci s porodními asistentkami. Největším problémem však bylo nedostatečné poskytování informací respondentkám, ať již ze stran lékařů či porodních asistentek. Z tvrzení respondentek lze konstatovat, že je možné perioperační péči zkvalitnit například podáním většího množství informací o tom, co klientku během hospitalizace čeká.

Závěr

Výsledky výzkumného šetření poukazují na potřebu zlepšení kvality perioperační péče v oblasti poskytování informací a rehabilitační péče. Zejména je důležité věnovat se individuálním potřebám pacientek a zaměřit se na informovanost o ošetřovatelských výkonech, které budou klientky během hospitalizace podstupovat. S přístupem zdravotnického personálu byly pacientky spíše spokojeny.

Porodní asistentka s klientkou během perioperačního období spolupracuje a tato spolupráce je založena nejen na vztahu mezi klientem a zdravotníkem, ale měla by být zaměřena také na individuální potřeby klientky. Respondentky, které uváděly nespokojenost s péčí, popisují tuto skutečnost v souvislosti s přístupem zdravotníků. Očekávaly by lidštější přístup ze stran některých porodních asistentek, uváděly, že jim porodní asistentky nevěnovaly dostatečnou pozornost. Měly pocit, že jejich individuální potřeby zůstaly ve stínu naordinovaných výkonů. Porodní asistentka by tedy neměla jen plnit ordinace lékaře, ale měla by zároveň naslouchat klientkám a jejich potřebám.

Doručeno do redakce dne 17. 9. 2014

Přijato po recenzi dne 27. 10. 2014

Bc. Petra Wolfová

filausov@zsf.jcu.cz

PhDr. Drahomíra Filausová

Mgr. Romana Belešová

Katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZSF JU, České Budějovice

www.zsf.jcu.cz