Doktorský studijní program v biomedicíně − obor Experimentální chirurgie
Authors:
Z. Krška
Published in:
Rozhl. Chir., 2022, roč. 101, č. 10, s. 467-468.
Category:
Editorial
K reorganizaci postgraduálního vzdělávání docházelo již od devadesátých let. Cílem bylo a je vytvořit podobný model, jako je na univerzitách a fakultách západních zemí. Pro chirurgické obory byl na většině univerzit v České republice akceptován model vzdělávání v rámci oboru Experimentální chirurgie. Zprvu, ale do jisté míry ještě i dnes, budí tento název u případných zájemců určité rozpaky. Původní model totiž vycházel z predikce zpracování vlastního souboru u již v oboru etablovaných lékařů s jasnými zkušenostmi, který zahrnoval stejné odborné i jazykové zkoušky. Myšlenky vedoucí k novému pojetí skutečně zpočátku jasně predikovaly účast na výzkumu v teoretické sféře. Ukázalo se, že čistě teoretický výzkum po celou dobu studia jako základ není v praxi reálný. Jen malý podíl studentů je po dobu několika let uvolnitelný z klinické praxe (a má o uvolnění vůbec zájem!), tedy z klinické praxe včetně služeb a jejich konsekvencí. Změnil se totiž věkový průměr studentů – došlo k jeho výraznému poklesu. V současnosti se ve větší míře jedná o absolventy či lékaře krátce po studiu, kteří navazují na své odborné aktivity během studia nebo jsou na místo doktoranda v libovolném úvazku přijati. Obecně pak platí, že prakticky všichni adepti studují formou externího studia, což je naprosto odlišné od doktorandského studia v teoretických oborech. Nelze předpokládat, že se stav změní, zcela absentuje především firemní finanční suport, který by nahradil rozdíl v platech mezi řádnými a externími studenty, kteří jsou v úvazku ve zdravotnickém zařízení nebo u fakulty a slouží. V dnešní době pak aktuálně rozhodně nelze očekávat posuny s přesunem kliniků do laboratoří, kde budou navázáni jen na dílčí granty a podporu a na rozdíl od „řádných“ vědců působících tamtéž prostě k financím nepřijdou. Racionálním modelem se stalo vytvoření určité teoretické predikce na kohortě pacientů či vzorků, ověřované smluvně či osobně na graduovaném teoretickém či preklinickém pracovišti pod dozorem kvalitních školitelů a konzultantů. V rámci lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze byla od počátku excelentně zvolenou oborovou radou Experimentální chirurgie stanovena jasná pravidla pro studium a úspěšnou obhajobu, když určená komise má jasnou pravomoc bez jakéhokoliv dalšího schvalování udělit titul Ph.D. (čti česky!!). Podmínky byly od počátku „tvrdší“ než na jiných fakultách, což bylo zdrojem kritiky, později však uznání, protože právě zde začali početně studovat a obhajovat studenti ze zahraničí − Rakouska, Německa, Velké Británie, USA atd., ale též adepti ze vzdálených českých a moravských regionů, kteří zvolili kvalitu a prestiž. Nyní v posledních letech se již podmínky v rámci fakult ČR relativně srovnaly. Významný negativní vliv měla epidemie covid-19, kdy došlo k zásadnímu narušení nejen ve výzkumné, ale i pedagogické oblasti. Univerzitou to bylo centrálně akceptováno a doba studia se prodloužila. V souvislosti se studiem je však celá řada kontroverzí. Mezi největší z nich patří finanční ohodnocení, kdy je postgraduální program zcela minimálně finančně podporován a lektoři, zkoušející, přednášející atd. pracují zcela zdarma a vytvořit komise a přednášky je velký problém. Všichni zainteresovaní odborníci jsou špičkami ve svém oboru a vykonávají role examinátorů, řečníků či lektorů na základě entuziasmu a své velké obětavosti. A bohužel změna v systému finančního ohodnocení všech zmíněných je stále v nedohlednu, což je opravdu ostudné. Zvláště když podmínkou úspěšné obhajoby je prezentace v časopisech s IF, což jasně přináší fakultám a univerzitě finanční profit, a dále celý systém generuje velmi kvalitní teoreticky a prakticky zdatné odborníky, kteří jsou jen krok od možného habilitačního řízení, jehož kritéria většinově splnili právě obhajobou. Další kontroverzí je doba studia: snaha (nyní uváděná do praxe) o jeho zkrácení logicky vycházející z nákladů na studium je zcela nedostatečná (a platí to především u chirurgických oborů) k vytvoření souboru, zpracování dat a především publikaci v IF časopisech (délka oponentního řízení atd). Překvapivě to vadí i teoretickým oborovým radám, protože zde jsou soubory větší a počet dat logicky větší. Rezultuje to v nutnost publikace v méně kvalitních („nižší kvartily“) IF časopisech, což je nepochybná ztráta. Vzniká tak bludný kruh – nutnost mít předpřipravený soubor (trvá řadu let), sehnat vhodného studenta − ale co bude zpracovávat – bude jen manuál závěrečné fáze výzkumu – a mít připravený IF časopis: tedy mluvíme ještě o doktorandském studiu, nebo jsme se vrátili k původnímu modelu?
To je ale věc, která stojí aktuálně na oborových radách, fakultách a univerzitě a stávajících studentů by se neměla dotýkat. V současnosti v oboru Experimentální chirurgie studuje 301 studentů, úspěšně absolvovalo 154 studentů z celé republiky a ze zahraničí.
Je potěšitelné, že nevyvstal prakticky žádný velký problém jak odborný, tak společenský. Byly a jsou navazovány četné nové kontakty mezi vědci a studenty, ale též oponenty a examinátory, což vedlo a vede ke vzniku nových výzkumů, ba i grantových úkolů a kooperací. Po této méně očekávané stránce studium plní svoji funkci skvěle. Otevřením se pro „široký terén“ všech chirurgických oborů se významně, a dokonce zcela zásadně zlepšila a provázala odborná a vědecká spolupráce a zúžily se vazby, což platí o řadě nových součinností, vztahů a kooperací stejně vzniklých i se zahraničními pracovišti.
Aktuálně u probíhajícího studia je standardní délka 5 let. Nová tendence směřuje ke třem rokům s každoročním relativně přísným hodnocením, což je trend především jednotlivých fakult.
Jako předseda oborové rady doktorského studijního programu v biomedicíně Experimentální chirurgie vítám všechny pozitivní aktivity spojené s doktorandským studiem, uvědomuji si jeho závažnost a především nutnost. Jsem k dispozici k případným dotazům a konzultacím. Na prvním místě však děkuji všem spolupracovníkům jak z oborové rady, tak externím, kteří se bezplatně zapojili a zapojují do realizace systému tohoto studia, a dále školitelům, konzultantům a oponentům, bez jejichž osobního nasazení by se nekonalo nic. Práce všech zmíněných si nesmírně vážím.
prof. MUDr. Zdeněk Krška, DrSc
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2022 Issue 10
Most read in this issue
- Cholangiocelulární karcinom z pohledu patologa
- Prognostic factors of renal cell carcinoma
- Acute appendicitis in supraumbilical hernia
- Inflammatory cloacogenic polyp in an adolescent – case report and review of the literature