Covidí příležitost

Na začátku tohoto roku jsem v editorialu Rozhledů v chirurgii komentoval využité a zejména nevyužité příležitosti chirurgie jako oboru v zaujímání místa na slunci úhrad v uplynulých letech. Vyslovil jsem naději, že nové příležitosti se zase dostaví, jen je potřeba je včas uchopit. Netušil jsem, jak brzy již k tomu dojde. Provozem kovaní a zarouškovaní jsme byli v práci odjakživa. Médii kovaní a zarouškovaní i po práci jsme jako ostatní spoluobčané až nyní. Ale v chirurgické práci nám to zarouškování zase zůstane i poté, až na ně lid a jeho kormidelníci zapomenou. My bychom naopak zapomínat neměli, a to právě nyní, přináší-li zmrazující, až destruktivní covidí život nové příležitosti.

Josef Schumpeter, rodák z Třeště, rakouský ministr financí, poté ekonom a myslitel v americkém Connecticutu, razil myšlenku kreativní destrukce, respektive příležitosti ke kreativitě právě v období destrukce. Už dříve s tímto tématem jinými slovy přišli dialektik Hegel a evolucionista Darwin, ještě před nimi hinduisté dvojí podobou boha Šivy, ničitele a tvořitele zároveň.

Spuštěné globální destruktivní či autodestruktivní procesy z operačních sálů neovlivníme a jen ukázněně následujeme, co velí činitelé. Virus sám si asi jen pošeptává: „Zajistěte mi reklamu,“ říká virus, „a nezklamu!“ Rada věhlasných vědců se už před časem vyjevila, že bádat nad přirozeným či darebným původem viru je bezpředmětné. „Pěšky jako za vozem,“ říkávalo se ostatně odedávna i mezi nevědci na venkově.

To pro nás profesně podstatné ovšem pronesl k národu pan premiér slovy: „Navýšíme platby za státní pojištěnce o 500 Kč letos a o dalších 200 Kč v roce příštím.“ Docela se tím shodl s již zapomenutým bývalým premiérem a europoslancem Špidlou, který už kdysi národu sděloval: „Zdroje jsou!“ Léta to nešlo a předmětem nekonečného dohadování o navýšení plateb za státní pojištěnce byly desetikoruny. Platby do zdravotního pojištění se roky odvíjely v poměru: zaměstnanci čtyři díly, OSVČ dva díly, státní pojištěnci (důchodci, nezletilí) jeden díl. Spotřeba zdravotních služeb byla spíše opačná. Neštymovalo to. „A včil už to pude,“ zní i na dalekém východě, tedy moravském. Tož jen aby. Zatím z toho, co vidí covidí doba, to půjde, pokud to nebude jen propopulační plk k nezaplacení. Bude dobré to bystře pozorovat. Už i více než Gompertzovu křivku incidence covidí metly, podle níž se také tato epidemie chová, aniž může jinak.

Přileje-li se paliva do automobilu, budí to naději pro další klidnější cestování. Ale mělo by být dolito do palivové nádrže sytící funkci motoru, nikoli do nádobky pro ostřikovače nebo namísto brzdové kapaliny, abychom i viděli a brzdili. Kde palivo končí, by mělo být od počátku pod kontrolou. Nejlépe je mu v reálné spotřebě vehiklu, tedy v reálných nákladech včetně práce, jak to už tři roky počítal ÚZIS v projektu DRG Restart. Když už nám osud, pánbůh, příroda, prozřetelnost či kdokoli přivodil pozastavení a hrozí snad i restart celé společnosti, tak bychom ho neměli minout pokračováním v bodech, koeficientech, paušálech, dohodováních a dalších excentricitách věnovaných zdraví. Stanovit skutečné náklady a cenu guláše není matematický problém ani pro hospodské, kteří také jednou otevřou. Podporovatelé transparentního kapitalismu právem velí poctivě platit daně, průhledně kalkulovat, ovšem i poctivě informovat a rovněž hradit skutečné náklady. Nikoli tedy náklady před lety jen odhadnuté, samooptimalizované nebo vyhovující pojišťovnickým uzávěrkám před Ježíškem. Stanovení limitů se jistě hodí, to i pro domácnost. Nezklameme tedy jako virus, který nezklamal, a promítneme nemalé přidané prostředky, na roky v rozpočtu zavazující, do nového stylu úhrad podle skutečných nákladů? To ocení zejména obory nezbytné a léta podhodnocené, tedy s nákladovým koeficientem vysoce nad 1,0, kde nezbytná činnost přináší více ztrát než příjmů. Vypnutí chirurgických provozů nebude možné ani za dalších infekcí, reinfekcí, konkvist i rekonkvist, formací i reformací systému. Člověku z masa a kostí bude vždy třeba oprav masa a kostí. Nechť je to veřejným poselstvím. Pokud tuto příležitost k narovnání léta pokroucených úhrad nevyužijeme, budeme se dále kroutit v dalších letech beznaděje. Zda to zvládneme, je pro chirurgii testem. Testování je teď populární, v dotacích a nápravných opatřeních se předháníme. Nová pravidla schválená v pondělí ve vládě, v úterý ve Sněmovně, ve středu v Senátu jsou už ve čtvrtek ku podpisu na Hradě. Takový je to teď fofr. Nejhorší bude, když se přidá a nestane se nic nového. Jsme zemí neomezených možností. A stačilo málo. Strach občanů z jednoho RNA viru, strach politiků z občanů, strach RNA viru z nemocniční dezinfekce, strach nemocnic z počítačových virů, tedy strach napříč. Zbavujme se strachu a nepromarněme příležitost plynoucí z pohybu. Jinak budeme muset zase obnovit frustrující filozofii černých děr, bloudění nekonečnem a tuláků po hvězdách.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík 

CSc.Klinika operační onkologie LF MUMasarykův onkologický ústav

e-mail: jan.zaloudik@gmail.com