Kritické myšlení aneb zamyšlení, proč jako společnost hloupneme

Někteří publicisté a sociologové označují současnost za dobu postfaktickou. Informace se na nás valí nepřetržitým proudem ze všech stran, zejména z internetu. Nikdy jich nebylo takové množství a nebyly tak rychle a snadno všem dostupné. Proti očekávání však úměrně neroste obecná míra gramotnosti, vzdělanosti a schopnosti kritické analýzy. Mileniálové (narození v letech 1980–2000) jsou zcela závislí na „smart“ mobilech a PC. Část z nich prakticky přestala číst, studovat, psát a místo plnohodnotného života jen „sdílejí“ a nepouštějí mobil z ruky. Ztrácejí schopnost kriticky myslet a pasivně přejímají informace. Nerozlišují fake news, účelové dezinformace, reklamu a inzerci od seriózních zpráv. Lékaři na celém světě diagnostikují nové typy patologických závislostí internetových konzumentů. Jedná se o digitální kinetózu, elektromagnetickou hypersenzitivitu (EHS), závislost na mobilu a hraní PC her, netholismus (závislost na internetu), selfitidu (patologické pořizování a sdílení selfie) aj. Nové závislosti jsou příčinou problémů postižených v komunikaci a vnímání reality.

Smutným fenoménem současnosti je relativizace základních pojmů a hodnot. Stanovme si každý své základní hodnoty, priority a orientaci a jejich prismatem posuzujme přicházející informace. Máme svobodu slova, a tudíž frustrovaný polovzdělanec a grafoman s vysokým míněním o vlastní kompetenci vášnivě diskutuje na internetu topornou češtinou plnou vulgarit a gramatických chyb. Volně publikuje nesmysly, konspirační teorie, vymýšlí a rozšiřuje fámy a hoaxy. V oblibě jsou odkazy na „křesťanské kořeny“, aniž dotyčný někdy držel v ruce bibli, „panslovanství“, „zlý Brusel“ a jiná klišé. Stačí kliknout na FB a najdete je skoro v každé diskusi. Relativizujícímu trendu podlehli i někteří tzv. seriózní novináři a moderátoři, kteří v rámci „vyváženosti“ svých pořadů informují o výsledcích objektivního výzkumu vědeckých týmů a proti nim v rámci „korektnosti“ postaví názory laiků a exhibujících aktivistů. Zpráva pro veřejnost je pak tvořena směsicí faktů, polopravd a lží. Relativizace hodnot má za důsledek neúctu k autoritám. V mediálním prostoru se dnes běžně setkáváme s projevy hrubosti a arogance „absolventů školy života“ nejen vůči intelektuální elitě národa, ale vzdělanějším lidem všeobecně. České školství s informační gramotností nepracuje. I proto máme tolik samozvaných léčitelů, odpíračů očkování a předlužených lidí, proto se v Česku tak dobře daří dezinformátorům všeho druhu od politiky, přes medicínu, až po šmejdy. Chybí schopnost kritického myšlení vydestilovat si z obrovského množství internetových zpráv relevantní odpovědi. Ruku na srdce – napadly by vás před pandemií „argumenty“ nejčastěji dnes udávané odpírači očkování? Například vakcíny prý obsahují mikročipy a tím se stávají nástrojem na ovládnutí společnosti prostřednictvím 5G sítí. Po očkování zmutujeme, změní se nám DNA, budeme sterilní a staneme se poslušnými ovcemi. Celosvětové spiknutí řídí zednáři, ilumináti, Bilderberg, B. Gates, neomarxisté, Rusové, Číňani, Američané, progresivisté a samozřejmě zlý Brusel. Takový je reálný obraz „myšlení“ části obyvatel naší republiky, nikoliv scénář humoristických Monty Pythonů.

Svůj podíl na regresi kritického myšlení má nepochybně i vláda. Dovedla nás během pandemie neumětelstvím, populismem a nerespektováním odborníků mezi nejhorší země na světě. Třikrát rozvolňovala epidemiologická opatření – vždy v nejhorší možnou dobu a s katastrofálními následky. Nejprve umožnila lyžařské zájezdy do zamořených italských Alp v první vlně, pak otevřela restaurace, hospody a kluby s nákazou v Techtle-Mechtle klubu, kýbl párty, hromadného obědu na Karlově mostě, hromadné dovolené v pandemickém Chorvatsku v druhé vlně, předvánoční nákupy a rozvolnění, které nevyhnutelně přivodily kolaps nemocnic, zejména ARO a JIP oddělení a desítky tisíc mrtvých. Nefungovaly barevné fixy ani PES, morálně selhali nejen politici, zajímající se spíše o volební preference než o nemocné, ale i někteří odborníci. Neumíme trasovat, neumíme vymáhat přijatá omezení. Chybí vakcíny, neumíme je propagovat, distribuovat ani rychle očkovat. Není k dispozici instituce odborníků (podobná Kochovu ústavu v Německu), jejichž rady by politická reprezentace respektovala. Ani po roce pandemie nezačala tolik potřebná reforma hygienické služby, o které jsem psal v předchozím diskusním příspěvku.

Dalším průvodním jevem ztráty kritického myšlení je zpochybňování nejnovějších poznatků vědy. Internetem se šíří bludy spojené s odmítáním očkování, preference léčitelství (homeopatie, urinoterapie, čínská medicína, odčervování, léčivé kameny, barevné aury), „rady“ výživových poradkyň, dul, detoxikace organismu, detekce různých záření, geopatogenních zón aj. Na propagaci pseudovědy se bohužel občas podílejí i vzdělaní lékaři (odborníci v odlišných specializacích s nedostatkem pokory a sebereflexe), VIP osobnosti ze showbyznysu a politici. Premiér v nervozitě z klesajících preferencí píše vytýkací dopisy docentu Blatnému, že odmítá léčbu necertifikovanou vakcínou a veterinárním přípravkem proti parazitům pro koně a skot. Veřejnost nezajímá, že případným souhlasem s distribucí by se ministr zdravotnictví dopustil fatálního prohřešku proti etickým zásadám moderní medicíny. Přestalo snad platit, že klinický odborník pro pracovní lékařství nemůže vyhlásit nemoc z povolání, pokud nemá jednoznačně potvrzenou expozici riziku a diagnózu?

Jako lékař a bývalý vysokoškolský pedagog slýchám názory typu „k čemu se učit, když všechno je na internetu?“ Stále více lidí pohrdá vzděláním a kritizuje odborné texty, aniž by sami cokoli publikovali. Zadlužují se pořizováním spotřební elektroniky, mobilů a exotických dovolených. Výsledkem je milion předlužených Čechů v exekuci, kteří postupně svým vztekem, frustrací a ztrátou empatie mění klima a politickou mapu celé společnosti. Iracionálně společnost viní z vlastního selhání a volí politickou reprezentaci ke svému obrazu. Jejich existence se redukuje v jakési spotřební sdílení. Epidemiologická a karanténní opatření během pandemie si vysvětlují jako porušení základních občanských práv a gigantické spiknutí proti jejich svobodě a pohodlí nepřemýšlet a pasivně konzumovat. Synergické působení těchto faktorů, doplněné o nekompetentní řízení státu vládou, nemůže nikdy a nikde dopadnout dobře. Dokladují to desetitisíce mrtvých, zastoupení mezi nejhoršími státy světa v boji proti pandemii a doslova gigantické zadlužování státu, které zaplatí naše děti a vnuci.

Jak z marasmu ven? Zaručený recept samozřejmě neznám. Připomenu alespoň několik univerzálních tézí, které nepřestaly platit ani za pandemie. Komunikujme spolu přímo, nikoliv prostřednictvím mobilu. Přímé sociální vazby nelze trvale nahradit elektronickou komunikací. Učme se v každém věku, poznávejme nové lidi a nová místa osobní zkušeností, nikoliv zprostředkovaně. Vraťme se ke knížkám. Je v nich obrovská moudrost a mnoho krásy, kterou jinde nelze nalézt. TV a internet se nevyrovnají zážitku z návštěvy koncertu, výstavy nebo divadla. Co nám brání psát dopisy svým blízkým? Ocení takový kontakt více než neosobní SMS a pisatel se naučí zacházet s mateřským jazykem. Jinak se dezinformátorům, trollům, šmejdům, populistickým politikům, internetovým věrozvěstům a všude přítomným sociopatům neubráníme a budeme dále jako společnost hloupnout.

Do redakce došlo dne 4. 4. 2021.

Do tisku přijato dne 21. 4. 2021.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

e-mail: rostadoktor@seznam.cz