Ztráty sluchu mužů a žen pracujících v riziku a mimo riziko hluku v Moravskoslezském kraji

Overview

Úvod:
Hluk je nejčastěji se vyskytujícím rizikovým faktorem v pracovním prostředí v České republice a také v Moravskoslezském kraji. Podle statistických údajů pracuje v riziku hluku v tomto kraji téměř 55 tisíc mužů a 6 tisíc žen (což je 39,9 % z celkového počtu mužů a 21,6 % z celkového počtu žen pracujících na pracovištích hodnocených podle hygienických předpisů jako riziková). Nejvíce osob na rizikových pracovištích je zaměstnáno sestupně v okresech Ostrava, Frýdek-Místek a Karviná.

Cíl práce:
Cílem práce bylo porovnat sluchové ztráty mezi muži a ženami v riziku a mimo riziko hluku v pracovním prostředí a mezi pohlavími navzájem.

Metodika:
Sběr dat pro tuto studii probíhal v letech 2011–2015 v karvinském regionu Moravskoslezského kraje. Studie byla podpořena grantem IGA MZ ČR NT12246-5/2011 z názvem Epidemiologická a genetická studie frekvence sluchových vad. Součástí sběru dat bylo vyplnění nestandardizovaného dotazníku a absolvování různých vyšetření. Celkem byla do studie sesbírána data od 27 722 osob. Pro účely této práce však muselo být vyřazeno 13 248 osob, které nesplnily předem stanovené podmínky. V analyzovaném souboru tak bylo 14 474 probandů, z toho celkem 53,3 % žen a 46,7 % mužů.

Výsledky:
Z výsledků vyplývá, že statisticky významně vyšší ztráty sluchu mají obě pohlaví v expozici hluku v pracovním prostředí, a to ve všech věkových skupinách. Výjimkou jsou pouze některé frekvence, kde je tomu naopak. Při srovnání průměrných sluchových ztrát mezi muži a ženami v riziku hluku i mimo riziko hluku byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty sluchu u mužů oproti ženám téměř na všech frekvencích, což koreluje s výsledky jiných studií. U mužů a žen v riziku hluku v pracovním prostředí se vyskytovaly statisticky významné rozdíly při porovnání sluchových prahů na měřených frekvencích s větší četností oproti osobám bez rizika hluku v pracovním prostředí.

Závěr:
Percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem jako nemoc z povolání měla v počtu hlášených nemocí od roku 2009 klesající trend. V roce 2014 však bylo hlášeno celkově více nemocí z povolání včetně percepčních vad sluchu způsobených hlukem. I když je hluk jako rizikový faktor velmi dobře preventabilní, stále v pracovním prostředí dochází ke zhoršování sluchového prahu statisticky významněji než v obecné populaci, což potvrzují i výsledky této studie. Je tedy nezbytné zajistit dodržování všech zásad prevence na pracovišti, a to zejména používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Klíčová slova:
sluchový práh – hluk – percepční kochleární vada sluchu

ÚVOD

Moravskoslezský kraj se nachází v nejvýchodnější části České republiky [1]. K datu 31. 12. 2014 žilo v Moravskoslezském kraji 1 217 676 obyvatel. Již od 19. století patří tento kraj mezi jeden z nejdůležitějších průmyslových regionů střední Evropy. Ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev je jádrem těžkého průmyslu, zejména v těžbě kvalitního koksovatelného černého uhlí. Kraj je centrem hutní výroby České republiky a současně je zde soustředěna těžba téměř celé produkce černého uhlí. Problematika hluku je nejvíce aktuální právě v odvětvích průmyslové výroby, ale také ve stavebnictví. Pozornost je však třeba věnovat i jiným pracovištím, např. v telefonních ústřednách, školách, orchestrech nebo barech a kavárnách [4, 5, 13, 16, 19, 20]. V rámci Moravskoslezského kraje je hluk nejvýznamnějším rizikovým faktorem na pracovištích. V roce 2014 pracovalo na rizikových pracovištích celkem 93 042 osob, a došlo tak po několika letech k mírnému poklesu, ale v dlouhodobém hledisku má trend vzestupný charakter, což je z velké části způsobeno rozvíjejícím se množstvím montážních závodů v průmyslových zónách v oblasti Ostravska, Karvinska a Frýdecko-Místecka [12]. Na pracovištích jsou nadměrnému hluku nejvíce exponováni zaměstnanci v hornictví a v kovoprůmyslu [13]. Hlukem je označován subjektivně nepříjemný zvuk, který může být svou intenzitou pro zdraví člověk škodlivý, nebezpečný nebo obtěžující. Hluk na člověka může působit buď přímo na sluchový aparát, nebo může mít účinky mimosluchové, kdy dlouhodobým působením hluku mohou vzniknout funkční poruchy s aktivací centrální nervové soustavy, vyvolávající somatické reakce, které se mohou projevit bolestmi hlavy, zažívacími obtížemi, zvýšením krevního tlaku a tepové frekvence aj. Orgánem sluchu je ucho, které je schopno rozlišovat zvuky v rozmezí od 16 Hz do 20 kHz. To může být vlivem fyziologického stárnutí, úrazu, hlukem v životním a pracovním prostředí a dalšími faktory poškozeno. Celkem jsou rozlišovány tři poruchy sluchu. Porucha převodní vzniká v zevním či středním uchu (v pracovním prostředí má tato porucha charakter úrazu), dalším typem poruchy je porucha percepční, která vzniká ve vnitřním uchu (např. percepční kochleární vada sluchu v pracovním prostředí), a porucha smíšená, která je kombinací obou předchozích [2, 11, 14, 16].

Účinky hluku na sluchový aparát se v pracovním prostředí projevují jako percepční kochleární vada sluchu, která při splnění všech podmínek daných legislativou může být uznána jako nemoc z povolání. Dlouhodobá nebo opakovaná expozice hluku o intenzitě nad 85 dB je spojena s poškozením senzorických vlasových buněk ve vnitřním uchu a vede k vývoji trvalého posunutí sluchového prahu, což je nejnižší intenzita zvuku, kterou je osoba schopna slyšet. Sluchový práh je dán svou intenzitou v dB a frekvencí v Hz. Čím vyšší je intenzita hluku, tím kratší je doba, kdy dojde k poškození sluchu. Za normální sluchový práh je považována hodnota 20 dB na všech měřených frekvencích od 125 Hz do 8000 Hz. Fyziologickým stárnutím sluchového aparátu dochází postupně ke snižování sluchového prahu u všech osob. Tomuto jevu se říká věkem podmíněná ztráta sluchu neboli presbyakuze. Pro presbyakuzi je typické postupné zvyšování sluchového prahu nejprve na vysokých frekvencích. U hlukem podmíněné ztráty sluchu je nejprve zaznamenáváno zvýšení sluchového prahu na frekvenci 4000 Hz. Tento jev je vysvětlován tím, že na bazální membráně hlemýždě ve vnitřním uchu vznikají víry, které bazální membránu posunují buďto k okénkům, nebo k hlemýždi. Směr otáčení těchto vírů se mění právě v místě, které odpovídá frekvenci 4000 Hz. V tomto místě tak vzniká největší tah, a proto na této frekvenci dochází k nejrychlejšímu a největšímu poškození sluchu. Až později (s délkou expozice hluku v pracovním prostředí) dochází ke snižování sluchového prahu na všech frekvencích, podobně jako u presbyakuze [2, 3, 8, 9, 15].

Cílem práce bylo porovnat sluchové ztráty mužů a žen v riziku a mimo riziko hluku v pracovním prostředí.

SOUBOR A METODIKA

Sběr dat pro tuto studii probíhal v letech ­2011–2015 v karvinském regionu Moravskoslezského kraje. Data byla sbírána v otorinolaryngologických ordinacích. Celkem se ke sběru dat pro tuto studii připojilo 11 lékařů. Součástí sběru dat bylo vyplnění nestandardizovaného dotazníku, který byl vytvořen pro účely této studie. V dotazníku byli pacienti tázáni na osobní anamnézu (věk, pohlaví, vzdělání aj.), rodinnou anamnézu (výskyt nedoslýchavosti či nošení sluchadla v rodině aj.), hodnocení zdravotního stavu (výskyt hypertenze, diabetes mellitus, cévní mozkové příhody aj.) a pracovní anamnézu. V té byli probandi tázáni na povolání, počet odpracovaných let v daném zaměstnání, riziko hluku v pracovním prostředí. Pokud pracovali v hluku, byli tázáni, zda používají osobní ochranné pomůcky a jaký typ. Riziko hluku na pracovišti v dotazníku nebylo specifikováno, jednalo se o subjektivní sdělení probandů. Základním vyšetřením, prováděným v rámci sběru dat, bylo vyšetření vzdušného vedení pomocí tónové prahové audiometrie. Tónová prahová audiometrie byla prováděna podle stejné metodiky v souladu s normami ČSN EN ISO 266 a ČSN EN ISO 8253-1. Součástí audio­metrického vyšetření bylo vyšetření kostního vedení pomocí kostního vibrátoru. Dále byla provedena tympanometrie a vyšetření třmínkových reflexů. Výsledkem všech těchto vyšetření bylo vytvoření audiogramu pro vzdušné a kostní vedení s možností určení typu sluchové poruchy. Osoby zařazené do studie podepsaly písemný informovaný souhlas. Všechna sesbíraná data byla zpracována v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

Všechna data sesbíraná pomocí dotazníku a výsledky vyšetření byly vloženy do programu Epidata verze 3.1. Následně byla data exportována do programu Microsoft Excel, ve kterém byly vytvořeny grafy a tabulky. Ke statistické analýze byl použit program Stata verze 13. K popisu dat byla použita popisná statistika a pro srovnání průměrných prahových hodnot z audiogramů vzdušného vedení byl použit neparametrický Wilcoxonův test (Mann-Whitney test) na 5% hladině významnosti.

Celkem byla do studie sesbírána data od 27 722 osob. Pro účely této práce však muselo být vyřazeno 13 248 osob, které nesplnily předem stanovené podmínky. Z toho 4 954 osob mělo tympanometrickou křivku jinou než A na obou uších (nejednalo se o osoby otologicky zdravé), dalších celkem 8 092 osob z celého souboru mělo na frekvencích 500 Hz, 1000 Hz, 2000 Hz a 4000 Hz rozdíl mezi pravým a levým uchem více než 10 dB a 7 510 osob nemělo symetrickou poruchu sluchu na obou uších. V souboru zůstaly tedy osoby, které měly tympanometrickou křivku A a percepční poruchu sluchu nebo normakuzi na obou uších, a neměly rozdíl v sluchovém prahu více než 10 dB na frekvencích 500 Hz, 1000 Hz, 2000 Hz a 4000 Hz.

V analyzovaném souboru po vyřazení všech, pro tuto práci nevhodných osob, bylo celkem 14 474 probandů, z toho 53,3 % žen a 46,7 % mužů. Muži i ženy byli následně rozděleni podle expozice hluku v pracovním prostředí na dva soubory. Pro jednodušší zpracování byly osoby neexponované hluku v pracovním prostředí označené jako soubor S1 a osoby exponované hluku v pracovním prostředí jako soubor S2.

V souboru S1 bylo celkem 8 782 osob, z toho 71,9 % žen a 28,1 % mužů. Průměrný věk u žen v tomto souboru byl 52,7 let a u mužů 40,5 let. V souboru S2 bylo celkem 5 584 osob, z toho 24,2 % žen a 75,8 % mužů. Průměrný věk žen v tomto souboru byl 55,5 let a u mužů 46 let. Osoby ve všech souborech byly rozděleny do 7 věkových skupin podle pohlaví. Procentuální rozložení žen a mužů v jednotlivých věkových skupinách a souborech je znázorněno v grafech 1 a 2. Ve vzdělání byl patrný rozdíl v souboru S1, kde převládala skupina se středoškolským vzděláním, jak u mužů (46,9 %), tak i u žen (46,7 %). Naopak v souboru S2 převládalo vzdělání vyučen (celkem 41,9 % žen a 53,4 % mužů). Průměrná délka odpracovaných let v riziku hluku byla v souboru S2 u žen 14,9 let a u mužů 17,4 let. Osobní ochranné pomůcky používalo 8 % žen a 48,3 % mužů. Nejčastějším typem používaných chráničů byly zvukovodové chrániče sluchu, které používalo celkem 61,8 % osob pracujících v riziku hluku. Ve skupině bez rizika hluku v pracovním prostředí převládali nekuřáci (celkem 59,9 % mužů a 75,3 % žen) stejně jako ve skupině s rizikem hluku v pracovním prostředí (celkem 44 % mužů a 63 % žen). Žen-kuřaček bylo v souboru S1 celkem 15,3 % a v souboru S2 24,6 %. Mužů-kuřáků bylo v souboru S1 28,5 % a v souboru S2 37,2 %. Nejčastěji vykonávanou profesí v souboru S1 bylo zaměstnání prodavačka (celkem 7,4 % osob). Dále následovalo povolání administrativní práce (6,8 %), dělník a dělnice (6,7 %), důchod, avšak dříve práce v administrativě (6,3 %), student (4,2 %), pedagog (4,1 %) a zdravotní sestra (3,9 %). Naproti tomu v souboru S2 převládaly dělnické profese, a to zejména horníci (26,1 %), dělníci (18 %), operátoři ve výrobě (5 %) a zámečníci (4 %). Hodnoty některých sledovaných znaků jsou uvedeny v tabulce 1.

VÝSLEDKY

První analýzou provedenou v této studii bylo srovnání sluchových ztrát mezi ženami v riziku a mimo riziko hluku v pracovním prostředí. Z výsledků vyplývá, že statisticky významně vyšší ztráty sluchu mají ženy exponované hluku v pracovním prostředí, a to ve všech věkových skupinách. Jedinou výjimkou je věková skupina žen ve věku od 41 do 50 let, u které byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty sluchu u žen mimo riziko hluku, a to na frekvencích od 125 Hz do 1000 Hz a na frekvenci 8000 Hz. Výsledné audiogramy průměrných sluchových ztrát pro ženy pracující v riziku a mimo riziko hluku jsou uvedeny v grafech (graf 3 a 4).

U mužů pracujících v riziku hluku byl patrný stejný trend jako u žen. Muži v riziku hluku mají statisticky významně vyšší ztráty sluchu na všech měřených frekvencích u všech věkových skupin oproti mužům bez rizika hluku. Výjimkou je frek­vence 125 Hz ve věku od 31 do 50 let a frekvence 250 Hz ve věkové skupině od 41 do 50 let, kde byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty sluchu mužů bez rizika hluku v pracovním prostředí oproti mužům exponovaným hluku. Výsledné audiogramy průměrných sluchových ztrát pro muže pracující v riziku a mimo riziko hluku jsou uvedeny v grafech (graf 5 a 6).

 

Při srovnání průměrných sluchových ztrát mezi muži a ženami neexponovanými hluku v pracovním prostředí byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty sluchu u mužů oproti ženám na frekvencích od 3000 Hz. Naopak na frekvencích od 125 Hz do 2000 Hz byly zjištěny statisticky významné vyšší ztráty u žen. Při podrobnější analýze jednotlivých věkových skupin byly zjištěny statisticky významně nižší ztráty sluchu mužů v první věkové skupině na frekvenci 250 Hz a 8000 Hz. V druhé věkové skupině nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl sluchových ztrát mužů a žen na frekvencích 1000 Hz, 2000 Hz a 8000 Hz. V dalších věkových skupinách již převládal trend vyšších ztrát sluchu u žen na nižších frekvencích a naopak vyšší ztráty mužů oproti ženám na vyšších frekvencích.

Srovnáním průměrných sluchových ztrát žen a mužů s rizikem hluku v pracovním prostředí byly zjištěny statisticky významně vyšší rozdíly v sluchových prazích mužů oproti ženám na frekvencích od 2000 Hz. Na nižších frekvencích převládaly statisticky významné vyšší ztráty sluchu žen oproti mužům. Výjimkou je nejnižší měřená frekvence 125 Hz u věkové skupiny od 71 do 80 let, kde byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty u mužů oproti ženám. Na frekvenci 1000 Hz nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi pohlavími v žádné věkové kategorii. Výsledné p-hodnoty srovnání sluchových ztrát mezi pohlavími a mezi pracovníky v riziku a mimo riziko hluku jsou uvedeny v tabulce 2.

Percepční poruchu sluchu na obou uších mělo v souboru S1 celkem 43,8 % žen a 29,2 % mužů. V souboru S2 byl vyšší výskyt percepční poruchy sluchu taktéž u žen (53,9 %) oproti mužům (46,5 %), rozdíl mezi pohlavími však nebyl tak vysoký jako v souboru S1.

DISKUSE

Hluk v pracovním prostředí je rizikovým faktorem celosvětově až pro 500 miliónů zaměstnanců. Každý den jsou milióny zaměstnanců ve světě vystaveni nadměrnému hluku v pracovním prostředí. Ve Spojených státech amerických je počet vyšší než 30 miliónů. Hluk je nejčastěji se vyskytujícím rizikovým faktorem v pracovním prostředí i v České republice a také v Moravskoslezském kraji. V roce 2014 dosáhl počet osob zaměstnaných na rizikových pracovištích v Moravskoslezském kraji hodnoty více než 93 tisíc. Podle statistických údajů pracuje v riziku hluku v tomto kraji téměř 55 tisíc mužů a 6 tisíc žen (což je 39,9 % z celkového počtu mužů a 21,6 % z celkového počtu žen pracujících na pracovištích hodnocených podle hygienických předpisů jako riziková). Nejvíce osob na rizikových pracovištích pracuje sestupně v okresech Ostrava, Frýdek-Místek a Karviná. Toto vyšší množství mužů a žen pracujících v hluku odpovídá i rozložení v našem souboru, kdy z celkových 5 584 osob pracujících v riziku hluku bylo 24,2 % žen a 75,8 % mužů. Naopak v souboru osob mimo riziko hluku v pracovním prostředí převládaly ženy (71,9 %) oproti mužům (28,2 %). V celém souboru bez rozlišení, zda osoby pracují či nepracují v riziku hluku, převládají ženy (53,3 %) oproti mužům (46,7 %). Toto rozložení se přibližuje i procentuálnímu rozložení mužů a žen podle demografických ukazatelů v rámci karvinského regionu Moravskoslezského kraje, kdy v roce 2014 žilo v  regionu 49 % mužů a 51 % žen [4, 12, 13, 15, 20].

V roce 2014 bylo v České republice hlášeno celkem 1 250 nemocí z povolání u celkem 1 065 pracovníků (467 žen a 598 mužů). V porovnání s rokem 2013 vzrostl počet hlášených nemocí z povolání o 20 %. Nejvíce nemocí z povolání bylo hlášeno v Moravskoslezském kraji (31,3 %) s převažujícími nemocemi z kapitoly II. seznamu nemocí z povolání, což jsou nemoci způsobené fyzikálními faktory (celkem 199 případů). Do této kapitoly, položky 4, spadá také percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem. Ta byla jako nemoc z povolání v roce 2014 uznána celkem 17 pracovníkům v deseti různých profesích, což bylo nejvíce od roku 2009, kdy byl počet celkem 22 osob. Z celkového počtu 17 osob byly jen 2 ženy a 15 mužů. Z tohoto počtu 5 pracovníků spadalo do Moravskoslezského kraje. Podle klasifikace ekonomických činností (CZ NACE) se v největším počtu případů (v 5 případech) jednalo o pracovníky ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení a ve 3 případech o pracovníky ve výrobě strojů a zařízení. Podle klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO), pracovalo 9 osob jako kovodělníci, strojírenští dělníci a pracovníci v příbuzných oborech a ve 4 případech jako obsluha stacionárních strojů. V analyzovaném souboru osob s rizikem hluku v pracovním prostředí použitých k tomuto výzkumu byli dělníci (kovodělníci, kovoobráběcí, slévači, aj.) zastoupeni v 18 % a operátoři výroby v 5 %. Nejpočetnější skupinou zastoupenou v analyzovaném souboru byli horníci – 26,1 %. Toto povolání však podle klasifikace CZ NACE i CZ-ISCO nebylo hlášeno v žádném případě v rámci uznaných nemocí z povolání s percepční kochleární vadou sluchu způsobenou hlukem [17].

V dlouhodobém časovém hledisku lze sledovat u percepční kochleární vady sluchu způsobené hlukem klesající trend výskytu. Podle studie prováděné v letech 2007–2012, do které byla poskytnuta data o výskytu percepční kochleární vady sluchu jako nemoci z povolání z různých zemí Evropské unie, byl klesající trend výskytu percepční kochleární vady sluchu způsobené hlukem zaznamenán kromě České republiky také ve Francii, Itálii, Finsku, Velké Británii a Norsku. Naopak mírně vzestupný trend byl pozorován v Belgii, Nizozemsku, Španělsku a Švýcarsku. Podobné výsledky byly publikovány také Stocksem et al. ve studii zpracovávající údaje z vybraných zemí z let 2000–2012 [10, 18].

Podle norské studie prováděné Liem et al. z roku 2014 se vzorkem 4627 osob, ve které byly porovnávány ztráty sluchu mužů v riziku hluku (traťoví údržbáři a vlakoví dělníci) s kontrolami (pracovníci v administrativě na dráze a dispečeři) byly zjištěny významně vyšší ztráty u mužů v riziku hluku nad 45 let oproti kontrolám. Pracovníci mladší 45 let měli ztráty sluchu srovnatelné s kontrolami. Tyto výsledky jsou velmi podobné naší studii kromě věkové skupiny od 18 do 30 let, kde byly taktéž shledány statisticky významně vyšší ztráty u mužů v riziku hluku. I přes některé shody s norskou studií jsou průměrné sluchové ztráty v naší studii téměř na všech frekvencích vyšší – jak pro muže bez rizika, tak pro muže v riziku hluku [6]. V jiné norské studii prováděné Liem et al. byly hodnoceny změny na křivce vzdušného vedení v audiogramu u celkem 12 055 železničních dělníků v letech 1994–2012. Z výsledků norské studie vyplývá, že rozdíly mezi ženskou populací v riziku a mimo riziko hluku v pracovním prostředí jsou významně nižší než u mužů, což odpovídá i výsledkům naší studie [7].

V roce 1965 byla u tkadlen ve Skotsku provedena studie Taylorem et al. V této studii byly sluchové ztráty hodnoceny nejen pro věkové skupiny, ale byla zohledněna i léta odpracována v riziku hluku. Průměrná délka let v riziku nebyla v naší studii zohledněna, avšak srovnáme-li ztráty sluchu podle věkových skupin, jsou výsledky naší studie srovnatelné ve věku 35–39 let i ve druhé věkové skupině 55–59 let se skotskou studií. Výjimkou je frekvence 4000 Hz, kde u žen ve skotské studii od 35 let do 39 let byly ztráty sluchu více než 40 dB a v naší studii pouze 20 dB. Obdobně je tomu i u druhé věkové skupiny od 55 do 59 let, kde jsou ztráty sluchu na frekvenci 2000 Hz, 3000 Hz a 4000 Hz kolem 50 dB, kdežto v naší studii jsou ztráty sluchu na těchto frekvencí v rozmezí více než 20 dB na frekvenci 2000 Hz do méně než 27 dB na frekvenci 4000 Hz [2]. Údaje v této studii jsou však dosti zastaralé a dnešní populace má jiný sluchový práh. Tyto údaje jsou srovnatelné i s jinými studiemi, prováděnými v letech 1961–1966. Již v těchto studiích však bylo prokázáno, že osoby pracující v riziku hluku mají nižší sluchový práh než osoby neexponované hluku v pracovním prostředí.

ZÁVĚR

Statisticky významně vyšší ztráty sluchu byly zaznamenány pro muže i ženy pracující v expozici hluku, a to ve všech věkových skupinách. Při srovnání průměrných sluchových ztrát mezi muži a ženami v riziku hluku i mimo riziko hluku byly zjištěny statisticky významně vyšší ztráty sluchu u mužů oproti ženám téměř na všech frekvencích. U mužů a žen v riziku hluku v pracovním prostředí se vyskytovaly statisticky významné rozdíly při porovnání sluchových prahů na měřených frekvencích s větší četností oproti osobám bez rizika hluku v pracovním prostředí. Pouze na frekvenci 1000 Hz nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v žádné věkové skupině. Maximální rozdíly ve středních hodnotách nepřevyšovaly hodnotu 12 dB. Vzhledem k vysokému počtu účastníků ve studii a velkému rozsahu tohoto souboru mohou být i malé rozdíly v porovnávaných číselných hodnotách statisticky významné.

V Moravskoslezském kraji je hluk nejvýznamnějším rizikovým faktorem na pracovištích. Významně více pracují v riziku hluku muži (75,79 %) oproti ženám (24,21 %). Průměrná délka práce v riziku hluku je však pouze o 2,5 let delší u mužů než u žen. I když je hluk jako rizikový faktor velmi dobře preventabilní, stále v pracovním prostředí dochází ke zhoršování sluchového prahu statisticky významněji než v obecné populaci, což potvrzují i výsledky této studie. Je tedy nezbytné zajistit dodržování všech zásad prevence na pracovišti a to zejména používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Do redakce došlo 22. 2. 2016.

Do tisku přijato 26. 2. 2016.

Adresa pro korespondenci:

Mgr. Martina Kovalová

Ostravská univerzita v Ostravě

Lékařská fakulta

Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví

Syllabova 19

703 00 Ostrava-Zábřeh

e-mail: Martina.Kovalova@osu.cz