Syndrom demence v systému sociálního zabezpečení České republiky

Overview

Práce se zabývá problematikou syndromu demence v systému pojistných a nepojistných dávek sociálního zabezpečení České republiky. V teoretické části jsou uvedeny základní příznaky a typy demence, její prevalence a diagnostické možnosti. Následují obecné informace o systému sociálního zabezpečení České republiky a jednotlivé typy pojistných a nepojistných dávek sociálního zabezpečení.

Jádrem práce je zpracování statistických dat, která se týkají přiznaných příspěvků na péči, průkazů OZP a invalidit u posuzovaných s nejčastějšími formami demence v období od roku 2015 do roku 2019. Jsou uvedeny možné socioekonomické dopady syndromu demence.

Klíčová slova:

invalidita – demence – Alzheimerova choroba – příspěvek na péči – vaskulární demence – neurčená demence – pojistné sociální dávky – nepojistné sociální dávky – průkaz OZP

ÚVOD

S prodlužující se délkou života trpí syndromem demence stále více osob. Nejedná se ale pouze o onemocnění vyššího věku, demence se může projevit i v produktivním věku.

Hlavní charakteristikou demence je sekundární ztráta intelektu, která se projevuje zejména poruchou kognitivních a mnestických funkcí a bývá také provázena motorickým postižením. Tyto příznaky jsou nezřídka již v časných stadiích spojeny s funkční poruchou orientace a pohyblivosti, ztrátou soběstačnosti a s poklesem pracovní schopnosti. Z tohoto faktu vyplývá, že tato diagnóza vede k intenzivní potřebě čerpání dávek systému sociálního zabezpečení, a to především příspěvku na péči a průkazu osob se zdravotním postižením, tedy dávek nepojistného systému. Demence u osob výdělečně činných umožňuje také čerpat dávky pojistného systému – nemocenské a invalidní důchod. Nárok na invalidní důchod má osoba, která byla uznána invalidní, nedosáhla 65 let věku nebo věku, kdy splňuje podmínky nároku na starobní důchod, a získala potřebnou dobu pojištění pro invalidní důchod.

Jedná se o postižení, kterým často více trpí osoby blízké než sám nemocný, který si často příznaky neuvědomuje nebo je bagatelizuje. Péče o nemocného s demencí je velmi náročná pro celou rodinu, nejen fyzicky, ale především psychicky, a často i finančně. Pečující osoba se nezřídka rozhodne opustit zaměstnání, aby mohla poskytovat každodenní péči o nemocného s demencí. Navíc je často nutné zajistit vybavení nezbytné k poskytování péče, případně platit služby terénní pečovatelské nebo asistenční služby. Ke kompenzaci těchto nákladů, případně výpadku příjmu pečující osoby, slouží příspěvek na péči. Vzhledem k tomu, že u demence již v časných fázích dochází k dezorientaci a poruše schopnosti komunikace, potřebuje takto postižený doprovod při vyřizování osobních a úředních záležitostí. K usnadnění dopravy a urychlení jednání slouží nemocnému, případně i jeho průvodci, průkaz osoby se zdravotním postižením.

Ze zpracování statistických údajů v této práci je zřejmé, že počet žadatelů o výše zmiňované dávky narůstá, což vede k významným socioekonomickým dopadům.

SYNDROM DEMENCE

Příznaky syndromu demence

Základní charakteristikou demence je sekundární ztráta intelektu, která se projevuje zejména následujícími příznaky:

– porucha paměti (zejména krátkodobé);

– porucha učení;

– dezorientace, stavy akutní zmatenosti (delirium);

– změna osobnosti, chování a jednání;

– porucha afektivity (emoční labilita, deprese, paranoia);

– porucha myšlení (inkoherence, bludy);

– porucha vnímání (halucinace, iluze);

– porucha symbolických funkcí (afázie, agrafie, alexie, agnozie, apraxie);

– ložisková symptomatologie (epileptické záchvaty, pyramidové nebo extrapyramidové příznaky);

– ztráta soběstačnosti.

Prevalence

Prevalence syndromu demence s věkem strmě stoupá:

60–64 let       1%

65–69 let       2%

70–74 let       4%

75–79 let        8%

80–84 let      16%

85–89 let      32%

nad 90 let     více než 60%

Rozdělení demencí podle lokalizace léze

Podle toho, zda dochází spíše k postižení kortexu nebo subkortikálních oblastí, lze demence rozdělit na typ:

1. Kortikální s časným nástupem poruchy kognice a symbolických funkcí, kdežto motorické postižení se přidává později.

2. Subkortikální, u kterého se naopak porucha intelektu objevuje v pozdějších fázích onemocnění, ale motorické postižení se projevuje již časně.

Rozdělení demencí podle etiologie

• Atroficko-degenerativní demence

1. Kortikální

– morbus Alzheimer (v důsledku různých mutací dochází k produkci patologických proteinů, které způsobují vznik plaků, neurofibrilárních klubek a amyloidové angiopatie, vedoucí k atrofii mozku, a to zejména v oblasti nucleus basalis Meynerti zajišťující syntézu acetylcholinu);

– demence s Lewyho tělísky (kromě morfologických změn typických pro morbus Alzheimer jsou přítomna Lewyho tělíska, která se vyskytují nejvíce v substantia nigra, kde dochází k syntéze dopaminu, a proto se v počátečních stadiích projevuje parkinsonským syndromem);

– Pickova choroba (typická jsou Pickova tělíska v gangliových buňkách, postižen bývá zejména frontoorbitální kortex, nejdříve se proto projevuje frontálním syndromem, a až později intelektovou deteriorací, nejčastěji začíná mezi 40. a 60. rokem);

– frontotemporální demence (symptomatologie je podobná Pickově demenci, ale začíná po 65. roce a nejsou přítomna Pickova tělíska).

2. Subkortikální

– demence u Parkinsonovy choroby (bývají přítomna Lewyho tělíska v substantia nigra);

– Huntingtonova chorea;

– progresivní supranukleární paralýza (dominuje extrapyramidová symptomatologie, paréza vertikálního pohledu, pseudobulbární syndrom s dysartrií a dysfagií);

– Wilsonova choroba (dochází k ukládání mědi v bazálních gangliích).

Stupeň mnestického deficitu souvisí s rozsahem atrofie hippocampu, která je do určité míry fyziologická. Mírná atrofie vede k benigní stařecké zapomnětlivosti. Přechodem mezi ní a demencí je mírná kognitivní porucha (mild cognitive impairment – MCI) se středně těžkou atrofií hippocampu. Výraznější atrofie již vede k rozvoji příznaků demence (obr. 1).

• Vaskulární demence

Tvoří pouze 10–20 % všech demencí. Často mívá akutní začátek (po CMP nebo jiném akutním onemocnění, přestěhování, při hospitalizaci). Typická je fluktuace příznaků, vývoj ve skocích, emoční inkontinence a spánková inverze s nočními delirantními stavy. Osobnost bývá dlouho zachována, postižený si uvědomuje své onemocnění, což obvykle vede k depresi. Rozlišujeme několik typů vaskulárních demencí:

1. multiinfarktová;

2. jednoinfarktová (na podkladě tzv. strategického infarktu);

3. postižení malých cév, které vede ke změnám bílé hmoty

– status lacunaris (trombóza perforujících cév zásobujících bazální ganglia a periventrikulární bílou hmotu) – obr. 2,

– Binswangerova choroba (hyalinóza a fibrinoidní nekróza drobných cév),

– amyloidová angiopatie,

– fibromuskulární dysplazie (proliferace hladké svaloviny a vláken cévní stěny),

– vaskulitidy (např. polyarteriitis nodosa).

• Demence smíšeného typu

Jedná se o kombinaci atroficko-degenerativního typu s vaskulární složkou. Tvoří 10 % všech demencí.

• Sekundární demence

1. toxické:

– alkoholová demence,

– demence v souvislosti s abusem marihuany nebo hašiše,

– těžké kovy,

– anticholinergika,

– oxid uhelnatý,

– rozpouštědla;

2. metabolické:

– jaterní a uremická encefalopatie,

– dysglykemie,

– hypovitaminózy (např. pellagra),

– hypoxické (po resuscitaci, tonutí, strangulaci, časté nebo protrahované epileptické záchvaty, kardiální nebo respirační insuficience, anemie);

3. endokrinní:

– při postižení štítné žlázy, příštítných tělísek, hypofýzy nebo nadledvin (Cushingova choroba, Addisonova choroba);

4. při infekcích postihujících CNS:

– AIDS, lues, borelióza, tuberkulóza, encefalitidy, abscesy, empyémy, prionové choroby (Creutzfeldtova- Jacobova nemoc);

5. organické postižení mozku:

– tumory,

– AV malformace,

– hydrocefalus,

– traumata (SDH, EDH, kontuze, difuzní axonální poranění, dementia pugilistica při mnohočetných mikrokontuzích u boxerů).

Diagnostika demence

Důležitá je detailní anamnéza včetně údajů poskytnutých od osob blízkých. Rozhodující roli hraje psychiatrické vyšetření zahrnující neuropsychologické testy (MMSE, Sedmiminutový test, Test hodin).

Nejčastěji je používán, a to i v ordinacích praktických lékařů, test MMSE – obr. 3. Podle počtu dosažených bodů v tomto testu lze odhadnout tíži demence:

Počet bodů             Orientační hodnocení

27–30                      bez poruchy kognitivních funkcí, při spodní hranici vhodné další sledování

25–26                      hraniční nález, podezření na MCI, doporučeno podrobné neuropsychologické vyšetření

18–24                      lehká demence

6–17                       středně těžká demence

≤ 6                          těžká demence

K vyloučení sekundární, a tudíž potenciálně léčitelné demence, je nezbytné neurologické, laboratorní a zobrazovací vyšetření (CT nebo lépe MRI). Vhodné je i provedení lumbální punkce, které umožňuje z likvoru detekovat beta amyloid a tau protein, a především vyloučit zánětlivou etiologii.

Mezi pomocné metody patří EEG, které v případě demence zaznamená difuzní zpomalení aktivity. Indikována mohou být i méně častá vyšetření jako SPECT mozku (pro Alzheimerovu chorobu je typická hypoperfuze v temporoparietální oblasti) a PET mozku (u Alzheimerovy choroby bývá detekována redukce glukózového metabolismu v temporoparietálním kortexu).

ZÁKLADNÍ TYPY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

V souvislosti se změnami v oblasti dávek se od roku 2012 používá dělení sociálního zabezpečení na dva základní typy – dávky pojistné a dávky nepojistné.

Dávky nepojistné

Tyto dávky jsou financovány státem ze státního rozpočtu. Systém nepojistných dávek se dělí na tři subsystémy: státní sociální podpora, dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením.

• Státní sociální podpora

Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se poskytují následující dávky:

– přídavek na dítě,

– rodičovský příspěvek,

– příspěvek na bydlení,

– porodné,

– pohřebné.

Z těchto dávek v souvislosti s demencí přichází v úvahu pouze situace, kdy by v důsledku postižení demencí zemřel rodič nezaopatřeného dítěte. Osobě, která vypravila pohřeb, by pak náleželo pohřebné ve výši 5000 Kč, a to za předpokladu, že zemřelý měl ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR.

• Dávky pomoci v hmotné nouzi

Hmotná nouze je situace, kdy jednotlivec, rodina nebo skupina společně posuzovaných osob nemá z objektivních důvodů dostatečné příjmy na zajištění základních výdajů na živobytí a bydlení. Dávky pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Do pomoci v hmotné nouzi patří:

– příspěvek na živobytí,

– doplatek na bydlení,

– mimořádná okamžitá pomoc.

• Dávky pro osoby se zdravotním postižením

O tento typ dávek je v případě osob s demencí žádáno nejčastěji. Klíčovou podmínkou pro přiznání těchto dávek je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (DNZS). Jedná se o takový stav, u kterého je splněno kritérium:

1. nepříznivosti, které spočívá v omezení tělesných, duševních nebo smyslových schopností;

2. dlouhodobosti, tedy že zdravotní stav trvá déle než rok, nebo lze podle poznatků lékařské vědy předpokládat, že bude trvat déle než rok.

Mezi dávky pro osoby se zdravotním postižením patří:

– příspěvek na mobilitu,

– příspěvek na zvláštní pomůcku,

– průkaz osoby se zdravotním postižením,

– příspěvek na péči.

První tři dávky jsou upraveny zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a vyhláškou č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Dnem 1. března 2020 vstoupil v účinnost zákon č. 228/2019 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Došlo k rozšíření okruhu diagnóz, u kterých je možnost požádat o příspěvek na nákup kompenzační pomůcky. Tato změna se netýká příspěvku na nákup motorového vozidla.

Poskytování příspěvku na péči je upraveno zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Příspěvek na péči

Tento příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve:

stupni I (lehká závislost), pokud z důvodu DNZS nezvládá tři až čtyři základní životní potřeby;

stupni II (středně těžká závislost), pokud z důvodu DNZS nezvládá pět až šest základních životních potřeb;

stupni III (těžká závislost), pokud z důvodu DNZS nezvládá sedm až osm základních životních potřeb;

stupni IV (úplná závislost), pokud z důvodu DNZS nezvládá devět až deset základních životních potřeb

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

V souvislosti s příspěvkem na péči je DNZS definován jako takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Pokud dochází po zdravotní příhodě k progresi úbytku funkčních schopností proti premorbidnímu stavu, a místo zlepšování dochází ke stagnaci nebo zhoršování, a již nelze očekávat zlepšení funkčního stavu, vyhodnotí se tento stav jako DNZS s dopadem na zvládání jednotlivých základních životních potřeb. K uznání DNZS postačuje předpoklad trvání nebo faktické trvání neschopnosti zvládat jednu ze základních životních potřeb. Při posuzování stupně závislosti u osob starších 18 let věku se hodnotí tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

Při zjištění DNZS musí být prokázána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu DNZS a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Za přijatelný standard je považováno zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný, a který umožňuje, aby tato základní životní potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

Každodenní pomocí se rozumí činnosti, které jsou jinou fyzickou osobou prováděny na základě každodenní objektivní potřeby k naplnění některých aktivit při částečně zachovaných schopnostech zvládání základních životních potřeb.

Každodenní péčí se rozumí činnosti, které jsou jinou fyzickou osobou každodenně prováděny pro absenci schopností ke zvládání základních životních potřeb.

Každodenním dohledem se rozumí forma podpory, kdy posuzovaný realizuje jednotlivé každodenní aktivity pouze za přítomnosti jiné fyzické osoby, která ho vede, motivuje a kontroluje.

Průkaz osoby se zdravotním postižením (OZP)

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru DNZS, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.

Za DNZS se pro účely průkazu OZP považuje zdravotní stav osoby starší 1 roku, který podstatně omezuje schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s PAS, a trvá nebo má trvat déle než rok.

Nárok na průkaz TP má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy se osoba při DNZS v domácím prostředí pohybuje samostatně, ale v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem, a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Za středně těžké funkční postižení orientace se považuje zhoršení schopnosti orientace pouze v exteriéru.

Nárok na průkaz ZTP má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy se osoba při DNZS v domácím prostředí pohybuje samostatně, ale v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Za těžké funkční postižení orientace se považuje zhoršení schopnosti orientace při DNZS, kdy je osoba schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí, ale v exteriéru má značné potíže.

Nárok na průkaz ZTP/P má osoba se zvlášť těžkým funkčním nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace. Zvlášť těžkým funkčním nebo úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy se osoba při DNZS v domácím prostředí pohybuje se značnými obtížemi, popř. není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze, a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Za zvlášť těžké funkční nebo úplné postižení orientace se považuje stav, kdy osoba při DNZS není schopna samostatné orientace v exteriéru.

V příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. jsou uvedeny stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace.

Průkaz TP umožňuje využít vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředích, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo sezení vázáno na zakoupení místenky. Zajišťuje také přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání (výhoda se nevztahuje na obchody a zdravotní zařízení).

Držitel průkazu ZTP má navíc nárok na bezplatnou dopravu místní veřejnou dopravou a na slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku nebo rychlíku ve vnitrostátní přepravě a v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. Průkaz ZTP/P navíc umožňuje bezplatnou dopravu průvodce.

Průkaz ZTP a ZTP/P také zajišťuje osvobození od zpoplatnění jízdy na zpoplatněných komunikacích v ČR, pokud majitelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká.

Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P mají také nárok na parkovací průkaz, který je opravňuje k bezplatnému stání na místě pro vozíčkáře, označeném piktogramem. Onemocnění demencí vede k nutnosti častých návštěv zdravotnického zařízení, takže tento benefit může být pro osoby zajišťující transport velkým přínosem.

Příspěvek na mobilitu

Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P přiznaných podle pravidel platných od roku 2014, kteří se opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravují nebo jsou dopravováni, a nejsou jim poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory, domově se zvláštním režimem a ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, mají nárok na příspěvek na mobilitu. Jedná se o opakující se nárokovou dávku určenou osobám starším jednoho roku. Výše dávky činí 550 Kč měsíčně.

Příspěvek na zvláštní pomůcku

Pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku se za DNZS považuje těžká vada nosného a pohybového ústrojí a těžké sluchové nebo zrakové postižení, které trvá nebo má trvat déle než rok. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržného systému má osoba s těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí dlouhodobého charakteru, anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací. Současně nesmí zdravotní stav vylučovat přiznání tohoto příspěvku.

Okruh zdravotních postižení, která odůvodňují přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, a stavy vylučující jeho přiznání, je uveden v příloze k zákonu č. 329/2011Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tato zdravotní postižení nezahrnují demenci, v přímé souvislosti s demencí tedy nelze přiznat příspěvek na zvláštní pomůcku.

Demence může vést k funkční ztrátě dolních končetin, ale ne na podkladě úplného nebo těžkého ochrnutí, jak je uvedeno v bodě 1 b).

Dávky pojistné

Dávky pojistného systému jsou financovány prostřednictvím systému sociálního a nemocenského pojištění. Jsou využívány v produktivním věku, tedy u demencí s časným nástupem.

Dávky nemocenského pojištění

Od roku 2009 jsou dávky nemocenského pojištění upraveny zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Pojistné na nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Systém nemocenského pojištění je určen výdělečně činným osobám, které v případě tzv. krátkodobé sociální události, jako je dočasná pracovní neschopnost, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství, zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytuje 6 druhů dávek:

a) nemocenské,

b) ošetřovné krátkodobé,

c) ošetřovné dlouhodobé,

d) peněžitá pomoc v mateřství,

e) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

f ) dávka otcovské poporodní péče.

S problematikou demence může být spojeno vyplácení nemocenského, případně dlouhodobého ošetřovného.

Nemocenské

Zaměstnanec nebo OSVČ, který je uznán dočasně práce neschopným, nebo mu byla nařízena karanténa, má nárok na nemocenské od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (DPN) až do konce DPN, a to maximálně 380 kalendářních dnů od vzniku DPN.

Do 15. dne dostává náhradu mzdy od zaměstnavatele. OSVČ musí být účasten na nemocenském pojištění minimálně 3 měsíce bezprostředně před vznikem DPN.

Nejpozději 30 dní před uplynutím podpůrčí doby pro výplatu nemocenského probíhá konzultace ošetřujícího lékaře a lékaře OSSZ s cílem zhodnotit zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce se zaměřením na předpokládaný vývoj. V úvahu přichází:

– možnost uschopnění,

– prodloužení podpůrčí doby pro výplatu nemocenského,

– přechod do DNZS a invalidity.

Prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je možné v případě, kdy na základě posudku lékaře orgánu nemocenského pojištění lze očekávat, že po uplynutí podpůrčí doby pojištěnec nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní výdělečné činnosti. Schváleno bývá například, pokud je v plánu další hospitalizace, rehabilitace nebo komplexní lázeňská léčba. Prodloužit vyplácení nemocenského lze o 3 měsíce, ale opakovaně, celkem až o 350 dnů.

V případě demence je zřejmé, že vývoj bude nepříznivý a dojde k přechodu do DNZS a invalidity.

Žádosti o prodloužení podpůrčí doby pro výplatu nemocenské by tedy nemělo být vyhověno.

Dlouhodobé ošetřovné

Tato dávka byla zavedena dne 1. 6. 2018 novelou zákona o nemocenském pojištění. Osobou vyžadující dlouhodobou ošetřovatelskou péči je nemocný, u kterého došlo k závažné poruše zdraví vyžadující léčebnou hospitalizaci trvající minimálně 7 kalendářních dní, a je předpoklad, že po propuštění bude vyžadovat celodenní péči minimálně 30 kalendářních dní. Péčí se rozumí ošetřování, zajišťování léčebného režimu, nebo pomoc s péčí o vlastní osobu.

V den propuštění z hospitalizace na základě žádosti ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka, vydá ošetřující lékař tiskopis Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé ošetřovatelské péče.

Registrující poskytovatel ji pak musí ukončit nejpozději 90. dnem.

Dávky důchodového pojištění

Dávky důchodového pojištění se řídí zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Ze základního důchodového pojištění jsou vypláceny tyto dávky – důchody:

– starobní (včetně tzv. předčasného starobního důchodu),

– invalidní,

– vdovský a vdovecký,

– sirotčí.

Invalidita

Do kompetence posudkových lékařů spadá posuzování invalidity. Invaliditou se rozumí porucha zdraví dlouhodobého až trvalého charakteru, která má za následek relevantní pokles nebo ztrátu schopnosti pracovat, a tím dosáhnout výdělek odpovídající tělesným, duševním a smyslovým schopnostem. Právní předpis určuje, jak velký pokles pracovní schopnosti je považován za invaliditu a za jaký stupeň invalidity, je jím vyhláška MPSV č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Touto vyhláškou se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě.

Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu DNZS nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %, pokud:

• pracovní schopnost poklesla v rozmezí 35–49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně;

• pracovní schopnost poklesla v rozmezí 50–69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně;

• pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně.

V příloze vyhlášky jsou uvedeny okruhy zdravotních postižení s odpovídajícím rozpětím poklesu pracovní schopnosti v procentech.

Nárok na invalidní důchod má osoba, která:

– byla uznána invalidní;

– nedosáhla 65 let věku nebo důchodového věku, je-li tento vyšší než 65 let;

– získala potřebnou dobu pojištění pro invalidní důchod.

STUDIE SOCIOEKONOMICKÝCH ASPEKTŮ SYNDROMU DEMENCE

V této části se práce zabývá vývojovými trendy počtu přiznaných příspěvků na péči, průkazů OZP a invalidity u osob s nejčastějšími typy demence, tedy demence u Alzheimerovy choroby (podle MKN 10 diagnostický kód G30), vaskulární demence (kód F01) a neurčené demence (kód F03), za období od roku 2015 do roku 2019. V tomto období bylo posouzeno s výše uvedenými diagnózami 98 599 posudků, z nichž jen 1 781 nebylo uznáno (1,8 %).

Vztah demence a příspěvku na péči

Syndrom demence, zejména v pokročilejších stupních onemocnění, vede ke ztrátě soběstačnosti a vzniku závislosti na péči jiné fyzické osoby. V letech 2015 až 2019 byl u různých diagnóz přiznán následující počet příspěvků na péči (graf 1):

u vaskulární demence (dg. F01)               32 497 (38,7 %)

u neurčené demence (dg. F03)                20 332 (24,2 %)

u Alzheimerovy choroby (dg. G30)           31 206 (37,1 %)

Celkem se tedy jednalo o přiznaných 84 035 příspěvků na péči. Počet jednotlivých stupňů závislosti byl následující (graf 2):

I. stupeň (lehká závislost) 8 668 (10,3 %)

II. stupeň (středně těžká závislost) 17 135 (20,4 %)

III. stupeň (těžká závislost) 23 175 (27,6 %)

IV. stupeň (úplná závislost) 35 057 (41,7 %)

V tomto sledovaném období jich nebylo uznáno pouze 1 422 (1,69 %).

Ve sledovaném období mezi roky 2015 až 2019 se počet přiznaných příspěvků na péči vyvíjel následujícím způsobem:

2015      14 716

2016      16 508

2017      16 093

2018      18 243

2019      18 501

Graf 3 znázorňuje vývoj počtu jednotlivých stupňů závislosti od roku 2015 do roku 2019.

U jednotlivých diagnóz je od roku 2015 do roku 2019 patrný různý vývoj počtu přiznaných příspěvků na péči (graf 4):

– vaskulární demence vykazuje mírný pokles (z 6 534 na 6 446, tj. o 1,3 %),

– nejvyšší nárůst byl zjištěn u Alzheimerovy demence (ze 4 813 na 7 142, tj. o 48,3 %),

– u neurčené demence došlo k obdobnému vzestupu (z 3 369 na 4 913, tedy o 45,8 %).

Při diagnóze vaskulární demence byl patrný mírný pokles počtu přiznaných příspěvků I. stupně (z 597 na 585., tj. o 2 %) a II. stupně (z 1 163 na 1 158, tj. o 0,4 %). Počet příspěvků III. stupně poklesl o něco výrazněji (z 1 813 na 1 691, což činí 6,7 %). V případě IV. stupně došlo naopak k nepatrnému nárůstu (z 2 961 na 3 012, tedy o 1,7 %) – graf 5.

U diagnózy Alzheimerova choroba od roku 2015 do roku 2019 stoupl počet příspěvků I. stupně z 615 na 762, tedy o 23,9 %. V případě II. stupně byl zaznamenán nárůst z 1 116 na 1 563 (o 40 %), u III. stupně z 1 346 na 2 042 (o 51,7 %) a u IV. stupně z 1 736 na 2 775 (o 59,9 %) – graf 6.

Z důvodu neurčené demence přibylo ve sledovaném období 34,6 %, přiznaných příspěvků na péči s přiznaným I. stupněm závislosti (vzestup z 379 na 510). Počet přiznaných příspěvků II. stupně vzrostl ze 704 na 942, tedy o 33,8 %. V případě III. stupně došlo k 39,1% nárůstu (z 928 na 1 291) a u IV. stupně o 59,8 % (z 1 358 na 2 170) – graf 7.

Vývoj počtu přiznaných příspěvků od roku 2015 do 2019 v jednotlivých věkových kategoriích

U diagnózy Alzheimerova choroba s přiznanou lehkou závislostí vzrostl počet příspěvků zejména ve věkové kategorii 76–80 let (o 49,3 %) a 91–95 let (o 54,5 %). Je zajímavé, že výrazně poklesl počet přiznaných příspěvků II. stupně závislosti v kategorii 56–60 let a 61 až 65 let (zhruba na 40 % oproti roku 2015), u 86–90letých ale vzrostl o 73 %. U posuzovaných ve věku 71–75 let a 86–90 let nejvíce vzrostla skupina s uznanou středně těžkou závislostí (o 62,7 %, respektive 73,1 %). U přiznané těžké závislosti vzrostl počet u 81–85letých o 78,3 %, u 96–100letých byl zaznamenán dokonce šestinásobný nárůst (z 1 na 6 přiznaných příspěvků). Vzestup uznaných příspěvků na péči byl výrazný zejména u IV. stupně závislosti ve věkové kategorii 96–100 let (více než sedminásobný počet), v kategorii 91–95 let se počet zdvojnásobil.

U vaskulární demence s přiznanou lehkou závislostí poklesl počet přiznaných příspěvků ve věku 81–85 (o 28,6 %) a 91–95 let (o 55,2 %), ale vzrostl u 86–90letých (o 21,4 %). Ve II. stupni byl zaznamenán pokles ve věkové kategorii 91–95 let (o 20 %), ale současně je patrný více než trojnásobný vzestup ve věku 96–100 let. Počet přiznaných těžkých závislostí klesl u 81–85letých (o 19,7 %), významněji vzrostl jen v kategorii 96–100 let (o 35 %). Nápadný je nárůst příspěvků IV. stupně ve věkové kategorii 96–100 let (o 89,3 %).

U neurčené demence s přiznanou lehkou závislostí nejvíce vzrostl podíl věkové kategorie 71–75 let (o 59 %) a u 91–95letých a 96–100letých se dokonce ztrojnásobil, ale v těchto věkových kategoriích se jedná o velmi malý počet posuzovaných. Ve středně těžké závislosti vzrostl počet přiznaných příspěvků především v kategorii 66–70 let (o 52,5 %) a 76–80 let (o 61,5 %), ale i ve věku 56–60 let (o 41,7 %). Ve III. stupni závislosti se zdvojnásobil počet příspěvků v kategorii 51–55 let a 91–95 let, u kategorie 96–100 let byl zjištěn dokonce více než osminásobný vzestup. U příspěvků s přiznaným IV. stupněm závislosti byl nejvyšší nárůst patrný u 96–100letých, kde se počet téměř ztrojnásobil, u 76–80letých vzrostl o 94,2 % a u 91–95letých o 90,7 %.

Zastoupení věkových kategorií u příspěvků na péči přiznaných v roce 2015–2019 u všech sledovaných typů demence je zobrazeno grafem 8.

Tabulky 1–3 uvádí zastoupení věkových kategorií u jednotlivých stupňů závislosti příspěvku na péči přiznaných v roce 2015–2019 v případě Alzheimerovy, vaskulární a neurčené demence.

Vztah demence a průkazu OZP

U demencí s omezením schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení hodnoceného jako psychické postižení s opakujícími se poruchami komunikace a orientace v exteriéru, včetně vysoce funkčního autismu, lze přiznat průkaz TP.

Při postižení, které odpovídá omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení na podkladě psychického postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru, včetně středně funkčního autismu, vzniká nárok na průkaz ZTP.

Nárok na průkaz ZTP/P mají osoby se středně těžkou nebo těžkou demencí vedoucí k podstatnému omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení.

Za posledních pět let (2015–2019) byl přiznán následující počet průkazů OZP (graf 9):

– u vaskulární demence               4 820 (35,6 %)

– u neurčené demence                3 244 (23,9 %)

– u Alzheimerovy choroby           5 486 (40,5 %)

Celkem se tedy jednalo o přiznaných 13 550 průkazů OZP, z toho činily:

– průkaz TP                                1 881 (13,9 %)

– průkaz ZTP                              4 936 (36,4 %)

– průkaz ZTP/P                          6 733 (49,7 %)

Podíl jednotlivých typů průkazů OZP u sledovaných diagnóz v letech 2015–2019 je znázorněn na grafu10. V tomto sledovaném období jich nebylo uznáno pouze 335 (2,4 %).

Ve sledovaném období mezi roky 2015 až 2019 se počet přiznaných průkazů OZP vyvíjel následujícím způsobem:

2015       2 451

2016       3 111

2017       2 481

2018       2 805

2019       2 702

Došlo tedy k vzestupu počtu přiznaných průkazů OZP o 10,2 %.

Počet jednotlivých typů přiznaných průkazů OZP ve sledovaných letech zobrazuje graf 11.

U jednotlivých diagnóz je patrný různý vývoj počtu přiznaných průkazů OZP – graf 12:

– vaskulární demence vykazuje pokles (z 993 na 842, tedy o 15,2 %),

– nárůst byl zjištěn u Alzheimerovy demence (z 938 na 1 211, tj. o 29,1 %),

– u neurčené demence došlo k vzestupu (z 592 na 712, tedy o 20,3 %).

U diagnózy Alzheimerova choroba byl od roku 2015 do roku 2019 nejvýznamnější vzestup u počtu přiznaných průkazů ZTP (z 294 na 469, tedy o 59,5 %). U průkazu TP se jednalo o nárůst ze 126 na 180, což činí 42,9 %. Počet průkazů ZTP/P zůstává prakticky konstantní (vzestup z 501 na 530, tj. o 5,8 %).

Průkazů TP vydaných z důvodu vaskulární demence ubylo ve sledovaném období 3,3 % (ze 123 na 119) a průkazů ZTP/P 27,7 % (z 546 na 395). V případě průkazu ZTP došlo naopak téměř k 5% vzestupu počtu (z 307 na 322).

Při zkoumání diagnózy neurčená demence byl u všech typů patrný vzestup počtu přiznaných průkazu OZP – u TP z 72 na 99 (o 37,5 %), u ZTP z 192 na 265 (o 38 %), a u ZTP/P z 312 na 340 (o 9 %).

Nejvyšší nárůst tedy zaznamenala skupina s průkazem ZTP vydaném pro Alzheimerovu demenci (59,5 %). Vývoj počtu jednotlivých typů průkazů OZP v letech 2015–2019 u Alzheimerovy, vaskulární a neurčené demence je zobrazen na grafech 13–15.

Vývoj počtu přiznaných průkazů OZP od roku 2015 do 2019 v jednotlivých věkových kategoriích

U vaskulární demence ve věkové kategorii 61–65 let došlo k poklesu počtu všech typů přiznaných průkazů, zejména ZTP/P (z 25 na 10). U 66–70letých byl obdobný pokles zaznamenán u průkazu ZTP i ZTP/P. U 71–75letých poklesl počet průkazů ZTP/P cca o třetinu, ale ve skupině ZTP byl patrný nárůst (z 34 na 40, tj. o 17,6 %). V kategorii 76–80 a 81–85 let stoupl počet průkazů ZTP, ale poklesl počet ZTP/P (o cca 10 % u 76–80letých, respektive o zhruba třetinu ve věku 81–85 let). V kategorii 86–90 let byl patrný vzestup počtu průkazů TP z 17 na 25, tj. o 47 %, kdežto ZTP, a zejména ZTP/P, zaznamenaly pokles (ze 116 na 85, tj. přibližně o čtvrtinu). Ve věku 91–95 naopak počet přiznaných průkazů ZTP/P mírně vzrostl (z 27 na 33, tj. o 22 %). V kategorii 96–100 let pokles počet průkazů ZTP i ZTP/P, ale jednalo se o velmi malý vzorek.

U diagnózy Alzheimerova choroba byl vzestup uznaných průkazů ZTP výrazný zejména ve věkové kategorii 86–90 let (ze 41 na 75, tedy o 82,9 %), v kategorii 81–85 let (z 66 na 116, tj. o 75,8 %) a také u 71–75letých (52 na 79, tj. o 33,9 %). U 76–80letých došlo k nárůstu počtu všech typů průkazu (TP z 25 na 58, tj. o více než dvojnásobek, ZTP z 72 na 137, tj. o 90 %, a ZTP/P z 107 na 142, tj. také o 90 %). U 66–70letých byl nejnápadnější nárůst průkazu TP (z 8 na 18, tj. o více než dvojnásobek). Zajímavé je, že v kategorii 61–65 let došlo k poklesu počtu přiznaných průkazů ZTP i ZTP/P zhruba o třetinu.

U neurčené demence se ve věkové kategorii 61–65 let zvýšil počet průkazu TP a ZTP přibližně trojnásobně, ZTP/P naopak o třetinu poklesl. U 66–70letých se počet průkazů TP a ZTP zásadně nezměnil, ZTP/P vzrostl jen mírně. V kategorii 71–75 let se skupina držitelů průkazu TP zdvojnásobila a ZTP vzrostla z 26 na 42 (o 82 %). U ZTP/P došlo jen k zanedbatelnému poklesu. U kategorie 76–80 let se zvýšil počet průkazu TP i ZTP přibližně dvojnásobně, kdežto ZTP/P jen o 17 %. U 81–85letých byl počet průkazů TP konstantní, ZTP se zvýšil o 22,8 % a ZTP/P o 15,9 %. V kategorii 86–90 let se zvýšil počet průkazů TP a ZTP o 20 %, ZTP/P o čtvrtinu. U 91–95letých se téměř zdvojnásobila skupina držitelů průkazu ZTP, ostatní se významně nezměnily.

Celkově došlo k nejvýznamnější změně tedy u neurčené demence ve věkové kategorii 61–65 let (přibližně trojnásobný vzestup počtu průkazu TP i ZTP). O více než dvojnásobek vzrostl počet 66–70 a 76–80letých držitelů průkazu TP.

Graf 16 znázorňuje rozložení věkových kategorií u průkazů OZP přiznaných v roce 2015–2019 u všech sledovaných typů demence.

Tabulky 4–6 uvádí zastoupení věkových kategorií u jednotlivých typů průkazu OZP přiznaných v roce 2015-2019 v případě Alzheimerovy, vaskulární a neurčené demence.

Vztah demence a invalidity

Ve sledovaném období v letech 2015–2019 bylo celkem přiznáno 1 014 invalidit, uznáno jich nebylo pouze 24 (2,4 %). Zastoupení jednotlivých typů demence bylo následující (graf 17):

– vaskulární demence               254 (25,1 %)

– neurčená demence                356 (35,1 %)

– Alzheimerova choroba           404 (39,8 %)

Podíl jednotlivých stupňů invalidity činil (graf 18):

– invalidita 1. stupně                 107 (10,6 %)

– invalidita 2. stupně                 195 (19,2 %)

– invalidita 3. stupně                 712 (70,2 %)

Ve sledovaném období mezi roky 2015 a 2019 se počet přiznaných invalidit vyvíjel následujícím způsobem:

2015       194

2016       177

2017       212

2018       225

2019       206

Počet přiznaných invalidit se tedy prakticky nezměnil (vzrostl pouze o 6,2 %).

Zastoupení jednotlivých stupňů invalidity u všech sledovaných diagnóz v letech 2015–2019 zachycuje graf 19.

U jednotlivých diagnóz je patrný různý vývoj (graf 20):

– vaskulární demence vykazuje největší nárůst počtu přiznaných invalidit (ze 46 na 52, tedy o 13 %)

– méně výrazný nárůst byl zjištěn u neurčené demence

– došlo k vzestupu (z 69 na 73, tedy o 5,8 %)

– k nejmenšímu nárůstu došlo u Alzheimerovy demence (ze 79 na 81, tj. o 2,5 %)

Invalidit 1. stupně vydaných z důvodu vaskulární demence ubylo ve sledovaném období 20 %, ale jednalo se o malý vzorek (pokles z 5 na 4). Počet přiznaných invalidit 2. stupně se zmenšil z 12 na 5, tedy o 58 %. Invalidit 3. stupně přibylo (z 29 na 43, což činí vzestup o 48,3 %).

U diagnózy Alzheimerova choroba od roku 2015 do roku 2019 stoupl počet invalidit 1. stupně z 10 na 15, tedy o 50 %. V případě 2. stupně byl zaznamenán nárůst ze 13 na 20 (o 53,8 %). U 3. stupně byl naopak patrný pokles z 56 na 46 (o 17,8 %).

Při diagnóze neurčená demence byl patrný více než dvojnásobný vzestup počtu přiznaných invalidit 1. stupně (z 5 na 11) a u 2. stupně z 9 na 11. Počet invalidit 3. stupně poklesl z 55 na 51 (o 7,3 %).

Celkově nejvyšší nárůst tedy zaznamenala invalidita 1. stupně přiznaná pro neurčenou demenci.

Vývoj počtu jednotlivých stupňů invalidity u vaskulární, Alzheimerovy a neurčené demence je zobrazen v grafech 21–23.

Vývoj počtu přiznaných invalidit od roku 2015 do 2019 v jednotlivých věkových kategoriích

U vaskulární demence ve věku 46–50 let nebyla přiznána žádná invalidita 1. stupně. U 2. stupně se počet pohyboval od 0 do 2, a u 3. stupně se počet zvýšil z 0 na 6. V kategorii 51–55 let počet přiznaných invalidit 1. stupně klesl z 3 na 0, u 2. a 3. stupně se zásadně nezměnil. U 56–60letých je zajímavý pokles invalidity ve 2. stupni (ze 7 na 1), v 1. a 3. stupni došlo k mírnému nárůstu. Ve věku 61–65 let vzrostl počet invalidit 3. stupně téměř dvojnásobně (z 6 na 11), u 1. a 2. stupně zůstává konstantní.

U diagnózy Alzheimerova choroba ve věkové kategorii 46–50 let nedošlo k významnému vývoji v počtu přiznaných invalidit. U 51–55letých se zvýšil počet invalidity 2. stupně z 2 na 5. Ve věku 56–60 vzrostly případy s 1. stupněm z 5 na 8, ale zmenšila se skupina s 3. stupněm (z 35 na 22, tj. o 37 %). V kategorii 61–65 let měl počet všech stupňů invalidity mírně vzestupnou tendenci.

U neurčené demence ve věkové kategorii 46–50 let vzrostl počet invalidit 1. stupně z 0 na 3, ale mírně poklesly invalidity 2. a 3. stupně. U 51–55letých se zvýšil počet poživatelů invalidity 1. a 2. stupně, ale nepatrně se snížil počet s 3. stupněm. V kategorii 56–60 let mírně poklesl počet všech invalidit, naopak ve věku 61–65 mírně vzrostl počet všech stupňů invalidity.

Zastoupení věkových kategorií u invalidit přiznaných v roce 2015-2019 u všech sledovaných typů demence znázorňuje graf 24.

Tabulky 7–9 uvádí zastoupení věkových kategorií u jednotlivých stupňů invalidity přiznaných v letech 2015–2019 v případě Alzheimerovy, vaskulární a neurčené demence.

ZÁVĚR

Příspěvek na péči

Ve sledovaném období od roku 2015 do roku 2019 došlo k vzestupu počtu přiznaných příspěvků na péči týkajících se demencí o 25,7 %. Tento údaj přibližně koreluje s nárůstem počtu klientů VZP s Alzheimerovou chorobou (vzestup o 30,2 % – tabulka 10). Tato skutečnost odráží stárnutí populace (v roce 2018 například podle údajů Českého statistického úřadu vzrostl počet seniorů ve věku 65 a více let o 46 400 na 2,09 milionu). Se stárnutím populace samozřejmě souvisí nárůst počtu osob trpících demencí (v roce 2020 mělo již asi 180 000 obyvatel ČR diagnostikovanou Alzheimerovu chorobu). Příčinou zvyšujícího se počtu žádostí o příspěvek na péči je pravděpodobně také širší povědomí veřejnosti o možnosti čerpat tuto dávku.

Výjimku tvoří skupina vaskulární demence, u které nastal od roku 2015 do roku 2019 nepatrný pokles přiznaných příspěvků na péči (z 6 534 na 6 446, tj. o 1,3 %). Stagnace růstu počtu příspěvků v souvislosti s vaskulární demencí by se mohla dát odůvodnit odlišným způsobem přiřazování diagnózy. Pravděpodobně se začala místo diagnózy F01 častěji používat diagnóza neurčená demence F03 (vzestup z 3 369 na 4 913, tedy o 45,8 %). Část posuzovaných odmítá v rámci organicky změněné osobnosti psychiatrické vyšetření. Buď jim chybí náhled na situaci a příznaky bagatelizují, nebo jsou paranoidně laděni a mají z lékaře strach. Někdy také bývá žádost o příspěvek na péči podána již v době, kdy je psychiatrické nebo psychologické vyšetření teprve plánováno. V těchto případech demenci diagnostikuje pouze praktický lékař. Pokud není odborným klinickým a zobrazovacím vyšetřením specifikována etiologie, je přiřazení diagnózy neurčená demence nejvhodnější.

Další možností je, že k vzestupu počtu příspěvků na péči u skupiny vaskulárních demencí nedošlo díky intenzivnější sekundární prevenci kardiovaskulárních chorob. Po proběhlé TIA nebo CMP je již rutinně nasazována antiagregační terapie v kombinaci se statinem, nebo u prokázané fibrilace síní léčba novými orálními antikoagulancii NOAC v případě, kdy při podávání Warfarinu není opakovaně INR v terapeutickém rozmezí. Roli hraje i stále dostupnější možnost chirurgické intervence u stenóz magistrálních tepen a vysoce specializovaná péče o pacienty s akutním iktem v komplexních cerebrovaskulárních centrech. Nejen specialisté, ale i praktičtí lékaři se v posledních letech snaží co nejtěsněji kompenzovat diabetes a arteriální hypertenzi, což má příznivý dopad na předcházení mikroangiopatie. Všechny tyto faktory mohou vést k menšímu počtu ischemických mozkových lézí a tím snižovat prevalenci vaskulární demence.

Z hlediska ekonomického dopadu na systém sociálního zabezpečení je významné, že u všech typů demence je nejméně často přiznán I. stupeň závislosti (10,3 %) a nejčastěji naopak IV. stupeň (41,7 %), při kterém se vyplácí nejvyšší částka (v tabulce 11 je uvedena aktuální výše příspěvku na péči u jednotlivých stupňů závislosti platná od 1. 7. 2019).

Skupina s Alzheimerovou i neurčenou demencí zaznamenala od roku 2015 do roku 2019 vzestup počtu přiznaných příspěvků na péči s IV. stupněm závislosti shodně téměř o 60 %. S prodlužující se délkou života vzrostl počet přiznaných příspěvků zejména ve věkové kategorii 96-100 let – u diagnózy Alzheimerova choroba se III. stupněm závislosti byl zaznamenán šestinásobný nárůst, u IV. stupně závislosti dokonce více než sedminásobný nárůst, u vaskulární a neurčené demence se počet příspěvků se IV. stupněm závislosti přibližně ztrojnásobil.

Vzhledem ke stoupajícímu počtu příspěvků na péči přiznaných z důvodu Alzheimerovy a neurčené demence je zřejmé, že tyto diagnózy vedou k výraznému nárůstu v čerpání prostředků ze státního rozpočtu.

Z tabulky 12 vyplývá, že náklady na všechny příspěvky na péči v roce 2019 vzrostly v porovnání s rokem 2018 o 3,75 miliardy Kč, k čemuž jistě přispěl i výše zmiňovaný nárůst příspěvků na péči přiznaných pro syndrom demence.

Průkaz osoby se zdravotním postižením (OZP)

Také u počtu přiznaných průkazů OZP byl od roku 2015 do roku 2019 patrný vzestup, a to o 10,2 %. Nejvyšší nárůst ze všech typů průkazu OZP napříč sledovanými diagnózami zaznamenala skupina s průkazem ZTP vydaném pro Alzheimerovu demenci (od roku 2015 do roku 2019 vzestup o 59,5 %). Počet držitelů průkazu ZTP a ZTP/P vzrostl zejména ve vyšších věkových kategoriích (např. u vaskulární demence vzrostl počet držitelů průkazu ZTP/P ve věkové kategorii 91–95 let o 22 %).

Z celkového počtu 13 550 přiznaných průkazů OZP průkazy ZTP a ZTP/P dohromady činily 86,1 %. To lze vysvětlit tím, že již v časných stadiích demence bývá schopnost orientace většinou omezena na úroveň těžkého funkčního postižení s nárokem na průkaz ZTP. V případě středně těžké nebo těžké demence omezení schopnosti orientace již odpovídá zvlášť těžkému funkčnímu postižení s potřebou doprovodu v exteriéru, a tedy nároku na průkaz ZTP/P. Navíc je o tento typ průkazů stále větší zájem pro benefity, které z nich vyplývají. Tyto benefity jsou stejně jako u příspěvku na péči spojené s nárůstem nákladů čerpaných ze státního rozpočtu. Jedná se o příspěvek na mobilitu, jehož výše činí 550 Kč měsíčně, dále o výhody při dopravě prostředky hromadné dopravy, a osvobození od zpoplatnění jízdy na zpoplatněných komunikacích v ČR, pokud je osoba se zdravotním postižením přepravována.

Držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají také nárok na parkovací průkaz, který je opravňuje k bezplatnému stání na místě pro vozíčkáře, označeném příslušným piktogramem. Počet těchto parkovacích stání se tedy v posledních letech také rozšířil, před supermarkety často na úkor parkovacích míst označených piktogramem „kočárek“ pro automobily převážející děti. Vedlejším dopadem je pak situace, kdy rodiče mají velmi často problém na běžných parkovacích místech otevřít dveře natolik, aby pohodlně dítě připoutali do autosedačky nebo vynesli dítě v autosedačce zvané „vajíčko“.

Invalidita

V produktivním věku dochází málokdy k rozvoji těžké demence s přiznáním invalidity, proto se jedná jen o malý počet posudků, konkrétně od roku 2015 do roku 2019 bylo přiznáno pouze 1 014 invalidit u všech sledovaných typů demence. V letech 2015 až 2019 bylo s diagnózou F01, F03 a G30 celkem uznaných 98 599 posudků, invalidity tak činily pouze 1 % z tohoto počtu.

Nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně pojištěnce, který byl účasten důchodového pojištění, zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, ve věkové kategorii 66–70 let je proto ve sledovaném období 2015–2019 zastoupeno v případě neurčené demence pouze šest invalidit, u vaskulární a Alzheimerovy demence po jednom případě.

Co se týká porovnání počtu přiznaných invalidit v roce 2015 a 2019, ke změně došlo u vaskulární demence ve věkové kategorii 46–50 let s 3. stupněm invalidity (vzestup z 1 na 6) a u 56–60letých poživatelů invalidity 2. stupně (pokles ze 7 na 1).

U diagnózy Alzheimerova choroba a neurčená demence nedošlo k zásadnímu vývoji v počtu přiznaných invalidit. Vzhledem k takto malým číslům nelze z těchto změn vyvozovat relevantní závěry.

Ve sledovaném období bylo u sledovaných diagnóz přiznáno 712 invalidit 3. stupně (70,2 % ze všech typů invalidity). V jednotlivých letech se jednalo o následující počet invalidit 3. stupně:

2015       140

2016       123

2017       151

2018       158

2019       140

Průměrná výše invalidního důchodu 3. stupně činila podle údajů Českého statistického úřadu:

Rok              Suma

2015           10 424 Kč/měsíc

2016           10 395 Kč/měsíc

2017           10 655 Kč/měsíc

2018           11 059 Kč/měsíc

2019           11 905 Kč/měsíc

Skutečné náklady na výplatu invalidních důchodů nelze přesně odhadnout, protože z mnou sledovaných statistických údajů nevyplývá, ve kterém kalendářním měsíci začal být invalidní důchod vyplácen. Navíc část osob s uznanou invaliditou nesplňuje podmínky pro přiznání výplaty invalidního důchodu, protože nezískaly potřebnou dobu pojištění.

Přesto lze očekávat, že jak náklady na příspěvek na péči a benefity spojené s průkazy ZTP a ZTP/P, tak i na invalidní důchody budou v dalších letech narůstat, protože žadatelů se syndromem demence přibývá a jednotlivé dávky se postupně zvyšují.

Tato práce může sloužit jako základ pro další sledování vývoje dané problematiky.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Barbora Křiváková

OSSZ Tyršova 106

276 01 Mělník

e-mail: barbora.krivakova@cssz.cz